Usnesení Evropského parlamentu o situaci v Bangladéši

Evropský parlament,

–    s ohledem na svá předchozí usnesení o Bangladéši, zejména na usnesení ze 17. ledna 2013[1], 6. září 2007[2] a 10. července 2008[3],

–    s ohledem na Dohodu o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Bangladéšskou lidovou republikou o partnerství a rozvoji[4],

–    s ohledem na  zákon o mezinárodních zločinech (tribunálech) schválený bangladéšským parlamentem v roce 1973, jenž má „zajistit zadržení, stíhání a potrestání osob odpovědných za genocidu, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a jiné zločiny podle mezinárodního práva“,

–    s ohledem na prohlášení učiněná mluvčím vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové dne 22. ledna 2013 k trestu smrti vydaném Mezinárodním trestním tribunálem v Bangladéši a dne 2. března 2013 k násilí v Bangladéši,  

–    s ohledem na společné prohlášení zvláštního zpravodaje OSN ze dne 7. února 2013 o otázce poprav bez řádného soudu a hromadných či svévolných poprav a o nezávislosti soudců a právních zástupců, 

–    s ohledem na zásady Charty OSN, Všeobecné deklarace lidských práv, Vídeňské deklarace a akčního programu Světové konference o lidských právech z roku 1993, Kodaňské deklarace a akčního programu pro společenský rozvoj z roku 1995,     

–    s ohledem na Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech,

–    s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU má s Bangladéšem dobré, dlouhodobé vztahy, založené mimo jiné i na dohodě o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje;

B.  vzhledem k tomu, že vláda sestavená Lidovou ligou a jíž předsedá Šajch Hasíny Vadžídová zřídila s cílem naplnit hlavní slib volební kampaně tribunál pro válečné zločiny s cílem vyšetřit masakry, jež byly spáchány během devíti měsíců války o odtržení vedené mezi Východním a Západním Pákistánem v roce 1971, při níž bylo zabito 300 000 až 3 miliony lidí a bylo znásilněno 200 000 žen;

C.  vzhledem k tomu, že trauma utrpěné v důsledku jednoho z nejotřesnějších případů masového vyvražďování je v životech mnoha bangladéšských obyvatel i po 40 letech stále patrné, přičemž soudní řízení má pro tyto lidi představovat důležitý okamžik uznání a odškodnění  za jejich utrpení;

D.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní tribunál dne 21. ledna 2013 vynesl rozsudek nad Abdulem Kalamem Azadem za zločiny proti lidskosti spáchané během války za nezávislost v roce 1971 a na konci soudního řízení vedeném v jeho nepřítomnosti jej odsoudil k trestu smrti;

E.   vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní tribunál dne 5. února 2013 odsoudil Abdula Kadera Mullu k trestu odnětí svobody na doživotí za brutální potlačení vyhrocených, přesto však převážně pokojných protestů, jichž se zúčastnili především mladí lidé a které propukly ve čtvrti Šáhbag v Dháce; vzhledem k tomu, že tzv. šáhbagské hnutí vyzvalo k udělení trestu smrti a rovněž k vybudování společnosti i politiky nezatížené projevy náboženského extremismu;

F.   vzhledem k tomu, že vláda v reakci na protesty upravila zákon o Mezinárodním trestním tribunálu z roku 1973 a zahrnula do něj ustanovení, podle něhož se žalobce může proti rozsudku vyneseném Tribunálem odvolat; vzhledem k tomu, že rozsudek soudu nad Abdulem Kaderem Mullou se tak může změnit v trest smrti;  vzhledem k tomu, že tato forma zpětného účinku právního předpisu porušuje zásady spravedlivého procesu, oslabuje legitimitu práce Mezinárodního trestního tribunálu a je nedodržením zásady zákazu dvojího ohrožení“ („ne bis in idem“) platné v mezinárodním právu, což také stanovuje čl. 14 odst. 7 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech, jejímž signatářem se stal i Bangladéš;

G.  vzhledem k tomu, že různí vedoucí představitelé vládnoucí strany Lidová liga, včetně ministra vnitra, se postavili za požadavky šáhbagského hnutí a navrhují zákaz Islámské strany a zrušení na ni napojených sdělovacích prostředků;

H.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní tribunál dne 28. února 2013 oznámil své rozhodnutí odsoudit Delvara Husajna Sajídího, místopředsedu Islámské strany, k tresu smrti, a to na základě obžaloby, jež zahrnuje pronásledování menšiny hinduistů;

I.    vzhledem k tomu, že po vynesení tohoto posledního rozsudku došlo ke zhoršení situace a vypuknutí násilných střetů ze strany stoupenců Islámské strany na znamení nesouhlasu s tímto rozsudkem a přišlo při nich o život více než 60 lidí; vzhledem k tomu, že podle informací poskytnutých nevládními organizacemi používají policejní jednotky v reakci na tyto útoky vyvolané členy Islámské strany a jejich příznivci ostrou munice;

J.   vzhledem k tomu, že existují zprávy o nedávných útocích aktivistů Islámské strany a některých příznivců Bangladéšské nacionalistické strany na více než 40 hinduistických chrámů, domovů a obchodů napříč Bangladéšem, v jejichž důsledku se stovky lidí ocitly bez domova; vzhledem k tomu, že hindská i jiné menšiny přítomné v Bangladéši (například komunita Ahmadíjů) byly vystaveny opakovanému utrpení v důsledku násilí a pronásledování, především během období války za nezávislost v roce 1971 a po volbách v letech 2001 a 2005, a vzhledem k tomu, že vyústěním této situace bylo, že Bangladéš v letech 2001 až 2011 opustilo přibližně 900 000 Hindů;

K.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní tribunál vede řadu dalších soudních řízení a existuje zde závažné riziko, že obžalovaní budou shledáni vinnými a odsouzeni k trestu smrti;

L.   vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro otázky poprav bez řádného soudu a hromadných či svévolných poprav a zvláštní zpravodaj OSN pro otázku nezávislosti soudců a rovněž organizace zabývající se lidskými právy vyjádřili znepokojení nad údajnými nedostatky tribunálu, pokud jde o spravedlivý proces a zákonné postupy, zejména s ohledem na skutečnost, že jeden ze soudních procesů byl veden v nepřítomnosti obžalovaného;

1.   je hluboce znepokojen nedávným propuknutím násilných střetů v Bangladéši, které následovalo po vynesení série rozsudků, a vyjadřuje lítost nad nedávnými oběťmi těchto střetů;

2.   vyjadřuje upřímnou soustrast příbuzným a známým těch, kteří byli v důsledku těchto násilných střetů zabiti či utrpěli zranění;

3.   uznává potřebu usmíření obyvatelstva, spravedlnosti a určení odpovědnosti za zločiny spáchané během války za nezávislost v roce 1971; zdůrazňuje význam role, kterou v tomto kontextu zaujímá Mezinárodní trestní tribunál;

4.   opakuje svůj rozhodný nesouhlas s uplatňováním trestu smrti ve všech případech a za každých okolností;

5.   žádá bangladéšské orgány, aby zmírnily všechny rozsudky trestu smrti, opíraly se o pozitivní vývoj zaznamenaný v roce 2012, kdy nedošlo k žádným popravám, a aby zavedly oficiální zákaz vykonávání poprav jakožto první krok na cestě ke zrušení trestu smrti;

6.   lituje nedostatků ve fungování Mezinárodního trestního tribunálu, jako jsou údajné případy zastrašování, pronásledování a násilné mizení svědků, a lituje rovněž důkazů o nezákonné spolupráci soudců, státních zástupců a vlády;  trvá obzvláště na tom, aby orgány činné v trestním řízení posílily opatření zajišťující účinnou ochranu svědků;

7.   vyzývá bangladéšskou vládu, aby zajistila bezvýhradný soulad postupu Mezinárodního trestního tribunálu s vnitrostátními i mezinárodními normami v oblasti soudnictví; v této souvislosti zdůrazňuje záruku svobodného, spravedlivého a transparentního soudního řízení a rovněž právo obětí na ochranu, pravdu, spravedlnost a odškodnění;

8.   vyzývá bangladéšskou vládu, aby zdvojnásobila své úsilí při prosazování právního státu a veřejného pořádku; připomíná její závazek ctít mezinárodní zásady na poli lidských práv;

9.   ostře odsuzuje násilí páchané příznivci Islámské strany a přidružených stran vůči orgánům činným v trestním řízení a vůči těm, kteří podporují rozsudky Mezinárodního trestního tribunálu, a rovněž násilí páchaném na náboženských a etnických menšinách; ostře odsuzuje jakékoli svévolné násilí proti běžným občanům;

10. vyjadřuje znepokojení nad vysokým počtem obětí; vyzývá vládu, aby své bezpečnostní síly vedla k přísnému dodržování jejich povinnosti uchylovat se k maximální zdrženlivosti a vyhýbali se zásahům majícím za následek smrt a aby důkladně vyšetřila smrt všech, kteří byli zabiti během demonstrací;

11. naléhavě vyzývá bangladéšské orgány, aby zajistily, že všechny případy údajného mučení a nezákonného zacházení budou nestranně vyšetřeny a že osoby nesoucí za toto jednání odpovědnost budou postaveny před soud;

12. naléhavě vyzývá všechny politické lídry v zemi, aby zmírnili politické napětí a zabránili tak dalšímu násilí a aby odradili své příznivce od účasti na jakýchkoli aktech násilí; vyzývá všechny politické strany v Bangladéši, aby zahájily vzájemný dialog;

13. vyzývá tisk, aby se zdržel podněcování konfrontačního násilí;  naléhavě vyzývá vládu, aby zajistila právo novinářů a editorů na pokojné vyjadřování svých názorů, aniž by byli pronásledováni, zastrašováni, zadržování policií nebo mučeni;

14. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, Radě OSN pro lidská práva a vládě a parlamentu Bangladéše.