Stránky prezidentské kampaně:

Trvám jako v roce 2009 na tom, že Lisabonská smlouva nás nepřivedla na scestí, ale naopak nám dala šanci krom jiného efektivněji bojovat i proti ilegální migraci díky větší flexibiltě při rozhodování. A chceme-li mít na vlny přistěhovalců vliv a nástroje, tak flexibilní a efektivní být potřebujeme.
Kdybychom tuto šanci využily plně a včas – tedy dohodly se na společné, důledné migrační a azylové politice, nemusely bychom čelit tak masivní vlně ekonomických migrantů.
Kvóty ( povinné či citlivější dobrovolné) (ne)řeší částečně jen důsledek této zpozdilosti vlád zemí, které si myslely, že situace na jihu není jejich problém. Dnes už i zarputilí kritici EU ale ví, že jeden stát proti sítím pašeráků lidí bojovat nemůže, . Nestrašte proto znovu Lisabonskou smlouvou ani budováním ostnatého drátu kolem naší země uprostřed Evropy !
Navíc přijetí výjímečných přechodných opatření při mimořádné situaci – uprchlické krizi – není nic nového - umožňovala to kvalifikovanou většinou už Amsterodamská smlouva z roku 1998.*

Trvám také jako tehdy na tom, že ( společná Evropa ani po Lisabonské smouvě) není o nás bez nás, ale o nás s námi. A není důvod to zpochybňovat či dokonce vysmívat proto, že ČR nedokázala na společných jednáních přesvědčit většinu ostatních státníků, že dobrovolné kvóty by byly lepší než závazné. Prohrát, stejně jako vyhrát v řádném hlasování – to je přece přirozenou vlastností demokracie.

Mimochodem Česká republika sama deklarovala, že přijme přes tisíc uprchlíků dříve, než o kvótách rozhodla Rada ministrů za naší účasti v demokratickém hlasování. Myslím, že více než legislativní forma pomoci, je důležitá naše dobrá vůle, humanita a solidarita.
Věřím, že migrační krizi společná Evropa zvládne, jako zvládla krizi finanční.
A stejně jako před šesti lety – "nenechte se strašit!"

Zuzana Roithová

* v Amsterodamské smlouvě (1998, úprava Masstrichtské sml.) je článek 73(l), který říká, že: 2.Ú In the event of one or more Member States being confronted with an emergency situation characterised by a sudden inflow of nationals of third countries and without prejudice to paragraph 1, the Council may, acting by qualified majority on a proposal from the Commission, adopt provisional measures of a duration not exceeding six months for the benefit of the Member States concerned.
Smlouva z Nice článek převzala a dále upravila hlasování na jednomyslné na 5 let, kdy se mělo rozhodnout znovu o kvalifikované většině. Na tom se země shodly už o rok dřív, což se také uplatnilo v Lisabonské smlouvě. Neratifikace Lisabonské smlouvy v ČR by neovlivnila toto rozhodnutí vlád i při setrvání u Nicejské smlouvy po roce 2008– a tak by to ani nijak neměnilo dnešní způsob přijetí uprchlických kvót.