poslankyně Evropského parlamentu
poslankyně Evropského parlamentu
czech english
Evropanka roku 2006

Směrnice o službách


Pozice Zuzany Roithové ke Směrnici o službách na vnitřním trhu

Směrnice o službách na vnitřním trhu /2004/0001(COD)/ patří bezesporu k nejdůležitějším směrnicím EU této dekády. Přes veškeré nepřesnosti a mýty vzniklé zejména ve Francii a na levé straně politického spektra představuje tato směrnice unikátní možnost pro výrazně vyšší dynamiku evropských ekonomik, podporu perspektivních sektorů zaručujících růst i do budoucna. Zkrátka tento text, oproti množství jiných směrnic, nabízí konečně odpověď globálním výzvám - zjednodušeně Lisabonská strategie představuje slova, ale Směrnice o službách na vnitřním trhu je činem. Česká republika je hlasitým zastáncem této legislativy, jelikož spolu s dalšími novými členskými státy může na přijetí pouze významně získat.
 
[ 22. září 2005 | Autor: Zuzana Roithová ]
 
Pouhá statistika hovoří snad za vše, služby reprezentují 70% evropského HDP, přes 50% zaměstnanosti, 60% růstu, jsou z 90% poskytovány malými a středními podnikateli, 30% služeb probíhá přeshraničně. Sektor služeb by po přijetí směrnice vzrostl o 37 miliard EUR a vytvořil by zhruba 600 000 nových míst. EU je v tomto sektoru světovým lídrem (ve světovém exportu představují služby z EU 25%, z USA 19% a z Japonska pouze 5%), a tak by tato směrnice mohla ovlivnit jednání Světové obchodní organizace o novém rámci světového obchodu se službami, což by jen ještě umocnilo pozitivní efekt pro tento sektor vzdělanostní ekonomiky EU. Volný pohyb zboží a služeb bez jakýchkoliv zbytečných administrativních a legislativních bariér jsou základní principy vyplývající ze Zakládajících smluv Evropských společenství. Volný pohyb zboží již po dlouhé léta funguje bez výrazných problémů a díky tomu evropské ekonomiky (včetně české) profitují ze vzájemného vysokého přeshraničního obchodu a spotřebitelé z vyšší kvality, nižších cen i většího výběru. Bohužel sektor služeb, přestože se na něj vztahují stejná pravidla v primárním právu ES, takto dokonale nefunguje a své osvobození od byrokratických prodlev a zintenzívnění obchodu mezi členskými státy navzájem očekává právě od právního rámce nové směrnice. Sektor služeb v nových členských státech nemá ještě tak velký podíl ve strukturách ekonomik jako v starých členských státech, což je další argument pro podporu směrnice, jelikož by se pouze urychlily potřebné změny těchto ekonomik, včetně té v ČR. Směrnice reaguje na množství stížností od poskytovatelů i spotřebitelů ze všech sektorů, které upozorňovaly na administrativní duplicity a až účelové obstrukce v návaznosti na přeshraniční služby. Tyto komplikace podle směrnice již budou nepřípustné. Dále směrnice dokonce rozvíjí svobodu pro dočasné či příležitostné poskytování služeb. Směrnice je koncipována pro horizontální dopad na všechna odvětví, avšak vzhledem k řadě odůvodnitelných specifických případů nastavuje četné výjimky. Snížení administrativních překážek může vyvolávat obavy u části poskytovatelů z nové konkurence, kdy pak argumentují o zhoršení kontroly, ale směrnice naopak směřuje k lepší komunikaci úřadů jednotlivých států mezi sebou navzájem a tudíž účinnější kontrole dodržování pravidel. Cílem směrnice není snížit úroveň a kvalitu, ale naopak jednak pomoci vyřešit úřední záležitosti rychleji a bez frustrace z čekání a na druhou stranu ponechání platných pravidel o kvalitativních, ochranných a enviromentálních standardech. Zjednodušeně směrnice je zacílena na osekání byrokratického procesního správního práva a ponechány budou vhodné hmotněprávní právní předpisy. V každé zemi mělo být zřízeno jednotné kontaktní místo, které by mělo zprostředkovat veškeré formality potřebné k zahájení podnikání v jiném členském státě. Zásadní střet se vede o různě pojmenovaný a koncipovaný tzv. princip země původu. Ten je klíčem k uvolnění služeb, jelikož umožňuje podnikatelům poskytovat službu i v zahraničí bez zbytečných komplikací už za té situace, kdy ji podnikatel řádně poskytuje ve svém domovském státě. Toto opatření nepředstavuje žádnou hrozbu, ať už pro hospodářství ve starých či nových členských zemích. V zásadě dochází k situaci, kdy se dozorové orgány obou dotčených států spojí ve směrnicí nově vytvářeném systému administrativní spolupráce (kdy jsou nastaveny i progresivní prvky elektronické veřejné správy) při dohledu nad poskytováním služeb na vnitřním trhu. Tím by mělo docházet k účinnějšímu dozoru a ukazuje to na jednu z dalších nesporných výhod - v případě přijetí směrnice by totiž došlo k omezení nekalého podnikání a šedé ekonomiky. Pád železné opony a uvolnění vzájemného obchodu představoval mnohonásobně větší nápor na všechna národní hospodářství členských států, než tato směrnice, a i s touto situací se ekonomiky dokázaly vyrovnat. Princip země původu nakonec není v komunitárním právu nový, uplatňuje se v různých oblastech, např. v oblasti televizního vysílání, elektronického obchodu, elektronického podpisu, atd. Naopak konkurenční představa principu země původu nazvaná "zásada vzájemného uznávání" od sociální demokratky Evelyn Gebhardtové představuje výrazný krok zpět oproti tomu, co již bylo dohodnuto v druhé polovině padesátých let. Tento návrh nevýrazně bojuje proti bariérám volného pohybu na vnitřním trhu, což je koneckonců hlavní poslání a poselství směrnice a pouze zamezuje to, aby podmínky uložené ve státě poskytování služby neduplikovali rovnocenné podmínky, které již byly splněny v domovské zemi. Důraz je v rámci tohoto návrhu kladen na zemi poskytování služby, nikoliv na domovský stát podnikatele, jehož právní předpisy zná živnostník nejlépe a tudíž je i nejsnadněji dodržuje - tj. celkový smysl směrnice je přetočen vzhůru nohama. Kromě toho je dáno zemi poskytování služeb právo za určitých podmínek poskytování služeb zahraničním poskytovatelům zakázat, což by se dalo snadným způsobem zneužít, vytvářelo by to korupční tlaky a zejména by se vytratila právní jistota podnikatelů. Návrh by nakonec zavedl i neflexibilní demonstrativní seznam služeb, který nereflektuje možnosti dynamických změn v ekonomice. Jako kompromisní návrh vzešlý ze strany poslaneckého klubu ELS-ED a tudíž nejpravděpodobnější výsledek hlasování je vnímán princip vnitřního trhu. Princip vnitřního trhu bude ještě s úmyslem o co možná nejpřesnější označení pravděpodobně přejmenován na princip vztahujícího se/aplikovatelného práva. Princip vnitřního trhu plně vychází z principu země původu, ale z politických důvodů a odporu veřejnosti v některých zemích již tento termín nepoužívá. Nad to je cílem principu vnitřního trhu vyjasnit, že se poskytovatel služeb bude řídit legislativou domovské země, které je pak také dána odpovědnost za dozor nad dodržováním práva upravujícího povinnosti poskytovatelů při výkonu služeb. Platí to tedy především pro stanovení podmínek usazení a provádění služeb, chování poskytovatele, kvalitu a obsah služeb, certifikaci, reklamu atd. Zároveň tento princip řeší mnohé obavy členských států, které s principem země původu spojovaly, tím že některým citlivým oblastem služeb jsou ponechány výhody obecných ustanoveních směrnice, avšak současně jsou tyto služby vyňaty pouze z principu vnitřního trhu - např. u zdravotních a sociálních služeb poskytovaných v jiném členském státě. Vyjasnění se vztahuje i na to, že se směrnice nevztahuje na smluvní vztahy mezi poskytovatelem a zákazníkem, jakož i na vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a že se smluvní i mimosmluvní závazky budou řídit dle připravovaného komunitárního kodexu o mezinárodním právu soukromém (tzv. Řím I a Řím II). Zuzana Roithová se již od počátku svého působení v EP zaměřila na oblast zdravotních služeb. Kvůli této části směrnice i organizovala veřejné slyšení ELS-ED, na jehož základě za jejího přispění vznikly i pozměňovací návrhy, které text posunují ve směru rozsudků Evropského soudního dvora (např. rozsudek Müller-Fauré/van Riet, C-385/99) a nařízení č. 1408/71. Tyto pozměňovací návrhy povedou k vyšší mobilitě pacientů a k celkovému zvýšení kvality zdravotní péče v celé EU - návrhem na nezávislé mezinárodní akreditační přezkumy kvality nemocniční péče. Tento systém by zároveň obecně posílil informovanost a tím důvěru pacientů ve zdravotní služby poskytované, ať již doma či v ostatních zemích EU. Přestože se objevily snahy na vyjmutí této oblasti ze směrnice (s nereálným argumentem o přesunu této regulace do zvláštní vertikální směrnice), tak Zuzana Roithová striktně trvá na ponechání zdravotních služeb ve sféře směrnice. Zvýšila by se tím jistota pacientů při uplatňování práva na úhradu od zdravotních pojišťoven za péči poskytovanou v zahraničí. V souladu s judikaturou Evropského soudního dvora bude zrušena předchozí autorizace pro převzetí nákladů na ambulantní péči. Zkrátka Zuzana Roithová prosazuje s konečnou platností otevření výhod vnitřního trhu i pro nezbytnou léčbu v zahraničí, tj. právo každého pacienta na léčení kdekoli v EU, a to nejen v urgentních případech (systém zdravotního pojištění v rámci celé Evropy by tak přeshraničně fungoval podobně snadno jako systém pojištění u sociálního zabezpečení). Není nutno zdůrazňovat jak by se neskonale zlepšila dostupnost zdravotní péče v příhraničních oblastech. Jednotlivé pozměňovací návrhy se snaží o zpřesnění definice nemocniční a ambulantní péče, definování veřejných a soukromých poskytovatelů zdravotní péče, zvýšení právní jistoty, hrazení pouze skutečně vynaložených nákladů, garanci ponechání pravomocí členských států za organizaci a financování systému zdravotní péče, podporu spolupráce příslušných úřadů členských států za účelem zajištění nemocniční péče v příhraničních oblastech.

Chci být informován o aktualitách - RSS
Webhosting a SEO pro server www.roithova.cz zajištuje Rozhled