Stránky prezidentské kampaně:

Jak nedávno připomnělo Sdružení obrany spotřebitelů (SOS) v souvislosti s iniciativou europoslankyně Zuzany Roithové, spotřebitelé by neměli být pouze omezováni hudebními a filmovými společnostmi nejrůznějšími zákazy pod záminkou ochrany autorských práv, ale měla by být také jasně nastavena pravidla a uživatelská práva. Zábavní průmysl podle vyjádření Z. Roithové uživatele neustále informuje, co s produkty dělat nesmějí, a proto je načase stanovit, co spotřebitelé ve zcela specifickém digitálním světě vlastně dělat mohou. Tomu by měla napomoci tzv. Digitální práva spotřebitelů, která byla formulována evropskou spotřebitelskou organizací BEUC. Uživatelé jsou zatím jen omezováni „Kdo si dodnes myslel, že práva mohou mít jen výrobci, distributoři či autoři, tak se mýlil,“ uvedla Zuzana Roithová, která je místopředsedkyní Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele Evropského parlamentu. Proto chce prosazovat, aby byla v současné informační společnosti jasně formulována práva spotřebitelů na evropské úrovni a tato práva se stala součástí legislativy na ochranu duševního vlastnictví. Sdružení obrany spotřebitelů, které se připojilo ke kampani, se domnívá, že opomíjení práv uživatelů je celoevropským trendem. „Nemožnost pořízení kopie CD a využití zákonného práva pořízení kopie pro osobní potřebu se stává pomalu denním pravidlem. A český Parlament schvaluje další a další omezení, na jejichž základě je kriminalizován každý, kdo se pokusí obejít například ochranu proti přehrání amerického DVD na evropském přehrávači,“ upozornil Karel Pavlík ze SOS, který se přípravy dokumentů účastní. Legislativní pravidla zabrání zneužití techniky Spotřebitelé nejsou piráti, tvrdí se v provolání, které požaduje ochranu uživatelů. Současně s tímto provoláním jsou v návrhu „digitálních práv“ formulovány základní okruhy práv, které by měly narovnat jednostranně pokřivené vztahy v digitálním světě. Základní teze vycházejí z toho, že spotřebitelé mají nezadatelné právo na výhody z ekonomické soutěže na trhu, která podporuje kreativitu, svobodu projevu, volbu a kulturní rozmanitost. Politici a zákonodárci musí zajistit, aby bylo toto právo spotřebitelů respektováno, a podporovat nové alternativní formy pro tvorbu a sdílení digitálních dat. Nastavení legislativních pravidel však s sebou přináší i řadu změn v oblasti technických norem a pravidel v tvorbě a využití softwaru, aby nedocházelo například ke skrytému stažení programů a přeinstalování počítače uživatele bez jeho souhlasu apod. Obdobně fungují i průmyslová opatření při využívání nových technologií tím, že zavádí tzv. systémy správy digitálních práv (DRM), kterým se omezuje uživateli možnost svobodně nakládat se zakoupeným produktem. Tuto paradoxní záležitost lze přirovnat k situaci, kdy bychom si zakoupili knihu a knihkupec by nám stanovil, že si ji smíme přečíst jen jednou a že ji nesmíme půjčit známému nebo ji prodat, když se nám nebude líbit. Důsledná ochrana soukromí je nutností Nejzávažnější bude nepochybně oblast práva na ochranu soukromí, kde ve sféře digitálních technologií dochází stále častěji k nejrůznějším excesům. Zkušenější uživatelé už vědí, že při stahování některých programů nebo dat na domácí počítač mohou zcela nevědomě - bez jakéhokoliv souhlasu či upozornění - stáhnout další programy, které jsou schopny ovlivnit možnosti další manipulace s daty v počítači, ale současně mohou i posílat zpět informace o způsobu používání počítače, o navštěvovaných stránkách, preferencích uživatele a spoustu dalších informací vypovídajích o filozofických, náboženských a politických postojích uživatele. Návrh digitálních práv, který předkládá BEUC, směřuje k tomu, aby soukromí spotřebitelů bylo přísně respektováno i v digitálním světě. Digitální přístroje nesmějí být zdrojem žádných informací o svém majiteli, pokud k tomu on sám nedá výslovný a úplný souhlas. Kde končí uživatelství a začíná pirátství? Nejsložitější oblastí návrhu práv spotřebitelů však bude právo na ochranu před kriminalizací jeho činnosti, kdy si kopíruje pro vlastní potřebu soubory a stahuje data. Je sice skutečností, že existují kriminální sítě, které se specializují na hromadné kopírování CD a DVD za účelem zisku, ale do této kategorie nepatří uživatel, který si pořídí kopii pro vlastní potřebu. V tomto směru by měl být především jasně definován obsah činností a určení rozhraní, kdy se jedná o právo uživatele a kdy o trestný čin porušování autorských nebo vydavatelských práv. „Nepodceňujme vážný globální problém pirátství. Spotřebitelé by neměli kupovat padělky, které ve velkém počtu vyrábějí organizované zločinecké skupiny. Tímto směrem by měla být nasměrována opatření zábavního průmyslu a policie,“ uvádí se v dokumentech BEUC. Na druhou stranu je nutné vzít v úvahu, že individuální spotřebitelé nejsou piráti a nikdo je nesmí za piráty označovat. Podle BEUC přišel čas zajistit spotřebitelům osvětu a určit co nejdříve základní práva, která jim umožní bez obav užívat technických možností digitálního prostředí.