poslankyně Evropského parlamentu
poslankyně Evropského parlamentu
czech english
Evropanka roku 2006

O mně v médiích


Rozhovor pro casopis ARCHA se Zuzanou Roithovou

Rozhovor pro časopis České rady dětí a mládeže ARCHA s MUDr. Zuzanou Roithovou, MBA, poslankyní v Evropském parlamentu za Českou republiku
 
[ 12. května 2005 | Autor: Jiří Zajíc ]
 
1) Vy jste, paní poslankyně, v nedávné době absolvovala celou řadu setkání s žáky a studenty, při nichž jste s nimi hovořila o tom, co pro nás může znamenat EU a její ústavní smlouva. Co jste od této aktivity očekávala a jak to ve skutečnosti zatím probíhalo? Mezi žáky a studenty chodím velmi ráda. Stalo se už pravidlem, že projevují velmi živý zájem o vysvětlení různých událostí, o kterých se dovídají z televize či z tisku. Kladou spoustu otázek "na tělo" a pro mne takové upřímné a živé diskuze jsou velmi zajímavé. Často nás taková debata dovede k rozhovorům o smyslu politiky. Já se naopak ptám studentů, jaké největší problémy oni vidí v místě, kde sami žijí a kde pracují jejich rodiče. Společně si povídáme o možných způsobech, jak takové problémy řešit, tj. zda je může a má řešit jenom jejich rodina, nebo zda jsou to problémy, které řeší komunální politici, či je nutné, aby se řešily na regionální nebo celostátní úrovni, případně aby je řešila Evropská unie. Diskutujeme tedy o spravování věcí veřejných a vlastně také o principu subsidiarity, na němž je budováno i naše Evropské společenství. Tak i děti mohou chápat, co vlastně subsidiarita znamená: vše by se mělo řešit na té nejnižší úrovni, kde se to vyřešit dá; konkrétně jenom to, co nemůže efektivně ovlivnit jednotlivec či jeho rodina, je nutné řešit společně s dalšími na nějaké vyšší úrovni. Takže také Evropská unie má přenesené pravomoci od jednotlivých členských států k řešení takových věcí, které nemohou efektivně vyřešit samostatně jednotlivé země. Viz rovná soutěž v rámci jednotného vnitřního trhu, společné ekologické a sociální standardy, bezpečnostní politika, boj s terorismem...atd. Vážným tématem bývá také v našich diskuzích evropská ústavní smlouva. Tady jde samozřejmě zase hlavně o smysl takové smlouvy. Většinou jsou žáci překvapeni, že samotná ústava (která je jen první částí celého dokumentu) je docela krátká i srozumitelná. 2) Překvapili Vás něčím žáci a studenti? Mile mě překvapuje, kolik o EU studenti vědí, na rozdíl od dospělých. V médiích také bývá řada nepřesných informací a já jsem ráda, že mohu při těchto příležitostech ledasco napravit. Faktem je, že o budoucnosti života těchto mladých lidí dnes rozhodují dospělí. Jsou bohužel dost pasivní a rádi přijímají zjednodušené a zejména negativní informace. Nevěnují příliš času zjišťování, například přes internet, pravdivých informací o politickém rozhodování a to nejen na evropské, ale i na komunální úrovni. 3) Pokuste se srovnat zkušenosti, které jste získala z působení v domácí politice s tím, co nyní zažíváte v Evropském parlamentu? O tomhle tématu bych samozřejmě mohla hovořit velmi dlouho, takže se zaměřím jen na to nejpodstatnější. Tomu nejdřív předešlu, že jsem přece jenom byla v Senátu poněkud ušetřená těch rysů naší politiky, které jsou většinou nejviditelnější a podílejí se na tom, že lidé u nás politikům tak málo důvěřují a vůbec nad politikou zlomili hůl. Přitom v době, kdy jsem byla členkou senátorského klubu bývalé Čtyřkoalice, byl to prakticky největší klub v Senátu. Tak tuhle velikost tu běžně mají jednotlivé výbory Evropského parlamentu. Naše frakce Lidové evropské strany, která je tu největší se svými 268 poslanci, tedy představuje kolos větší, než naše celá poslanecká sněmovna. Tyhle velké počty samozřejmě určují i procedury, jimiž se postupně dosahuje stanoviska, které pak celá frakce hájí. Jelikož ale žádná z frakcí nemá v 732 členném Evropském parlamentu většinu, druhým nezbytným kolem je vyjednávání podpory u dalších frakcí – v našem případě nejčastěji u evropských liberálů nebo u evropských socialistů, občas též u zelených. Samozřejmě, že i tady občas dojde k tvrdému střetu – zažili jsme to speciálně v případě kandidatury Rocca Butiglioneho do Evropské komise, kde m.j. velmi neseriozní roli sehrála média – ale v naprosté většině případů tu převažuje společná snaha dospět k řešení, které bude přijatelné pro potřebnou většinu. Není tu tedy ten trvale konfrontační poměr mezi politickými stranami, který je typický pro naši situaci. 4) Zdá se, že lze dnes u nás získávat docela snadno politické body tzv. ochranou „českých národních zájmů“. Prosazování čehokoliv v Evropském parlamentu se děje prostřednictvím získání podpory většiny jeho poslanců. Tak, jako na naší národní úrovni není moc důležité, zda jsou poslanci z téhož města, nýbrž mnohem důležitější je, k jakým patří politickým uskupením, je to ještě výraznější na evropské úrovni. Pokud se nám z našich „českých národních zájmů“ podaří učinit – řečeno s Masarykem – „zájmy světové“ (nebo aspoň evropské), pak jistě máme velkou šanci je prosadit. Bez toho je to ale docela prázdné řečnění. 5) Jak se projevuje tento Váš postoj ve Vaší konkrétní „evropské politice“? Vážné problémy, před kterými stojí dnešní Evropa, nemohou Evropané úspěšně řešit izolovaně na úrovni členských států, ale pouze společně v rámci všech zdrojů intelektuálního i hmotného bohatství, kterými Evropa disponuje. Je mimo pochybnost, že rozšířená Evropa má velkou šanci zvládnout nové úkoly jednak díky již fungujícím evropským institucím, ale zejména díky svébytnému myšlení, které bylo po staletí formováno naší historií. Je to šance, kterou Evropané nesmí promarnit, protože evropské problémy na prahu třetího tisíciletí přesahují hranice Evropy, jsou globálního charakteru. Jejich řešení vyžaduje odhodlání jít dál společnou cestou po schodech budovaných na dohodách a korektních kompromisech. To vyžaduje nebát se posilovat společnou vůli jít cestou, kde nevítězí jednotlivé národy, ale evropští občané, sdílející společné hodnoty. Zodpovědností politiků je toto vědomí v občanech posilovat, neboť je třeba, aby se Evropa stala silným hráčem na globálním hřišti a posílila svůj vliv na řešení globálních výzev. Tohle své přesvědčení jsem vyjádřila i v dokumentu Společné dědictví, společné úkoly, společná vůle, ve kterém definuji i tři konkrétní zásadní úkoly, před kterými stojíme. Případní zájemci si to mohou najít na mých internetových stránkách (www.roithova.cz), takže tady uvedu jen jejich názvy: Boj proti terorismu a násilí, Vliv globalizace na udržitelnost evropského sociálního a hospodářského modelu a Stárnutí Evropy vyžaduje reformy sociálních a zdravotních systémů. 6) Stárnutí Evropské populace uvádí i nedávná zpráva Evropské rady do souvislosti s podporou aktivit ve prospěch mládeže a vytvořením Evropského paktu pro mládež… Ano. Z podnětu vlád Francie, Německa, Španělska a Švédska se toto problematikou zabýval i Evropský parlament, ve kterém jsme 9. března přijali velkou většinou Evropský pakt pro mládež . Bylo to v souvislosti s tzv. „Strategií pro dnešní svět“ a ve zdůvodňujícím usnesení se říká: „K dosažení těchto cílů musí Unie zmobilizovat všechny vhodné zdroje na úrovni jednotlivých členských států i Společenství - včetně politiky soudržnosti - ve třech rozměrech strategie (hospodářském, sociálním a environmentálním), aby se tak více využilo jejich součinnosti v obecném rámci udržitelného rozvoje. Kromě vlád by všichni ostatní dotyční účastníci - parlamenty, regionální a místní orgány, sociální partneři a občanská společnost - měli být na strategii zainteresování a aktivně přispívat k dosažení jejích cílů. Návrat k trvalému a udržitelnému růstu vyžaduje větší demografickou dynamiku, lepší sociální a profesní začlenění a plnější využití lidského potenciálu, který představuje evropská mládež.“ 7) To zní docela nadějně, ale jaká pozornost je na úrovni institucí EU věnována problematice dětí a mládeže? Jakou váhu mají jejich organizace při utváření evropské politiky? Určitá pozornost se téhle problematice věnuje už řadu let – výsledkem toho byla mimo jiné Bílá kniha o mládeži, od roku 2003 pracuje v rámci Evropského parlamentu výbor pro kulturu, mládež, výchovu a vzdělání, média a sport. Rada Evropy a Evropská unie jsou na evropské úrovni asi dvěma největšími institucemi, které se zabývají školením pracovníků s mládeží. Samy organizují školicí kurzy a také podporují kurzy pořádané jinými organizacemi. V programech a školicích kurzech Rady Evropy i v programu Evropské unie MLÁDEŽ se klade důraz na to, že „v rámci neformálního vzdělávání tvoří školicí a vzdělávací aktivity základ práce s mládeží.“ Připomenu tu aspoň program Socrates. Ale za zvlášť důležité považuji to, že se váženě berou iniciativy Evropského fóra mládeže, a to, že se postavilo za materiál Národní politiky mládeže zpracovaný šesti největšími celosvětovými organizacemi dětí a mládeže - YMCA, YWCA, Světová skautská organizace, Světová asociace skautek, Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce, Mezinárodní cena mládeže – a proměnilo ho v Kampaň za uznání přínosu mimoškolní výchovy . 8) Promítá se tohle rozpoznání nějak do přístupu k organizacím dětí a mládeže v zemích tradičních členů EU? Je obecně známo, že v původních členských státech EU mají mládežnické organizace významnější postavení. Jsou také vydatněji finančně podporovány než například v ČR. 9) Všiml jsem si, že mezi stážisty, kterým momentálně poskytujete neocenitelnou praxi, jsou mladí lidé z našich členských sdružení (Mladí křesťanští demokraté, Salesiánské hnutí mládeže). Bude tato možnost i v budoucnu? Ano. Podařilo se vymyslet způsob jak umožnit stáže zejména mladým lidem. Zájem je větší než mé možnosti, a tak dávám přednost těm studentům, kteří se již angažovali ve veřejném životě. Pro mladé lidi je velmi důležité osobně navštívit evropské instituce a zažít třeba na jednání výboru EP atmosféru živé, ale vskutku demokratické diskuze o těch tématech, které by měly pomoci lépe zvládat společenské a hospodářské problémy v členských zemích. Například odstraňování překážek, které úředníci v jednotlivých členských zemích na různé úrovni, kladou před občany, kteří chtějí podnikat za hranicemi.

Chci být informován o aktualitách - RSS
Webhosting a SEO pro server www.roithova.cz zajištuje Rozhled