Jaké hodnoty je třeba v EU aktuálně prosazovat a jakým způsobem?

Zuzana Roithová

Model evropské integrace, který otcové zakladatelé a současně křesťané vystavěli na hodnotách jako je úcta k životu a důstojnosti člověka, tolerance a vzájemná pomoc mezi národy, dokázal Evropě přinést mír a nebývalou hospodářskou prosperitu. Tyto hodnoty se sice promítají do celé evropské legislativy, ale jsou dále častěji bagatelizovány mnohými politiky i občany, kteří podle nich nežijí svůj vlastní život. Dnes navíc čelíme novým výzvám a vážným hrozbám, které zvládneme jen pokud bude EU silná a jednotná. V demokracii je to možné jen když se s ní budou ztotožňovat sami občané. Je to ten nejodpovědnější úkol, který vnímám jako evropský politik.  

Cítím, že je potřeba navrátit význam dalším hodnotám  jako je odpovědnost, angažovanost a solidarita.

Solidarita bohatších regionů s chudšími stejně jako mezigenerační solidarita jsou pilíře evropské integrace. Ale dnes vnímám také opačné tendence v EU, jako je hájení jen čistě vlastních krátkodobých zájmů bez ohledu na dlouhodobý rozvoj větších celků. Ptám se jak moc budeme my Češi a Moravané ochotni sami přispívat na rozvoj chudších regionů, až i my zbohatneme díky dnešní solidaritě jiných zemí? Sleduji s úzkostí, jak snadno vítězí politický populismus nad hodnotnými vizemi a jak v běžném životě lidé raději dávají přednost pohodlí před starostí o rodinu či pomocí sousedům.  

Podmíněná svoboda. Jednou z hodnot, kterou se pyšní EU od sedmdesátých let, je svoboda volby mezi různými nabídkami. Paleta možností a jejich reklama ve společnosti stále roste, ale odpovědnosti dle mého soudu dramaticky ubývá. Příkladem i pozdním varováním je finanční krize. Její příčinou je nepochybně hluboký deficit odpovědnosti ale nejen finančníků. Neodpovědné zadlužování rodin, obcí a států se totiž stalo takovou samozřejmostí, že ekonomika, místo aby lidem sloužila, se stává naším pánem. Bezbřehá svoboda  bez odpovědnosti není správnou cestou a tak mohutně motivovat lidi k odpovědnosti za svůj život v rámci reálných podmínek, je zcela aktuální další výzvou a týká se i rehabilitace rodin a odpovědnosti za šetrné zacházení s přírodními zdroji.

Myslím, že prosazovat tyto a další hodnoty není možné bez mohutné angažovanosti lidí dobré vůle. Je to vážná výzva zejména pro nás křesťany. Měli bychom být příkladem - světlem pro ostatní – jako kdysi. Jsem přesvědčena, že hodnoty, kterým věříme, musí být silněji slyšet ve veřejných diskuzích a mnohem více křesťanů by se mělo ucházet o správu veřejných věcí na národní i evropské úrovni . Naše ideály by měly vytvořit pevnou hráz vůči pragmatismu , politikaření a společenskému nihilismu. Křesťané jsou na to připraveni, jen je potřeba říci jednoho dne takové výzvě své ANO. Každý sám za sebe i společně.