Komise by měla ve své hodnotící zprávě za ty dva roky po vstupu této směrnice v platnost mít daleko větší odvahu navrhnout jednotnou a závaznou metodu na výpočet bezpečnostních poplatků napříč EU.

Naprosto souhlasím s požadavkem, aby přísnější opatření, jako jsou tělesné skenery, byly placeny ze státních rozpočtů a nikoli cestujícími. Zejména když jsem ještě neukončili debatu o jejich potřebnosti a zdravotních rizicích. V neposlední řadě mám obavu z interpretace ustanovení o hrazení nákladů bezpečnostních opatření provedených nikoliv letištěm, ale přímo leteckou společností, které naopak mohou být přiúčtovány cestujícím a kde podle mě potencionálně hrozí zneužití v jejich nadhodnocování.