Stránky prezidentské kampaně:

text interpelace: Vážení, považuji přístup EU k čínskému stylu obchodování za lehkovážný. Odmítám argument, že se textiláci mohli 10 let připravovat na dnešní liberalizaci. Teprve po přijetí Číny do WTO, si Unie v roce 2002 mohla ověřit dopad přechodné liberalizace. Ceny klesly na 40% a Čína obsadila bleskurychle 75% trhu. To byl snad jasný signál ke změně obchodní politiky Unie. Ale nestalo se tak, i přestože obchod svěřily státy do výlučné pravomoci Unie. Čína dnes nemilosrdně válcuje nejchudší země Asie a Afriky, kde byl textil klíčový pro jejich přežití . Na jeden milion evropských textiláků, z toho desetitisíce žen z České republiky přijdou o práci tam, kde je textil tradičním odvětvím. A to kvůli dumpingovým cenám. Ty nejsou důsledkem jen pověstné čínské pracovitosti, ale jde i o minimální ekologické a sociální standardy, dětskou práci nevyjímaje. Dále státní subvence a také řízená podhodnocená měna. My své trhy otevíráme, ale Čína textiláky na svoje nepustí. O porušování duševního vlastnictví mohou svědčit třeba automobilky. Tolik k argumentům porušování pravidel WTO. EU měla a musí použít - své ekonomické a politické nástroje, dokud je ještě má a přimět Čínu, k dodržování našich pravidel férové soutěže. A to kvůli udržitelnosti rozvoje na planetě, kvůli hodnotám, pro něž regulujeme evropský trh s vědomím, že zvyšujeme náklady evropské výroby a snižujeme tak naši konkurenceschopnost. A také kvůli důvěře občanů v integraci musí být Unie jednotná a stát se silným partnerem pro WTO, rovnocenně s Japonskem, Čínou a USA. To není výzva, ale povinnost jak pro Evropskou komisi, tak pro Radu i tento parlament. Vítám, že komise uznala nutnost šetření dopadů liberalizace. Ale zavedení sedmiprocentních kvót na jeden rok je málo. Volám po vážné změně strategie zahraniční politiky vůči Číně tak aby byla v souladu s dlouhodobými cíly vnitřního trhu EU.