Stránky prezidentské kampaně:

Reakce na článek o regulaci digitálního prostředí v EU
Click! | 7.12.2007 | : Magazín ...jak a za kolik na komunikace | : 74 | : Zuzana Roithová

Seriál o právu a informačních technologiích

Článek Vladimíra Smejkala Evropská unie a regulace digitálního prostředí (Click! 08/2007) komentuje zprávu Evropského parlamentu "Důvěra spotřebitele v digitálním prostředí", jíž jsem byla hlavní zpravodajkou. Dovolím si reagovat a upozornit na stránku www.roithova.cz, kde jsou detailnější informace o této zprávě a dění v evropských institucích.

Jsem přesvědčena, že určitá právní ochrana spotřebitelů je nejen vhodná, ale přímo nutná.
Spotřebitelé stále stojí na straně slabších a zaslouží si minimální standardy ze strany prodávajících. Dokládá to i příklad z článku ohledně smluvních podmínek na internetovém portálu VLTAVA . Ty zcela jasně porušují ustanovení Občanského zákoníku o tzv. spotřebitelských smlouvách a Zákona na ochranu spotřebitele, která byla mimochodem do českého práva zcela převzata z evropského práva.
Obchodní podmínky dotčeného internetového obchodu jsou v přímém rozporu se základy smluvního práva, kdy se smlouva uzavírá v první fázi nabídkou a v druhé fázi přijetím takové nabídky. Tomu nakonec odpovídají i ikonky Koupit u jednotlivého zboží, kdy se zboží přesune do virtuálního nákupního košíku.
Smluvní podmínky tedy tvrdí něco jiného, než podnikatel svým faktickým jednáním činí. V neposlední řadě je podobný postup v rozporu s řadou dalších ustanovení Občanského zákoníku § 3, § 35 odst. 3, § 41a odst. 2, § 53 odst. 3, odst. 5 - 6, § 53a. Popsané smluvní podmínky jsou natolik závažným porušením spotřebitelských pravidel, že jsem kontaktovala Českou obchodní inspekci a Sdružení na obranu spotřebitelů pro sjednání nápravy.
Pokusím se vyvrátit některé informace uvedené v původním článku. Poznámka "v minulých dílech jsme podrobně popsali struktury EU a právní nástroje, kterými je vnucována vůle eurobyrokratů členským státům" není pravdivá.
Členské státy jsou zastoupeny v Radě EU, která je hlavním legislativním orgánem EU a schvaluje společně s Evropským parlamentem evropské právní předpisy. Rada EU má právo veta - pokud členské státy s předpisem nesouhlasí, pak nemá šanci na úspěch.
V části věnované elektronickému podpisu autor zaměňuje pojmy anonym a pseudonym. Zároveň staví elektronický podpis s pseudonymem do jakési druhé ligy. Narozdíl od tradičního pseudonymního podpisu je u elektronického rovnou uvedeno, že se jedná o pseudonym a při jakémkoliv problému se dá bezpečně zjistit, komu byl vydán.
Podstatné je, že i pseudonymní elektronický podpis na své bezpečnosti neztrácí vůbec nic.
V jiné části článku se pan Smejkal věnuje pouze zprávě, kterou jsem iniciovala v Evropském parlamentu. Článek zprávě vytýká "prázdnou floskuli" o tom, že digitální prostředí je šancí pro evropské hospodářství v globálním obchodu. Nerozlišuje, že kritizovaná věta pochází z úvodní nelegislativní části, preambule, která konkrétní závazný návrh ani nesmí obsahovat. Zprávu, kterou článek kritizuje, naopak evropští odborníci na spotřebitelská práva vyzdvihli.
Je otázkou, proč právě v této oblasti vnitřní trh selhává a rozvoj odvětví řadou překážek brzdí, když u jiného zboží funguje víceméně dobře. Návrh celoevropského systému rychlého varování před podvodnými internetovými aktivitami existuje už od konce roku 2006, je však přístupný pouze dozorovým orgánům pro ochranu spotřebitelů. Můj návrh směřoval k nové verzi takového systému, kdy by se databáze otevřela, alespoň z části, všem evropským občanům a přeměnila se v robustnější nástroj.
Ani vyjednání mezinárodních smluv s nečlenskými zeměmi pro spolupráci dozorových orgánů na ochranu spotřebitele není nereálný požadavek, nýbrž povinnost uložená Komisi čl. 18 odst. 3 nařízení 2006/2004.
Co se týče kritiky Evropské značky důvěry, vyzval Parlament Komisi k vážnému přezkoumání všech možností značek důvěry, aby pomohla vyřešit problém důvěry spotřebitelů k přeshraničnímu elektronickému obchodu. Jeden z modelů by kupříkladu vytvořil akreditační schéma pro národní značky. Zbyly by jen kredibilní digitální národní značky důvěry, které by doprovázela Evropská značka důvěry rozpoznatelná i pro zahraniční zákazníky.
Má zpráva také nepřímo referuje na tzv. blue button koncept profesora Schulte-Nölkeho, experta na evropské spotřebitelské právo, kdy by značku mohl užít jen podnikatel používající dobrovolné a prověřené standardizované smlouvy pro přeshraniční obchod.
Článek kritizuje zajištění kompatibility pro koncové spotřebitele jako zásah do volného trhu a konkurence. Můj návrh však výslovně mluví o protržním řešení (v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora). Navíc zpráva prosazuje poprvé koncept zajišťující kompatibilitu tam, kde je to podstatné pro koncové spotřebitele (kde produkt komunikuje přímo s uživatelem či jiným produktem) a nediktuje např. vnitřní či úplnou kompatibilitu.
U následující výtky se autor článku spletl: má zpráva mluví o zákazu nekalých technických smluvních ujednání, což nemá s technickou dokumentací nic společného. Naopak poukazuje na nekalá smluvní ujednání při použití DRM systémů, kde není zřejmé, zda taková ujednání spadají pod zákaz daný směrnicí o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. To chce Parlament vyřešit jejich výslovným zmíněním v příloze dané směrnice.
Urychlení přípravy legislativy pro kolektivní odškodňování spotřebitelů v přeshraničních sporech v digitálním prostředí, které autor článku připodobňuje k americkým skupinovým žalobám, nebylo mým požadavkem, nýbrž pozměňovacím návrhem kolegů; zprávy parlamentů jsou výsledkem kompromisů.
Jsem přesvědčena, že pokud jsou někde problémy, je povinností nás politiků nezavírat před tím oči, ale aktivně se snažit o vyřešení daných záležitostí.

VYJÁDŘENÍ VLADIMÍRA SMEJKALA K REAKCI ZUZANY ROITHOVÉ

S paní europoslankyní souhlasím pouze v první částí její reakce. Pokud jde o internetový obchod Vltava.cz, i já jsem přesvědčen, že jeho postup je v rozporu se zákonem. Opakovaně jsem na to provozovatele upozorňoval, dočkal jsem se však odmítavé odpovědi, kterou si můžete přečíst v samostatném okně. Znovu opakuji, že uvedené jednání dle mého názoru zásadním způsobem porušuje rovnoprávné postavení prodávajícího a kupujícího. Dokud však jednání Vltava Stores neprojde soudním testem, který by jej označil za protiprávní, můžeme samozřejmě setrvat na svých stanoviscích. S ostatní argumentací paní Roithové ovšem již souhlasit nelze. Z právního hlediska je v oblasti závazkových (tj. i spotřebitelských) vztahů zcela jedno, zda nazýváme elektronický podpis neidentifikované osoby anonymem nebo pseudonymem. Identita podepisujícího je chráněna podle zákona o elektronických komunikacích a legální cestou se k údajům dostanou pouze orgány činné v trestním řízení. V občanskoprávních vztazích nemůže být písemný právní úkon učiněný pod pseudonymem vůbec platný (§ 40 odst. 4 ObčZ). Není tedy pravdou, že "při jakémkoliv problému se dá bezpečně zjistit, komu byl vydán". Možné varianty elektronických podpisů (obyčejné a zaručené) a obdobně certifikátů (obyčejné a kvalifikované) jsou čtyři, ovšem pouze zaručený podpis s kvalifikovaným certifikátem poskytuje všechny záruky dle zákona o elektronickém podpisu (EP). Tuto variantu vydávají akreditovaní poskytovatelé certifikačních služeb. S obyčejným EP se dnes lze setkat např. v bankách při porovnávání podpisu na papíru s podpisovým vzorem, oskenovaným a uloženým v informačním systému. Srovnání je pouze vizuální a záleží na momentální kondici podepisujícího i na schopnostech bankéře, aby odhalil, zda jde o padělek. Jde tedy o postup ryze subjektivní. Může zde být i heslo udávané společně s identifikátorem osoby. V obou případech se však nepropojuje tajná informace s obsahem zprávy, a tudíž lze obyčejný EP zneužít např. kopírováním, odposlechem, vstoupením mezi odesílatele a příjemce apod. Daný EP sice "umožňuje ověření totožnosti", ale vlastně nic nezaručuje, protože to nemusí být vůbec možné. Naproti tomu zaručený EP (ZEP) přináší do světa podepisování zcela novou kvalitu. Jedná se o údaje, které jsou připojeny k obsahu zprávy a jsou vytvořeny pomocí asymetrických kryptografických metod se soukromým a veřejným klíčem. Zaručený elektronický podpis: identifikuje původce podpisu - příjemce zprávy může bezpečně zjistit, kdo elektronickou zprávu podepsal, zaručuje integritu zprávy - příjemce má jistotu, že zpráva nebyla změněna, nebo se doví, že něco není v pořádku, zaručuje nepopiratelnost - podepsaná osoba nemůže popřít, že danou zprávu s daným obsahem vytvořila, pokud bude existovat její platný certifikát, prokazující propojení mezi ní a jejím veřejným klíčem, a to především proto, že je vytvořen pomocí prostředků, které podepisující osoba může mít pod svou výhradní kontrolou. Pseudonymní EP je použitelný jen v soukromoprávním styku osob, které neuzavírají písemné smlouvy, neboť umožní detekovat pouze porušení integrity zprávy. Jedině pokud příjemce ví, kdo je ve skutečnosti podepisující, má k dispozici také ověření totožnosti odesílatele. Nic víc. Pro mne je tedy stále podpisem spíše z okresního přeboru nežli z druhé ligy. I co se týče ostatních pasáží reakce p. Roithové, musím trvat na svém stanovisku. Návrhy EU, ať již jsou dílem jakýchkoliv konkrétních osob, jsou stále buď převážně prázdnými větami bez rozumných realizačních kroků, nebo naopak až příliš konkrétními texty s výstupy ne vždy přijatelnými. V prostředí EU bohužel existují kruhy "digitalistů", kteří stejně jako "environmentalisté" mají pocit, že proklamacemi, sociálním inženýrstvím a upravováním každého aspektu lidského života právními předpisy lze dosáhnout pokroku. Je symptomatické, že se o správnosti svých vizí vzájemně ujišťují na svých putovních konferencích či v orgánech EU. (Vladimír Smejkal, soudní znalec a odborník na problematiku práva IT)

REAKCE VLTAVA. CZ NA VÝTKY VLADIMÍRA SMEJKALA Uvedený stav není podle mne protiprávní, stejně jako náš postup ve věci Vaší objednávky, jak tvrdíte. Prosím, abyste si podrobně přečetl naše obchodní podmínky, zejména pak sekci Uzavření kupní smlouvy, kde je zcela jasně napsáno, kdy dochází z naší strany k akceptaci Vašeho návrhu na uzavření smlouvy, kterým je Vaše objednávka. Potvrzení o přijetí Vaší objednávky je pouze informativního charakteru, je generováno automaticky a není akceptací (přijetím) Vašeho návrhu na uzavření kupní smlouvy. Samotná kupní smlouva je uzavřena momentem doručení našeho závazného souhlasu Vám jako kupujícímu s Vaší objednávkou, kdy za přijetí návrhu na uzavření kupní smlouvy je považováno doručení našeho potvrzení o skutečnosti, že objednané zboží je připraveno k vyzvednutí v naší provozovně, popřípadě že zboží bylo vypraveno k expedici (odeslání). Stejnou informaci jste obdržel i na konci potvrzujícího mailu. Naše podmínky jsou zcela transparentní a v souladu s občanským zákoníkem, který "informace o jednotlivých technických krocích vedoucích k uzavření smlouvy" v § 53a odst. 1 výslovně zmiňuje, stejně jako předpokládá i všeobecné obchodní podmínky (§ 53a odst. 3). (odpověď Ing. Josefa Suchánka, generálního ředitele Vltava Stores, na připomínky Vladimíra Smejkala k postupu dotyčného e-obchodu)

Máte-li nějaký dotaz ohledně práva a IT, pošlete nám jej do redakce na adresu: pravo@ clickmag.cz

      2) Nebezpečí může číhat i mezi vánočními dárky v hračkárnách
Třebíčský deník | 11.12.2007 | : Zpravodajství - okolní okresy | : 4 | : MARTINA DAVIDOVÁ, ROMAN MARTÍNEK

Donedávna byl znak CE zárukou evropských norem, nyní značku začaly zneužívat čínské firmy

Jihlava/ Blížící se Vánoce plní tržnice i nákupní centra. Mezi vyhledávaná místa patří hračkárny. Právě v nich ale může číhat nebezpečí.
Jsou jím levné hračky z Číny, které často nesplňují bezpečnostní normy a děti ohrožují. Poznat je ale není snadné.
"Z obalu nepoznám, zda je hračka bezpečná," říká Radka Borecká. Deník při dotazování v Jihlavě zjistil, že takové znalosti zákazníků nejsou ojedinělé. "Já nakupuji v solidních obchodech a věřím prodejcům," řekla Renata Jiráková. To se ale ne vždy vyplatí. Jasně to dokazují nedávné případy, kdy děti po hře s běžně dostupnými korálky upadly do komatu. "Sledujeme informace ministerstva zdravotnictví a nakupujeme od prověřených dodavatelů," uvedla majitelka hračkářství Miki Milena Kinči. "Se zneužíváním bezpečnostních symbolů ale nic nezmůžeme," přiznala. Právě problematikou hraček z Číny se tento týden v Jihlavě zabývala také europoslankyně Zuzana Roithová. Z debaty se zástupci z řad pracovníků České obchodní inspekce, Sdružení obrany spotřebitele, hygienických stanic i zdravotnických zařízení vyplynul jasný závěr. "Označení výrobků není srozumitelné," tlumočil David Šmejkal ze Sdružení obrany spotřebitele. "Dokud nebudeme mít jednotný symbol, problém potrvá," míní.
V současnosti je zárukou kvality značka CE, kterou zkušebny udělují hračkám splňujícím evropské bezpečnostní normy. "Značku CE ovšem zneužívá čínský trh pro označení svých, netestovaných výrobků," varovala europoslankyně. "Obě značky se od sebe liší pouze šíří mezerami mezi písmeny," popsala.

Žluté kousátko

Mnohem přehlednější je české logo v podobě žlutého dětského kousátka s nápisem Bezpečná hračka. To uděluje Institut pro testování a certifikaci našim dlouhodobě testovaným výrobkům. U nich je jistota stoprocentní.
Za zdraví dětí bojuje také Česká obchodní inspekce (ČOI). Ta letos provedla na Vysočině 128 kontrol hraček. Inspektoři zjistili 47 přestupků. Ve 32 případech udělili blokové pokuty za 25 tisíc korun.
"Ve čtyřech případech šlo u správních deliktů o porušení zákona na ochranu spotřebitele a v jedenácti chybělo na hračkách označení CE, které zaručuje bezpečnost výrobku," řekl Jiří Študler z ČOI.