Evropská komise chce vinarum platit za to, ze budou své vinice klucit. Ze soucasných trí milionu a ctyr set tisíc hektaru by se mely smrsknout asi o sedminu. To proto, ze unie sklízí hroznu víc, nez potrebuje - asi o 15 milionu hektolitru rocne. Neznamená to ale, ze by trh o víno nestál. Unie vyrobí tri petiny svetové produkce vína a stejné mnozství i spotrebuje - export ovsem v poslední dobe zvýsila jen o petinu, zatímco konkurenti jej zmnohonásobili. Evropané dávají cím dál víc prednost dovozu z USA, Chile, Jihoafrické republiky, ci Austrálie - hledají kvalitu za nizsí cenu na vsech kontinentech, aniz by mnohdy tusili, ze ten starý jim ji muze nabídnout také. Anejen to.
Platí to i o ceských a predevsím moravských vínech, která se vsak v záplave nekvalitní produkce rady jihoevropských zemí ztrácí. Desítky milionu eur pak navíc vyhodíme (slovo dotujememi tu vylozene nesedí, jde totiz o polovinu rozpoctu na celé odvetví) na destilaci jejich nadprodukce -Spanelsko s Itálií a Francií spolykají devet desetin vsech penez, které do vinného sektoru plynou! Daleko smysluplnejsí by proto podle mého názoru (a nastestí ho rada kolegu v EP sdílí) reformovat evropský trh tak, aby se zákazník orientoval v tom, kde a jak bylo které víno vyrobeno. Jinými slovy klást duraz na marketing, propagaci kvality a zachování tradicních postupu. Máme pred sebou vázný úkol -vyjmout z návrhu komise návrh na zákaz doslazování cukrem. Prekvapilo mne, ze EK reciprocne nenavrhla téz zákaz dokyselování, které pouzívá napríklad Francie pro vylepsení nekvalitních vín. Reforma vína je totiz takovou tichou válkou jihu proti severu. Zatímco jih Evropy je na produkci vína ekonomicky závislý, pro severnejsí zeme jde o regionální zájem, ovsem klícový pro zachování kulturních tradic, turistiky a s tím související zamestnanosti v návazných sluzbách. Reforma musí respektovat zájmy vinaru i spotrebitelu a samozrejme vývoj trhu.
Svetová spotreba vína stoupá rocne o pul druhého procenta (loni se ho vypilo 240 milionu hektolitru, ale vyrobilo se pres 280 milionu hektolitru), pro moravské pestitele je pozitivní, ze v sousedním Polsku to je o trináct procent víc a stoupající tendence patrne zustane zachována, protoze Poláci vypijí rocne pouhé dva litry vína na osobu, zatímco v Cesku to je asi sedmnáct litru a evropský prumer je témer dvojnásobný. Jenze nejoblíbenejsí jsou na sever od nasich hranic, kde vinice témer nevidíte, výrobky z Bulharska a Chile. Nikoli kvuli cene, ale kvuli tomu, ze nasi vinari zatím na tamejsí trh s témer 40 miliony obyvateli neprorazili. Tuzemská vína pritom získávají vavríny z mezinárodních soutezí (i ve vinarsky sebevedomé Francii). A tak si ríkám, ze kdyz muzeme z archeologických nálezu vycíst, jaké víno bylo kvalitní ve starobylém Egypte, meli by to minimálne nasi sousedé vedet o soucasné ceské a moravské produkci.