Stránky prezidentské kampaně:

Za pozitivní považuji například to, že revidovaná směrnice umožní Česku zakázat dovoz odpadu jako suroviny, pokud to bude v rozporu s národním plánem nakládání s odpady. Nejen Evropa je odpadky zavalena, a pokud se v nich nechceme utopit, je třeba stabilizovat jejich produkci a zefektivnit likvidaci – každý z nás vyprodukuje ročně 3,5 tuny odpadků a jejich objem roste rychleji než HDP! Směrnice z roku 1975 byla zastaralá už pro odlišné pojetí ekologie a životního prostředí. Jsem ráda, že se Evropskému parlamentu podařilo do textu prosadit pětistupňovou hierarchizaci nakládání s odpady, tedy na prvním místě omezení produkce, na druhém další využití materiálů, pak recyklace a teprve poté je na řadě spalování a výroba energie, úplně poslední možností jsou skládky. Je alarmující, že v 21. století jsou i na evropském kontinentu země, které jako by ignorovaly technický pokrok a 90 procent odpadků vyvážejí na skládky (to se týká hlavně jihoevropských států, průměrně vyvezou Evropané na skládky asi polovinu odpadu – recykluje se jen něco málo přes čtvrtinu). Cíl zvýšit podíl recyklace do roku 2020 na polovinu je podle mne příliš mírný, ale důležité je, že vůbec došlo ke kompromisu mezi Radou a Parlamentem– jižním státům se tento cíl zdál naopak příliš ambiciózní. Bohužel se nepodařilo do kompromisního znění zavést zvláštní cíl pro průmyslový odpad a odpad z výroby, Komise odložila posouzení těchto cílů až do roku 2020. Státy mají různé výchozí podmínky a novou směrnici o odpadech vnímám jako společný začátek. Nyní bude třeba ohlídat implementaci a hlavně znění národních plánů, abychom se dokázali ubránit kamionům dovážejícím k nám odpad jako surovinu pro spalování. Musíme se každý sám za sebe naučit odpady nejen účinně a ekologicky likvidovat, ale zejména omezit jejich zvyšující se produkci.
Zuzana Roithová, europoslankyně za KDU-ČSL