KDU-ČSL se rozhodla mobilizovat tenčící se (ale stále úctyhodné) řady straníků v rámci Projektu „ploty“. Kolik členů vaší strany se rozhodlo pro účely „opravdu lidové“ kampaně zapůjčit svůj majetek k propagaci KDU-ČSL? Myslíte si, že se vám tímto způsobem podaří oslovit voliče?

KDU-ČSL v těchto volbách vyčlenila 5 milionů korun na kampaň, a protože je naše členská základna opravdu největší v ČR, rozhodli jsme se jí využít – po vzoru amerického prezidenta, který do kampaně také zapojil řadu svých příznivců. Plotů je celkem 20 tisíc. Věříme, že lepší, než anonymní billboard za statisíce na dálnici, je plakát na zahradě člověka, kterému jeho okolí věří, zná ho. Takhle o nás vědí i v té nejzapadlejší vesnici v republice. Peníze, které tak na kampani ušetříme, raději dáme na jiné potřebné věci. Například peníze za volební spoty věnovala KDU-ČSL na mateřská centra.

V Evropském parlamentu jste působila posledních pět let. Jaký je váš dojem z této instituce? Myslíte si, že se jí podaří pomocí drahé kampaně nalákat voliče k urnám? Průzkumy tomu zatím moc nenasvědčují... Mimochodem, s každým dalším navýšením pravomocí EP zájem voličů o něj klesal.

Míra pravomocí podle mě není tím důvodem. EP je jedinou demokraticky volenou institucí EU a jeho popularita by logicky s pravomocemi měla spíš posilovat. Jiná věc je, zda Parlament řeší to, co od něj veřejnost očekává. Podle průzkumů zajímá obyvatele Evropy především ekonomika, zaměstnanost, pak otázky energetické bezpečnosti a klimatu, migrace a až poté institucionální reformy a zemědělství. Jako první místopředsedkyně Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele vím, jak těžké je někdy se prosadit s opravdu důležitými tématy, jako je například ochrana dětí před nebezpečnými výrobky či obsahem na internetu, mezi tématy určenými pro domácí voliče té či oné země, která nemají větší význam. Co se týče volební účasti, myslím si, že u nás zafunguje české předsednictví – díky němu se lidé o fungování Unie i Parlamentu dozvěděli více, než v uplynulých pěti letech a mají i pocit, že se jich to opravdu týká. I podle předvolebních odhadů bude česká účast v eurovolbách vyšší, než před pěti lety – i když zřejmě stále nedosáhneme evropského průměru.

Hospodářské noviny vás přibližně před rokem označily za „zřejmě nejpracovitější českou europoslankyni“. Myslíte si ale, že se daří vaši práci u voličů „prodávat“? Skeptici navíc statistiky o „aktivitě“ považují často za zavádějící (nevypovídají nic o tom, co důležitého se skutečně povedlo prosadit) nebo mluví o „eurohujerství“ (Jan Zahradil).

Pravda je někde uprostřed – mám nejvíce vystoupení na plenárních zasedáních a nejvyšší účast na hlasováních na plenárním zasedání i  v parlamentních výborech, především je ale povinnost každého poslance, aby byl na hlasování a hlasoval o věcech, o kterých se domluvil zejména ve své vlastní frakci, a na tom, na čem on pracoval. Důležitější jsou ale výsledky – podstatné přece není to, kolikrát kdo hlasoval nebo kolik toho navrhl, ale co skutečně je realizovatelné a co má nějaký efekt pro evropské občany. A to v těch statistikách, ačkoliv z ní vycházím velmi dobře, není a nepovažuji to za zásadní kritérium, podle kterého lze posuzovat úspěšnost evropského poslance. Já jsem ale třeba prosadila, že dovozci jsou nyní právně odpovědní za kvalitu zboží, což pomůže snížit  množství nebezpečných produktů dovážených z Asie. Moje vlastní Zpráva o důvěře spotřebitele v digitálním prostředí se stala východiskem pro modernizaci legislativy Evropskou komisí – je například třeba, aby nakupující na internetu měl stejná práva jako v kamenném obchodě, a to i přeshraničně. Vyvrcholením je přijetí prvního celoevropského kodexu práv uživatelů internetu a portál eYouGuide http://ec.europa.eu/information_society/eyouguide/index_en.htm, který jsem před nedávnem s komisařkou Kunevou a Redingovou spustila na stránkách Evropské komise. Já se snažím s výsledky své práce voliče seznamovat průběžně – samozřejmě jsou všechny novinky na mých stránkách, pravidelně také jezdím do regionů a diskutuji s občany, studenty, zaštítila jsem studentské soutěže na spotřebitelská témata (výhrou byl zájezd do Evropského parlamentu), spustila jsem internetovou poradnu pro spotřebitele – rodiče, aby věděli, jak se vyvarovat nákupu nebezpečného zboží pro svoje děti (www.budulinek.eu).

Jako vaši hlavní devízu (spolu s kolegou Březinou) uvádíte, že „zamezíte nebezpečným výrobkům z Asie a ochráníte tradiční české produkty“. Nezavání to protekcionismem? Neplatí za vysoké bezpečnostní standardy mnoha výrobků evropští spotřebitelé až příliš vysokou cenu (a to doslova)?

To je nahlížení problémů ze špatného úhlu: Evropa bez bariér musí kráčet ruku v ruce s ochranou proti nelegálním aktivitám, které ohrožují bezpečí a zdraví Evropanů. Musíme zajistit spravedlivou reciprocitu a otevřít také asijský prostor pro evropský průmysl. Asie, především Čína musí dodržovat stejná pravidla, jako evropští výrobci, chce-li do EU dovážet. Peking podporuje nekalou soutěž a ohrožuje Unii chrlením padělaných a nebezpečných výrobků; stěží seženete třeba zdravotně nezávadné dětské boty a Radu ani Komisi to moc nezajímá. Dvakrát jsem interpelovala EK kvůli parazitování Asie na ochranném označení CE (což není možné účinně potírat, protože není registrováno jako značka chráněná právem duševního vlastnictví), bez úspěchu. Přitom „CE“ vídáme i na zboží, které nemá příslušnou technickou dokumentaci či nesplňuje evropské předpisy. Kontrolní orgány nejsou s to zadržet rostoucí počet nebezpečných či padělaných výrobků (vždyť celníci v přístavech zkontrolují pouhé půl procento dováženého zboží) a my čelíme smutným statistikám: permanentní nárůst výskytu závadného zboží, skoro 60 procent z Číny a více než polovina z toho jsou hračky. Pokud si má spotřebitel vybrat mezi rizikem poškození zdraví při nákupu levného zboží a zárukou zdravotní nezávadnosti, neměl by váhat a i o to, aby si tohle každý uvědomil, se snažím, protože nestačí jen zpřísňovat legislativu, obezřetní musí být i samotní spotřebitelé. Dobrou zprávou je, že také čínské orgány stále častěji přijímají restriktivní opatření na základě informací ze systému RAPEX, poskytovaných pomocí „RAPEX-CHINA", který Komise s Pekingem dojednala v září 2006. Nápravná opatření přijatá čínskými orgány jsou Komisi oznamována v rámci systému čtvrtletního podávání zpráv, který byl zaveden v roce 2007. Od zřízení dané aplikace prošetřoval čínský úřad AQSIQ 669 oznámení zaslaných prostřednictvím systému RAPEX. Ve 352 případech (53 %) měla šetření za následek to, že AQSIQ přijala preventivní nebo restriktivní opatření.

Ve vašem programu se dočteme, že budete prosazovat „zkvalitnění právního rámce k duševnímu vlastnictví s důrazem na práva uživatelů a veřejný zájem“. Jak se díváte na tvrdý postoj, který francouzská vláda zvolila proti internetovým pirátům? Jakým způsobem je podle vás třeba „zkvalitnit právní rámec“ v této oblasti?

Oblastí IT, duševního vlastnictví a právům uživatelů se věnuji nejaktivněji z českých europoslanců.  Z poslanců z nových členských zemí jsem si vybudovala pozici, která umožňuje účinně ovlivňovat konečná znění legislativy. Spolu s europoslancem Prof. Buzkem, bývalým polským premiérem, jsem měla klíčovou roli v zamítnutí směrnice o softwarových patentech. Pomáhala jsem i v korekci dalších nebezpečných návrhů v oblasti IT či duševního vlastnictví. Několikrát jsem interpelovala Evropskou komisi ohledně evropského patentového systému. Dlouhodobě spolupracuji a podporuji open source sdružení v České republice i jinde v Evropě. Zaměřila jsem svou činnost na zlepšení postavení spotřebitelů při nákupech na Internetu a to zejména těch přeshraničních. Ve zmíněné zprávě o Důvěře spotřebitele v digitálním prostředí jsem navrhla více jak 60 doporučení pro další rozvoj elektronického obchodu. V posledním roce jsem se zaměřila na bezpečnost na internetu, což si beru i jako závazek do budoucna. Po celých 5 let jsem prosazovala legislativu, která podpoří vysoce inovativní prostředí IT podnikání se speciálním důrazem na zlepšení postavení živnostníků v tomto odvětví. Pokud se ptáte na francouzský model odpojování internetových uživatelů, tak jsem byla jsem jednou z hlavních autorek pozměňovacího návrhu v nyní projednávané legislativě o regulaci elektronické komunikaci, který zabrání odpojování uživatelů od Internetu a Francie svůj zákon bude muset upravit. Je tam totiž řada právních problémů, které kritizovali profesoři práv a další odborníci. Podala jsem pozměňovací návrh na zamítnutí směrnice prodlužující monopolní práva na zvukové nahrávky o téměř půl století. Jak dopadnou v druhé čtení tyto dvě legislativy záleží na tom, jak bude vypadat nově zvolený Evropský parlament. V příštím legislativním období se bude projednávat největší revize autorského práva v EU, práv spotřebitelů na Internetu či upravovat evropské patentové právo. V Evropě asi neexistuje jiné významnější místo, které bude v brzké budoucnosti tak mohutně přetvářet pravidla pro IT oblast, jako je Evropský parlament. Zda budu moci  pokračovat v této práci  rozhodnou voliči již za pár dní - 5. a 6. června.

V programu KDU-ČSL pro volby do EP (a nejste v tomto směru vůbec výjimkou) se ani jednou nemluví o „životním prostředí“ nebo „ekologii“? Akcentujete pouze využívání obnovitelných zdrojů energie v souvislosti s globálním oteplováním. Myslíte si, že české voliče „zelená“ témata stále příliš „netáhnou“ nebo tuto agendu rádi přenecháte zeleným?

To si dovolím nesouhlasit, ekologii a změně klimatu je věnována celá jedna kapitola. Nevnímám to jako dva světy. Ochrana spotřebitele je pro mne i ochranou životního prostředí a naopak. Možná bych to měla říkat častěji (díky za upozornění), ale pokud jde o mou dosavadní práci v EP, prosazovala jsem ochranu životního prostředí například v rámci směrnice REACH a hodlám to dělat i nadále. Evropská lidová strana, jejímž je KDU-ČSL plnohodnotným členem, má za cíl udržitelný rozvoj v Evropě, tudíž o jakýchkoli pravidlech pro průmysl není možné se bavit bez ohledu na důsledky lidského konání na životní prostředí. Samozřejmě se musí jednotlivé kroky pečlivě vyvážit, aby se ně připravil i evropský průmysl, protože s obtížemi konkuruje asijským zemím, které nedodržují praktický žádné ekologické ani sociální standardy a navíc používají neférové obchodní praktiky. Evropská vize je vyhledávat a podporovat vývoj takových látek, které nahradí ty nebezpečné a je ještě  potřeba věnovat prostředky na osvětu. Čím více budou lidé dávat přednost alternativám, tím rychleji budou  nebezpečné látky postupně mizet z trhu. Právě děti jsou nejcitlivější na jejich účinky, teď mám na mysli ftaláty DEHP – na svých stránkách pro rodiny s dětmi o nebezpečných produktech www.budulinek.eu jsem mj. zveřejnila seznam nemocnic, které si opatřují náhrady katetrů a jiných pomůcek a nepoužívají pro diagnostiku a léčbu dětí ty, které ftaláty obsahují. Aby ale bylo možné zakázat používání rizikových látek a opustit neekologické postupy, musíme věnovat prvořadou pozornost vyvíjení nových látek a náhradních řešení. To považuji za klíčové.