Ochrana spotřebitele a Evropský parlament |
|
Evropský parlament hraje v ochraně práv spotřebitelů členských zemí EU zásadní roli. Podílí se totiž na vytváření pravidel, která ovlivňují kvalitu zboží a služeb a také poskytování informací o nich, práva zákazníků při reklamaci…
|
|
[ 20. září 2004 | Autor: Zuzana Roithová ] |
|
Evropský parlament hraje v ochraně práv spotřebitelů členských zemí EU zásadní roli. Podílí se totiž na vytváření pravidel, která ovlivňují kvalitu zboží a služeb a také poskytování informací o nich, práva zákazníků při reklamaci… S rostoucími aktivitami na mezinárodní úrovni, zvýšenou mobilitou lidí a neustálým rozvojem nových způsobů prodeje nesmí ani politika ochrany spotřebitele zaostávat za vývojem vnitřního trhu, což ovšem bude stát peníze. Teď se to projevuje především na hranicích starých a nových členských států EU, protože právě v pohraničních regionech zaniká výměna zboží a služeb.
Na evropské úrovni hovoříme o zájmech spotřebitele od roku 1967, kdy byl vznesen první písemný požadavek na projednání tohoto tématu. První nařízení o motorových vozidlech se pak datuje do roku 1970. V současné době směřuje strategie EU především k dodržování zdravotních a bezpečnostních standardů , ke sjednocení trhu v rámci Unie, především jde ale o prosazení zájmů občanů jako spotřebitelů napříč všemi institucemi a orgány EU – od životního prostředí a dopravy až po finance a zemědělství.
V Evropském parlamentu jsou dva výbory, které se zabývají explicitně spotřebitelskou politikou – Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, který z pohledu spotřebitele hlídá především nezávadnost potravin, a Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, do nějž jsem byla zvolena místopředsedkyní. Mým celoživotním a dlouhodobým cílem jako lékařky je podpora zvyšování kvality zdravotních služeb a posilování práv pacientů jako spotřebitelů těchto služeb. Evropská unie dnes stojí před vážným úkolem- odstranit zbývající bariéry na evropském vnitřním trhu. Jednou z nich je omezování zdravotních služeb , respektive jejich úhrady pro občany z druhých zemí EU. Náš výbor začal projednávat směrnici o službách a to se týká i těch zdravotních.Jsou předmětem velké diskuse. Věřím, že se podaří přijmout taková pravidla, aby pacient, který například čeká ve své zemi dlouho na operaci, mohl využít služeb v zahraničí. Znamená to, že by pacienti měli mít právo na léčení kdekoli v EU nejen v naléhavých případech, jak je tomu dnes, ale také by mohli vycestovat za plánovanou péčí a dostat ji zaplacenou od své pojištˇovny v tom rozsahu, na jaký jsou pojištěni. Chci se také zasadit o změnu v lékové politice EU, která oddaluje uvádění levnějších variant léků na trh díky zbytečně dlouhé patentové ochraně pro jejich výrobce. Toto uvolnění trhu služeb bude nepochybně přínosem jak pro naše pacienty , tak i pro nemocnice. Momentálně ale před sebou mám důležitý úkol – budu pro EP zpracovávat zprávu o politice ochrany spotřebitele v zemích EU po rozšíření – tj. v jakém stadiu je harmonizace práva v této oblasti, co která země už zavedla, jaké jsou naopak zkušenosti spotřebitelů…
V mnoha evropských zemích existují sdružení, zabývající se ochranou spotřebitele - já sama mám zkušenosti z jednoho z nich. Jejich pomoc často naráží na to, že jsou stále spíše protipolem zákonodárných institucí atˇ už národního nebo evropského charakteru. Evropská komise přizvala ke spolupráci zástupce národních spotřebitelských organizací do konzultační skupiny, aby byli u samého zrodu nových legislativních opatření a pomohli tak prosadit zájmy spotřebitele – občana v co nejširší škále. V tržní ekonomice je totiž třeba klást důraz nejen na konkurenceschopnost a spolupráci, ale také – nebo především - na informovanost spotřebitelů a malých podnikatelů o jejich právech a možnostech.