Stránky prezidentské kampaně:

              Proč myslíte, že je žen členek ve vaší straně víc?
             Ženy mívají více jasno o životních hodnotách. Křesťansko demokratická politika přitahuje ženy, které nejsou lhostejné a neuzavírají se uvnitř vlastní rodiny, ale ovlivňují svět kolem sebe ku prospěchu dalších rodin. Hranice mezi veřejným a osobním životem je pro ženy v KDU- ČSL velmi těsná. Proto jsou angažovanější a úspěšné v komunální politice a neziskových organizacích. To je trvale silná stránka lidovecké politiky, která s sebou nese i příjemnější atmosféru než asi jinde.
              Co vás baví na politice?
             Analyzování společenských problémů a hledání cesty, jak je co nejlépe řešit. To v životě a nejen v politice znamená nalézat dobrý kompromis čili rovnováhu mezi ztrátami a zisky s ohledem na různé možnosti a zájmy. Podobně bych odpověděla, kdyby jste se ptala na mé předchozí profese, lékařky či ředitelky nemocnice. Politika je náročná práce srovnatelná s vrcholovým managementem. Ale když dobře spravujete podnik či nemocnici můžete vidět jejich růst a i spokojenost lidí kolem vás.
              Proč jste vstupovala do politiky?
             Práci ministryně zdravotnictví jsem brala jako výzvu upozornit veřejnost a hlavně politiky v parlamentu na nebezpečné trendy a rozpory v našem špatně regulovaném zdravotním systému. Měla jsem o tom jasnou vizi, nikoli z pozice politika, ale odborníka, který měl vliv na start zdravotní reformy už na začátku devadesátých letech. Pokusila jsem se realizovat to, co předtím nezajímalo ani politiky ani média. Po skončení "mise" ve vládě Josefa Tošovského, jsem se v létě vrátila k rozdělané práci v nemocnici.
              Přesto jste po pár měsících úspěšně kandidovala do Senátu.
             Volby do Senátu na podzim 98 byly šancí, jak tehdy zabránit ústavní většině pro strany opoziční smlouvy. A také legitimní cesta, jak vytvořit opozici, kterou podle mne nutně potřebovalo naše zdravotnictví, zejména s ohledem na diletantské kroky nového ministra. Proto jsem přijala nabídku Čtyřkoalice a kandidovala jsem jako nestraník do horní komory Parlamentu.
              V Senátu jste se rozhodla vstoupit do KDU-ČSL. Co vás k tomu vedlo?
             Až v Senátu jsem dospěla k poznání, že dělám politickou práci. Ta ale není jen o hlasování, ale zejména o vlivu na vytváření názoru. Místo pro obhajování vizí je uvnitř politické strany. Být nestranný je sice populární, ale nemáte šanci příliš mnoho věcí skutečně a včas ovlivnit. V senátorském klubu KDU-ČSL byla velice příjemná otevřená atmosféra, nešlo o žádné politické chrty, jako jsou v jiných stranách a mě potěšilo, když mne lidovci mezi sebe přijali a respektovali.
              Europoslanci zvolení za KDU-ČSL jsou součástí Evropské lidové strany. Liší se nějak lidovci z jednotlivých zemí?
             Ano, trochu. Lidovci z nových členských zemí jsou konzervativnější v hodnotových otázkách a důraznější v oblasti lidských práv. Aktivněji než například kolegové ze severských zemí podporujeme hnutí a osobnosti z těch koutů světa, kde panuje diktatura. Jsem spokojená, že ač nemáme, vzhledem k počtu europoslanců většinu, kolegové na naše názory slyší. Náš vliv na politiku Evropské lidové strany je větší, než jsem čekala.
              Proč se v otázce lidských práv chováte jinak?
             Je to dané naší osobní a nesdělitelnou zkušeností z období totality. Kolegové, pro které vždy byla svoboda projevu samozřejmostí, netuší, jak mocnou nadějí a povzbuzením pro Čechy a Slováky bylo kdysi třeba setkání francouzského presidenta s disidenty. Víme, jak je důležité na každém kroku podporovat politicky i osobními kontakty ty, kteří navzdory represi diktátorských režimů obětavě bojují za lidská práva.
              Panuje mezi vámi rozdíl i v etických otázkách?
             Napříč politickým spektrem jsou lidé konzervativnější či liberálnější. To platí pro socialisty i lidovce v EP. Parlament je v těchto otázkách rozdělen zhruba půl na půl spíše na ose sever -jih.
              Kam sama se řadíte vy?
             Já důsledně rozlišuji mezi tím, co nemám právo či povinnost omezovat jako zákonodárce, zejména na evropské úrovni a mezi tím, co je můj osobní názor. A v tom jsem tedy spíše konzervativní.
              Jedním z témat, které lidová strana prezentuje, je euthanasie. Jak se na toto díváte vy?
             I to je téma, které souvisí se stavem zdravotní péče stejně jako s kulturou chování k nemocným rodičům a prarodičům. Jsem přesvědčená, že člověk si sám nemá sahat na svůj život a jsem proti aktivní euthanasii. Ta je také velkým pokušením nechat odcházet či posílat na smrt ty, o něž bychom se v nemoci měli důstojně postarat. Přináší velmi vážné právní problémy a riziko zneužití. Jiná situace je u pasivní euthanasie, která nastává při odpojení pacienta od přístrojů, či volbou paliativní léčby.
              Jak se tedy společnost má chovat?
             Tolik konzumní společnost jakou je Evropa, musí mít zdravotní systémy na takové výši, aby těžce nemocní pacienti fyzicky netrpěli a necítili se na obtíž. Alternativou k euthanasii je odborná i finanční pomoc při domácím ošetřování a kvalitní léčebny, kde se pacient cítí důstojně. Pokud jde o pasivní euthanasii, potřebujeme jasná pravidla, která by chránila pacienty i lékaře.
              Česká lidová strana byla výrazně proti zákonu o registrovaném partnerství. Jak se na toto díváte vy?
             Jedna věc je zákon a druhá to, jak společnost vnímá homosexuální páry. Zákon potřeba nebyl. nejen proto, že se žádný boom v registrovaní partnerství nekonal, ale hlavně proto, že majetkové a další právní vztahy soužití bylo a je možné jednoduše u notáře ošetřit. Na novém zákoně mi vadí, že naopak diskriminuje na základě pohlaví. Pečujete-li o svého příbuzného či přítele jiného pohlaví, je to dnes méně výhodné než je-li stejného pohlaví. Zákonodárci zde podlehli před volbami silnému populismu, když schválili zákon v téhle diskriminační podobě a navíc neodpovědně zpochybnili ústavou dané zvláštní právní postavení nezastupitelného heterosexuálního manželského svazku.
              Dále KDU-ČSL proslula díky prosazování protipotratového zákona.
             Tím spíše proslula média. KDU-ČSL žádný návrh zákona nepředložila. Důvodem je moudrost, která lidovcům velí nehasit to, co nehoří. V situaci, kdy každoročně ubývá interrupcí je jasné, že toto není problém, který by hýbal společností a zasluhoval by změnu. Proč legislativně měnit pravidla pro situaci, která se spíše vylepšuje. Jako lékařka vím velmi dobře, že zpřísnění tohoto zákona by vedlo jen k jeho obcházení a nelegálním praktikám. Ilegalita by přinášela nová rizika pro matku i společnost.
              Jaký je váš osobní názor na interrupce?
             Dítě je dar. A k životu mám bezmeznou úctu. Bránit narození dítěte považuji za špatný postoj. Stále více žen dnes řeší opačný problém - jak porodit více než jedno zdravé dítě. A proto KDU-ČSL tolik prosazuje smysluplnou rodinou politiku. Její osou není finanční motivace, která by regulovala počet dětí, ale vytvoření důstojných podmínek pro rodiny, které se na úkor osobních zálib starají o více dětí. Rodiny, které se starají o děti dobře, si zaslouží podstatnější pozornost naší společnosti, než mají dnes.