Stránky prezidentské kampaně:

Proti návrhu, který je dlouho vyjednávaným kompromisem, se postavila organizace Greenpeace, podle které REACH v současné podobě z trhu neodstraní množství nebezpečných látek, a to včetně rakovinotvorných, způsobujících vrozené vady a další vážná onemocnění. Názory ekologických aktivistů však zástupci evropských institucí odmítají. Substituční náhrady U zhruba 1500 vybraných látek budou muset výrobci při žádosti o schválení předložit »substituční plán« náhrady těchto látek jinými. Pokud však prokážou, že je budou dostatečně kontrolovat, budou látky povoleny. Původně podnikatelé požadovali, aby byl umožněn prodej a výroba toxických látek, pokud podniky budou schopny prokázat, že rizika, která představují tyto látky pro lidské zdraví nebo životní prostředí, jsou »adekvátně kontrolována«. Kompromisní znění požaduje, aby některé chemické látky - ty, které jsou stabilní a dochází u nich k akumulaci v organismech - byly bez výjimky nahrazeny, kdykoli je ekonomicky dostupná bezpečnější alternativa. Původně navrhované povinné nahrazování látek by však podle výrobců vedlo k zákazu některých látek, které přinášejí celkově prospěch v podobě společenských a ekonomických výhod, a tyto výhody převažují nad rizikem pro zdraví či životní prostředí. Nezávislé organizace naopak dávaly při vyjednávání odstranění rizik absolutní prioritu. Tyto vyhraněné postoje bylo nutno při vyjednávání sblížit, respektive mezi nimi najít únosný kompromis. Představitelé průmyslu často vyjadřovali své obavy, že přísnější kontrola bezpečnosti, kterou nařízení obsahuje, zvýší byrokracii a potlačí inovace v Evropě. Obavy z nařízení K této otázce se vyjádřila i poslankyně Evropského parlamentu Zuzana Roithová, která přijetí REACH komentovala: »Několikaletý boj mezi členskými státy, evropskými institucemi, ekologickými organizacemi a evropským průmyslem vyústil v nařízení, kterému jedni vyčítají přílišné náklady, zatímco druzí jej považují ještě za příliš mírné. I když je schválená verze administrativně méně náročná než návrh, přinese novou byrokracii, za niž EU nepochybně sklidí kritiku. Je to daň za to, že Evropané dostanou podrobnější informace o chemických látkách ve výrobcích. Sluchu je však třeba dopřát i průmyslníkům, kteří se brání vyšším nákladům a oprávněně upozorňují na to, že by měly vliv na konkurenceschopnost evropských podniků, a tím pádem i na nezaměstnanost v zemích EU. Vážnou slabinou celého programu je skutečnost, že nový systém není provázen jednáním o podobných opatřeních i za hranicemi Evropy. REACH tak bude zvyšovat komparativní nevýhodu pro evropské silně regulované hospodářství v rámci liberálního světového obchodu, kterou pocítí zejména menší podniky. Ty větší možná přesunou některé provozy za hranice EU, kam regulace výroby podle standardů REACH nedosáhne.« Odpůrci regulace chemických látek z průmyslu varují, že nejrůznější analýzy, které si budou muset nechat zájemci o autorizaci nebezpečných látek vypracovat, povedou k astronomickému růstu nákladů celého chemického průmyslu. Jen socioekonomická analýza u jednotlivé nebezpečné látky by měla stát až 70 tisíc eur (asi 2 mil. Kč). V České republice by měly přímé administrativní náklady regulace REACH údajně stát čtyři až šest miliard Kč a zhruba 80 % nákladů přitom ponesou malé a střední firmy. Svaz chemického průmyslu proto založil servisní organizaci, která by měla v této oblasti působit.