poslankyně Evropského parlamentu
poslankyně Evropského parlamentu
czech english
Evropanka roku 2006

O mně v médiích


Nekalé praktiky míří na černou listinu

Rozhovor se Zuzanou Roithovou pro magazín Sdružení obrany spotřebitele č.5/2007
 
[ 30. října 2007 | Autor: Vladimír Pick ]
 

 Nejpozději od letošního prosince bude směrnice o nekalých obchodních praktikách platit v celé Evropské unii. Co přináší spotřebitelům a čím pomáhá podnikatelům?
 

Nová pravidla jsou dobrou zprávu pro poctivé podnikatele, protože bude postihovat  a přísněji trestat jejich konkurenty, kteří využívají nekalé praktiky. Myslím, že by se politici měli do fungování moderních ekonomik vměšovat právě jen při vytváření pravidel na trhu, aby pomohli vytvořit příhodné podnikatelské a konkurenční prostředí. Pravidla pro obchodníky se zjednoduší – budou moci prodávat v celé EU na základě stejných pravidel proti nekalým praktikám, jaká budou platit v jejich domovském státě. Odpadnou jim tak náklady na právní konzultace – je výrazně snazší a levnější řídit se jedním, než 27 právními předpisy. Je ale nutno přiznat, že směrnice se zaměřuje hlavně na spotřebitele.

Ti budou těžit třeba z obecného zákazu nekalých či agresivních obchodních praktik. Zakázáno bude i nekalé opomenutí – tj. neposkytnutí důležitých informací o zboží či službě spotřebiteli. Směrnice obsahuje i tzv. černou listinu se seznamem zakázaných nekalých obchodních praktik – mohu jmenovat například zákaz spotřebitelských pyramidových her, tzv. vábivé reklamy (kdy podnikatel láká reklamou spotřebitele na zboží, které nemá v dostatečném množství),  nevyžádané reklamy (zejména opakované, kdy se obchodní zástupce domnívá, že si spotřebitel po třetím telefonátu produkt raději koupí) či manipulativní dětská reklama (apelující na děti, aby si samy či prostřednictvím přesvědčování rodičů pořídily daný produkt), lákání na fiktivní výhru či nepravdivé nápisy o „totálním výprodeji“ před stěhováním, visících na některých obchodech celoročně, budou také zakázány. Podnikatelé nebudou moci spotřebiteli vnucovat nepravdivé informace o „časově omezené nabídce jen pro tento den“ nebo speciálních právech „jen pro Vás“ (pokud na taková práva má spotřebitel nárok už na základě legislativy). Výslovně budou také zakázána nepravdivá tvrzení o léčivých schopnostech produktu. Jen na černé listině je zakázáno celkem 31 nekalých obchodních praktik. Většina dalších nekalých obchodních postupů pak spadá pod obecnou zakazovací klauzuli.

Směrnice chce hlavně zvýšit kulturu obchodování a zkvalitnit obchodní postupy napříč celým evropským kontinentem na základě jednotných pravidel – bude totiž platit pro malý místní obchůdek stejně jako pro velkou nadnárodní obchodní společnost. Směrnice zahrnuje všechny druhy obchodů - od prodeje na stánku přes hypermarket a obchodní zástupce uzavírající smlouvu v bytě zákazníka, až po prodej přes internet a mobilní telefony. Definuje, které obchodní praktiky jsou vůči spotřebitelům neférové a zakazuje je včetně povinných sankcí v jednotlivých členských státech. Největším zklamáním bývá pro spotřebitele chování prodejce po nákupu, nová směrnice chce vymýtit nejvážnější pochybení. Podnikatelé budou muset dodržovat určité standardy férového přístupu vůči svým zákazníkům před, v průběhu i po nákupu zboží či služeb.

  Byla jste u jejího schvalování v Europarlamentu na jaře roku 2005. Provázely je bouřlivé spory, nebo prošla bez většího zájmu poslanců? Mluvil vám některý diskutující z duše?
 

Měla jsem možnost přímo se na projednávání směrnice podílet, působím totiž ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, který měl nad směrnicí hlavní garanci. O nezájmu europoslanců nemůže být vůbec řeč –  směrnice patřila k hlavním činnostem našeho výboru a diskuze byla velmi živá. Všichni poslanci text v zásadě podporovali; menší názorové spory vznikaly mezi britskými poslanci (hájícími více zájmy podnikatelů) a belgickými či francouzskými poslanci (hájícími větší ochranu spotřebitelů). Bohužel se první čtení událo ještě před vstupem České republiky do Evropské Unie, ale o to více měli v druhém čtení kolegové ze starých členských států zájem slyšet názory nás „nováčků“, zda konkrétní ustanovení směrnice jsou vhodná i pro nové členské země. Jelikož jsem v té době byla pověřená zpracovat jako stínová zpravodajka Stanovisko Výboru o stavu spotřebitelské ochrany v nových členských zemích, snáze jsem dokázala prezentovat potřeby spotřebitelů v tehdejších nových členských zemích. Poslanci uváděli příklady nekalých praktik ze svých volebních obvodů, mnohé se podobaly – například se mluvilo o tom, že mnohé informace o potravinách, drogistickém zboží či výrobcích pro domácnost jsou na obalech uvedeny malým písmem, takže jim spotřebitel nevěnuje pozornost už jen proto, že si jich nevšimne. Už mnohokrát jsme ve Výboru EP pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele diskutovali o unifikaci velikosti písma, kterým jsou informace o výrobku na obale vytištěny, ale legislativní řešení neexistuje.

  Směrnice platí pro sedmadvacet zemí, každá však má jinou kulturní a hospodářskou tradici a za nekalost se v každé může považovat něco jiného. Zaznamenala jste tyto rozdíly a projevily se v podobě konečného dokumentu?
 

Tradice jednotlivých států jsou vskutku rozdílné. Nicméně, netolerance vůči nerespektování poctivých obchodních postupů je stejná v celé Unii. To, co v jednom státě spotřebitelé a národní legislativci považují za nekalou obchodní praktiku, ztrpčuje život i spotřebitelům v jiném členském státě. Rozdíly v chápání toho, co je nutno považovat za nekalé za každých okolností bez přihlédnutí k individuálním okolnostem transakce (tj. černá listina), nebyly nikterak zásadní. Směrnice navíc ochraňuje jen oblast ekonomických zájmů spotřebitelů, tudíž otázky vkusu, morálnosti apod. spadají do pravomoci národních parlamentů. Text je flexibilní a umožňuje státům ponechat si v  několikaletém přechodném období specifické národní zákazy nekalých obchodník praktik, ale minimální základ daný směrnicí bude platit bez výjimky ve všech EU státech.

  Dá se od prosince očekávat zásadní změna obchodních praktik? Co by se podle vás mělo objevit a co zmizet?
 

Myslím si, že změna nebude v České republice revoluční – český spotřebitel nepocítí změnu ze dne na den, ale pozvolně tak, jak si budou čeští podnikatelé na změnu zvykat a měnit zaběhnuté postupy. Předpokládám, že na nový zákon nejrychleji zareagují nadnárodní obchodní společnosti. Nejrychleji zmizí nekalé obchodní praktiky vyjmenované v černé listině. Co by se mělo objevit? V daleko větší míře budou vznikat kodexy obchodního chování celých odvětví (směrnice takové kodexy významně podporuje). Poctiví podnikatelé budou v rámci svých podnikatelských komor tlačit na to, aby vznikla férová pravidla hry specifická pro jejich oblast působení.  Hodně bude záležet na tom, jak budou o směrnici a na ní navazujícím zákoně informovat česká média. Bohužel český stát dal podnikatelům i spotřebitelům minimální dobu na zavedení zákona, bude totiž předložen na poslední chvíli a a na podrobnou debatu v Poslanecké sněmovně a v Senátu tak nezbude čas. Dokonce se obávám, že český zákon nezačne platit včas - přitom konečný text směrnice je znám od června 2005 a státy ho měly převzít do svého práva do letošního června

  Které nekalé obchodní praktiky považujete za nejnebezpečnější, co vám v praktickém životě nejvíce vadí? A mohla byste porovnat Brusel s Prahou?
 

Nejnebezpečnější nekalé obchodní praktiky z mého hlediska jsou ty, které buď využívají agresivním způsobem psychický nátlak na zákazníka nebo ty, které si jako svůj cíl vybraly zvlášť zranitelné skupiny zákazníků, kteří na základě svého nízkého či naopak vysokého věku, tělesného či duševního postižení apod. nejsou schopni takové praktiky posoudit stejným způsobem jako průměrný dospělý spotřebitel. Naštěstí směrnice přináší zlepšení v obou těchto rovinách - zakazuje agresivní obchodní praktiky zaměřené na vyvolání psychického nátlaku a poskytuje speciální ochranu tzv. zvlášť zranitelným spotřebitelům. Odsuzuji třeba podnikání, zaměřené na účelové oškubání zákazníka – tím je pro mne dotovaný zájezd pro důchodce na jedno odpoledne do Rakouska, kde je pak prodejci v pronajaté zasedačce přesvědčují o nutnosti koupě zázračné magnetické podložky. Zvláštní skupinou je prodej výrobků, které ohrožují zdraví – nezřídka jsou to hračky pro děti. Jde často o zboží ze třetích zemí, které nesplňuje normy na ochranu zdraví, EU to řeší systémem včasného varování před nebezpečnými produkty na trhu – databází RAPEX, jejímž členem je i Česko. Velmi těžce snáším reklamy zaměřené na děti, to je velmi neetické, ale tuto oblast pro změnu řeší novelizace směrnice o televizi bez hranic.

Rozdíly mezi nakupováním v Belgii a v ČR jsou stále menší, ale je pravda, že kultura prodeje je v mnoha ohledech v  Bruselu ještě pořád vyšší: bruselský obchodník, nemá-li všechny velikosti oblečení, dá zbývající do výprodeje, protože spotřebitel má omezený výběr – to se ještě v Česku úplně nevžilo. Mám ale i negativní zkušenost – v belgickém supermarketu ještě před zavírací hodinou vyženou všechny zákazníky, což se mi v českém obchodě dosud nestalo. V obou zemích jsou i věci společné, například špatná informovanost personálu ve velkých, ale i odborných obchodech – jako zákazník vím mnohdy víc, než prodejce.

  Zatím poslední velkou kauzou, která se nekalých obchodních praktik týká, je neuvádění konečných cen zájezdů. Existuje taková praxe v cizině? A může jí nová směrnice vyloučit a donutit prodejce, aby v nabídce informovali striktně o celkové ceně?
 

Neuvádění konečné ceny zájezdů neprospívá důvěře spotřebitelů. Oblast turistiky a cestování je upravována specifickými směrnicemi, které mají přednost před obecnou (horizontální) směrnicí, jakou je směrnice o nekalých obchodních praktikách. V zásadě evropské i národní právo stanovuje, že spotřebiteli musí být sdělena cena zboží či služby či alespoň výpočet, jakým způsobem bude dosaženo celkové ceny. Pokud informace poskytnuté prodejcem obsahují veškeré poplatky, které spotřebitel zaplatí, tak se jedná o nepreferovaný, avšak možný způsob prodeje. Nicméně, pokud prodejce inzeruje a propaguje jen část ceny zájezdu a zamlčuje záměrně nutné poplatky až do doby, kdy zákazníka naláká do své pobočky, tak se domnívám, že takové obchodní praktiky budou považovány za nekalé. Tato praxe se v zahraničí objevuje výrazně méně často. Na popud Evropského parlamentu se však začala řešit problematika nízkorozpočtových leteckých společností, které leckdy uvádějí ceny letenek za korunu, ale skutečná cena po přidání všech možných příplatků dosahuje tisíců korun. Toto je asi jediný široce rozšířený nešvar, který mě napadá a i ten by měl být uspokojivě vyřešen.

  …a podobně prosím o vyjádření k českým dvojím cenám, resp. drobným písmem uváděné ceny s DPH či RPSN nebo platba za užití platební karty apod.
 

Také se mi nelíbí neúplné ceny, např. bez DPH, obecně platí, že prodejce musí uvést celkovou cenu nebo výpočet, jak se k ní dospěje. Zase se dostáváme k tomu, že mnohé důležité informace jsou u prodávaného zboží uvedeny drobným písmem, což je psychologický trik – zákazník si samozřejmě všimne spíše ceny, uvedené velkým písmem, a mylně ji může považovat za konečnou. Pokud se týká RPSN, tj. roční procentní sazby nákladů, tak je v rámci evropského legislativního procesu projednávána novela směrnice o spotřebitelských úvěrech, která výrazným způsobem zlepší postavení spotřebitelů vůči finančním institucím i co se týče transparentnosti toho, kolik splácení úvěru bude stát. Podobně u plateb za užití platební karty Evropská komise vyšetřuje obchodní postupy dominantních poskytovatelů platebních karet a zejména výši poplatků za použití platební karty, a tak i v této oblasti se dá očekávat zlepšení situace spotřebitelů.

  
Zatímco při tradičním nákupu se lze poměrně úspěšně nekalým praktikám bránit, při internetovém obchodování, které zažívá mimořádný boom, to lze jen těžko. Existují i jiné „zbraně“ proti nim než uvedená směrnice? A jaké?
 

To máte pravdu, postavení spotřebitele při internetovém obchodování není ještě srovnatelné s postavením spotřebitele při tradičním nákupu. Vzala jsem si proto tuto oblast na starosti a plenární shromáždění Evropského parlamentu letos v červnu schválilo moji zprávu o důvěře spotřebitele v digitálním prostředí. Apelovala jsem na Evropskou komisi a členské státy, aby modernizovaly podmínky pro online podnikání a sladily ochranu spotřebitele s nejnovějšími trendy v informačních technologiích. Pouze 6% spotřebitelů totiž nakupuje online přeshraničně – nevěří totiž, že jejich nákup proběhne bez problémů nebo se obávají komplikací se zárukou či při reklamaci. A mají pravdu: kupříkladu třetina nakupujících nedostane objednané zboží či služby kvůli občanství, místu pobytu či místu vydání platební karty. Některé moderní elektronické služby poskytující digitální obsah jsou dostupné pouze, pokud je zákazník ze staré patnáctky. Ne vždy má nespokojenost spotřebitelů na svědomí zlý úmysl podnikatele. Maloobchodníci působící na internetu totiž často nevědí o svých povinnostech v elektronickém obchodu a neorientují se v 27 právních řádech. Konečně ani většina spotřebitelů nezná svá internetová práva. Proto jsem navrhla řadu opatření na praktické zlepšení situace - počínaje osvětovou kampaní pro spotřebitele i podnikatele, celoevropským systémem rychlého varování při výskytu podvodných aktivit na internetu, dobrovolnými standardizovanými smlouvami, konče požadavkem na formulaci Evropské charty uživatelských práv v informační společnosti nebo rozšířením okruhu digitálních smluv, na něž se má vztahovat zákaz tzv. nekalých smluvních ujednání. Mým cílem je, aby i v digitálním prostředí platilo, že principem jednotného trhu EU je méně omezení a více možností. Komisařka pro ochranu spotřebitele se zavázala k tomu, že se tato oblast stane její prioritou pro nadcházející období, a proto se spotřebitelé nakupující na internetu mohou těšit na to, že digitální spotřebitelská práva budou posílena.

 Narovnává směrnice postavení spotřebitele a podnikatele? Pomáhá spotřebiteli, aby za své peníze dostal přesně to, co si objednal? A podnikatelům, zejména malým a středním, k jejich rozvoji? A stimuluje rozvoj nové ekonomiky služeb? Lze v dohledném horizontu očekávat, že zákazník se stane skutečně pánem, protože to bude výhodné pro obě strany?
 

Velmi krátce - ano, postavení spotřebitele se určitě zlepší, ale žádná legislativa není samospasitelná, záleží na jejím dodržování v reálném životě. Samozřejmě i po schválení této směrnice bude existovat řada problémů, které budeme muset spotřebitelům pomoci legislativně vyřešit. Ne nadarmo má Evropská komise akční plán na podporu ochrany spotřebitelů do roku 2013. V současnosti se také připravuje revize spotřebitelských směrnic na evropské úrovni - jde zejména o jejich modernizaci a uzpůsobení jejich obsahu výzvám digitálního světa. Malí a střední podnikatelé budou taktéž těžit z toho, že se jasně stanoví pravidla obchodních praktik. Evropská unie se podporou malých a středních podnikatelů zabývá velmi intenzivně a vytvořila řadu specifických programů a pravidel šitých přímo na míru pro malé a střední podniky. Největší rozvoj ekonomiky služeb lze očekávat od již schválené směrnice o službách.

 A drobnost, možná přímo nesouvisející: Platí-li směrnice pro celou unii, znamená to, že stížnosti budou řešit společně národní kontrolní instituce, anebo se  bude rozhodovat podle sídla stěžovatele?
 

Stížnosti budou řešit k tomu pověřené národní instituce, budou však mezi sebou  úzce spolupracovat na základě jiné evropské legislativy, která platí terpve od loňského prosince. Spotřebitel se tak nebude muset obávat stěžovat si i na prodejce z jiného členského státu. Podobně jsou schopny spotřebitelům pomoci Evropská spotřebitelská centra, která mají sídlo v každém členském státě. Důležitý krok musí učinit spotřebitelé samostatně - využít nabízené možnosti a hájit svá práva.


Chci být informován o aktualitách - RSS
Webhosting a SEO pro server www.roithova.cz zajištuje Rozhled