Česká republika má v Evropském parlamentu 22 volených zástupců. O jejich činnosti toho naše veřejnost mnoho neví. Pokusili jsme se to aspoň trochu napravit a požádali o rozhovor poslankyni EP Zuzanu Roithovou.

* Paní poslankyně, jeden náš bývalý poslanec EP vás označil za nejaktivnější a nejužitečnější mezi českými zástupci v tomto orgánu. Je to hodnocení pro vás víc lichotivé, nebo zavazující?

Díky za potěšující otázku; upřímně řečeno, víc si vážím hodnocení „nejužitečnější“, než „nejaktivnější“, protože to nemusí být totéž. Beru vaše slova jako názor, který sice lze podložit počtem vystoupení, zpráv či prosazených pozměňovacích návrhů, ale na mou práci nemá zas až takový vliv. Cítím se zavázána mandátem, který mi dali voliči, pravomocemi a pozicí v Evropském parlamentu, lidmi a organizacemi, s nimiž pracuji, ne lichotkami. Nicméně nezastírám, že pokud je moje činnost po pěti letech v prvním a dvou letech ve druhém volebním období vidět, a doufám, že především v oblasti ochrany spotřebitele je, jsem samozřejmě ráda.

* V EP působíte už od přijetí ČR do EU, tedy sedmým rokem. Kde berete sílu a inspiraci pro aktivní práci mezi zástupci „evropského lidu“ a neobáváte se po takové době „syndromu vyhoření“?

To jsou dvě otázky v jedné. Inspirace je mezi „zástupci evropského lidu“, jak říkáte asi oprávněně, protože Evropský parlament je jedinou přímo volenou institucí Unie, právě s ohledem na různorodost jeho členů až dost. Neustále musíte nejen poslouchat, co říkají kolegové, ale snažit se často pochopit i to, proč to říkají - zda tím nehájí příliš partikulární, nebo dokonce ryze lobbistické zájmy, jestli se občas nesnaží jen zviditelnit s ohledem na domácí situaci, nebo například nemají víc informací než já, a zda bych se proto neměla nechat přesvědčit. Syndrom vyhoření je pak něčím, co hrozí po určité době každému v každé profesi, ale ta doba se různí a je na každém, aby zvážil, na co mu vydrží energie a kde ji může dobít. Já ji získávám v jižních Čechách prací na zahradě a se svými vnoučaty, a i když to zní možná jako fráze, dost často myslím na to, jaká by měla být Evropa právě pro ně. Bezpečná, čistá, bez dluhů.

* Ačkoli by poslanci v EP měli hájit především společné zájmy Unie, sotva se mohou zcela svléknout ze svých národních dresů. Je těžké najít rozumný způsob, jak odolat těmto někdy protichůdným tendencím?

Samozřejmě - je to neustálé hledání rovnováhy, ale jak už jsem říkala: cítím se zavázána především svým voličům a svému programu, takže se držím priorit, kvůli nimž mě lidé do Evropského parlamentu poslali, zásad křesťanskodemokratického pohledu na svět a vlastního zdravého rozumu. Neznamená to, že bych se nenechala o něčem přesvědčit, nebo že bych o svých rozhodnutích někdy nezapochybovala, ale pomyslnou smlouvu s českými voliči neporušuji. Upřímně řečeno ale žádné velké dilema typu „Evropa, či národ“ neřeším, protože mezi nimi nevidím ani zásadní rozdíl - chci svobodný prostor rovných příležitostí, kde se respektují společná pravidla i základní lidské hodnoty. To platí pro Unii i Českou republiku.

* Když už jsme se dotkli syndromu vyhoření, aspoň odsud, tisíc kilometrů od Bruselu to občas vypadá, že některé naše poslance v EP postihl už v prvních dnech jejich mandátu. Kdybyste měla český europoslanecký tým zařadit do ligové tabulky, na které příčce by se asi umístil a koho považujete za jeho „tahouny“?

Záleží na tom, zda máte na mysli největší počet vystoupení, nejdramatičtější projevy, nejvíc článků v médiích, nebo nejvíc prosazených návrhů. To vše se dá dohledat, ale nelze z toho dělat komplexní závěry. Každý pracuje na jiném tématu a jeho názory mají větší či menší váhu ve výborech a politických klubech, na čemž pak závisí i úspěšnost. Nejvíc vidím do úspěšné kuchyně Jana Březiny a z ostatních politických skupin si vážím například dlouhodobě poctivé práce Oldřicha Vlasáka, Milana Cabrnocha. Z nových poslanců určitě dobře pracují třeba Olga Sehnalová a Zuzana Brzobohatá, myslím že také kolega Pavel Poc se dost snaží. Není snadné hodnotit práci všech, když do ní nevidím. Ale v minulém období 2004-2009 odvedla nadprůměrný výkon, chcete-li v celoparlamentní lize, například Jana Hybášková.

* Naše veřejnost ví o činnosti EP a české „ekipy“ v něm poměrně málo. Snažíte se ji sama nějak propagovat a informovat o ní?

Někdy mám pocit, že to pohlcuje polovinu mého týmu a že to stejně nestačí. Trpělivě připravujeme co nejvíc tiskových zpráv, články či semináře k důležitým tématům. Na každý e-mail z ČR odpovídám. Pro ty, kteří hledají, je vše na mém webu. Vyjadřujeme se k tématům, která považuji za důležitá. Takže reagujeme i na scestná tvrzení, která na adresu Evropského parlamentu či celé Unie trousí novináři a politici, snažíme se zviditelnit debaty o důležitých zákonech ještě před tím, než je europoslanci odhlasují, zaměřujeme se na pomoc těm, kteří informace shánějí těžko. V praxi to znamená, že s vámi ráda dělám tento rozhovor, ale také jsem zřídila server www.budulinek. eu, jehož posláním je přinášet důležité informace rodičům o tom, jak chránit děti před nebezpečnými výrobky, které se valí do EU zAsie, či před nebezpečným obsahem na internetu, který nezná hranice EU, a mnoho dalších podnětů třeba o zdravé výživě, včetně soutěží s cenami pro pečlivé čtenáře našich stránek.

* Jaký je nyní příjem „českého“ poslance EP?

Z mého pohledu nadstandardní. Každý poslanec EP dostává z unijní pokladny 6200 eur a má nárok na diety za dny, které strávil mimo domovinu. Ještě v předešlém období platil každého europoslance jeho stát ve výši jako národní poslance. Například lotyšští europoslanci brali asi tisíc eur, čeští dva tisíce, zatímco italští kolegové dvanáctkrát tolik. Tato nerovnováha je nyní odstraněna a čeští europoslanci si polepšili, přičemž český stát ušetřil.

Dokončení na str. 8

* Mohla byste uvést příklady nějakých témat nebo problémů, jejichž projednávání na půdě EP jste iniciovala nebo výrazněji ovlivnila a s jakým výsledkem?

Je toho víc, ale vysvětlím jen ty nejaktuálnější. Jako zpravodaji pro Směrnici o pojištění bankovních vkladů se mi podařilo přesvědčit Výbor pro vnitřní trh, aby se pojištění vztahovalo i na obce, a zejména aby zkrácená lhůta pro vyplacení vkladů klientů krachujících bank až do výše 100 000 EUR byla závazná a lidé měli jistotu, nikoli jen naději, že své peníze uvidí do sedmi dnů. Současně se mi povedlo prosadit ve výboru návrhy, které sníží náklady bank na vytvoření zajišťovacího systému - zejména pro české banky je to úspora jedné a půl miliardy korun. Očekávám, že proto dojde i k snížení poplatků pro klienty. Za úspěch považuji také prosazení padesáti pozměňovacích návrhů, které zvyšují práva spotřebitelů pro on-line nákupy - například provozovatelé internetových obchodů budou povinni dodat zboží do každé země Unie, pokud je to technicky proveditelné a zákazník je připraven uhradit dodatečné náklady. Dosavadní stav, kdy byli čeští zájemci o nabídky iTunes či Amazon odmítáni, jsem považovala za umělé překážky jednotného trhu. A nešlo o detail - podle Eurostatu odmítali prodejci plnou třetinu přeshraničních obchodů. Díky mé tříměsíční kampani se podařilo získat nadpoloviční počet poslanců pro deklaraci za zrušení kanadských víz pro české občany a dát jasně najevo, že jsou ohroženy ratifikace důležitých smluv mezi EU a Kanadou do doby, než jednostranná vízová povinnost bude opět zrušena.

* A pokud jde o zahraniční témata?

V současné době se snažím získat podporu i pro lidi, kteří z mého pohledu stojí poněkud mimo zájem Unie - ta se sice dlouhodobě staví za práva disidentů na Kubě, v Číně a jiných nedemokratických režimech, ale nepochopitelně liknavá je k systematickému pronásledování a vraždění obyvatel Egypta, Nigérie, Iráku či Íránu a dalších zemí jen proto, že se hlásí ke křesťanství. Jinými slovy nevěnuji se jen otázkám vnitřního trhu a ochrany evropských spotřebitelů. Jako místopředsedkyně shromáždění ACP-EU jsem odpovědná za otázky lidských práv v rozvojových zemích - připravila jsem zprávu o pomoci interním uprchlíkům, jejichž počet stoupá nejen kvůli etnickým konfliktům, ale i klimatickým změnám, dále prosazuji, aby se přístup k pitné vodě stal základním lidským právem.

* Světem i Evropou se prohnala finanční krize a jen zvolna doznívá ekonomická recese. Projevilo se to nějak i v činnosti EP?

Tak vidíte, zase jsme u evropské ekonomiky. Ale chápu, že to je priorita médií i občanů. Ekonomická krize, která byla odstartovaná destabilizací bankovního sektoru, má hlubší kořeny. Evropa trpí odlivem investic, a tím i pracovních příležitostí do zemí s nízkými pracovními a ekologickými náklady. Přijali jsme sice řadu opatření na ozdravení finančního sektoru, ale to nejdůležitější je zvýšit naši konkurenceschopnost. Jednak tím, že naše podnikatele nebudeme zatěžovat dalšími náklady, že dokončíme vnitřní trh a také začneme hájit evropské zájmy na globálním hřišti aspoň tak efektivně, jako do dělají Spojené státy, a zejména Čína. Lisabonská smlouva posílila kompetence EU v zahraničních věcech, ale stále je těžké dosahovat konsenzu mezi 27 státy v Radě a postupovat společně, tedy efektivněji.

* Spěje např. k řešení podle mnohých nákladné a nesmyslné „pendlování“ EP mezi Bruselem a Štrasburkem?

Bohužel, v dohledné době sotva. Mám Štrasburk velmi ráda, ale cestování poslanců, a především stěhování agendy Evropského parlamentu z Bruselu do Štrasburku je zbytečná zátěž a pro mou práci nepříjemná komplikace. Štrasburk byl podobně jako Brusel a Lucemburk zakotven coby sídelní město evropských institucí v zakládajících smlouvách Evropských společenství s ohledem na jeho polohu a symbolický význam: je to město na německo-francouzské hranici, s německým názvem, ale francouzštinou v ulicích, je to symbol smíření národů, mezi nimiž se po staletí rozpoutávaly evropské války, je to město, kde se potkává historie s moderní dobou. Po půl století od Římských smluv je to však zbytečný luxus, ale pro jejich změnu není dostatek vůle především ze strany zmíněných velmocí. V parlamentu opakovaně přijímáme usnesení ke zrušení plenárek ve Štrasburku, ale ani naše vláda se nepokusila při jednání o Lisabonské smlouvě navrhnout změnu.

* Jste povoláním lékařka. Kdybyste měla vystavit Evropské unii zdravotní průkaz s diagnózou současného stavu a s výhledem do budoucna, jaký by asi byl jeho obsah?

Zdravý organismus, jehož metabolismus je ale zpomalen částečnou obezitou, a se sníženou imunitou. Srdce a mozek v pořádku, kosti také, ale málo pohybu a sedavé zaměstnání. Při zeštíhlení administrativy a správné životosprávě bude Unie moci časem vysadit podpůrné léky, které dnes nahrazují chybějící energii. V opačném případě bude náchylná k virovým onemocněním vyvolaným vnější infekcí a s každou dávkou antibiotik se bude dál připravovat o svou přirozenou obranyschopnost. A v každém případě doporučuji i hlubší kontemplaci nad duchovní hygienou, nejen nad tělesnou schránkou.

* A jaké léky či procedury byste pacientovi předepsala?

Jak už jsem naznačila: dodržování pravidel správné životosprávy, tedy volný pohyb osob, zboží, kapitálu a služeb, co nejméně umělých injekcí, jako jsou dotace či přechodná omezení, a víc studia a sebevědomí vůči třetím stranám - v politice, hospodářském vývoji i obchodu.

* Pociťujete dostatečnou oporu v české diplomacii a politické reprezentaci - kde více, a kde méně?

Dlouhodobě, myslím, platí, že česká diplomacie je ve svých postojích konzistentní a čitelná. V rámci EU je mi bližší konzervativně-liberální než socialistické pojetí ekonomiky a poměru sil mezi centrální mocí a regionální samosprávou. Jsem zastáncem pravidel subsidiarity, volného trhu, ale za rovných pravidel. Jako křesťanský demokrat volám jen po větší předvídavosti a odpovědnosti za naše kroky. A tím se dostávám i za hranice zemí Unie - v lednu jsme společně s předsedou KDU-ČSL Pavlem Bělobrádkem vyzvali ministra zahraničí ČR k hlasitější obhajobě práv už zmíněných křesťanských menšin v muslimských zemích. Reakce ministra Karla Schwarzenberga, že se česká diplomacie bere stejně za práva křesťanů jako Eskymáků, mě poněkud zklamala -nevím aspoň o tom, že by se někde na likvidaci Eskymáků podílely složky státní moci a že by šly ztráty na jejich životech do desítek. Tady bych si přála oporu větší, a to nikoli kvůli sobě.

* Vědí vaši kolegové a kolegyně v EP, co se v posledním půlroce děje v nejvyšších patrech naší politiky, a pokud ano, jak se na to dívají?

Ano, Česká republika není ostrov, politické dění u nás zajímá nejen naše sousedy, ale i další země Unie -otázky politické kultury, popřípadě takových jevů jako korupce či role bezpečnostních služeb mají nadnárodní povahu. Stejně jako chování a výroky hlavy státu. V tomto ohledu nejsme jediní, kdo řeší podobné problémy na úrovni nejvyššího establishmentu, nebo kdo čelí znechucení lidí politikou. Není to omluva, jen konstatování. Asi největší překvapení jsme v Evropském parlamentu opravdu vzbudili shozením vlády během českého předsednictví v Radě EU. Současnou situaci vnímají kolegové jako něco, co znají trochu z Itálie, trochu z Rumunska, trochu ze své vlastní země.

* Váš mandát sice vyprší až za tři roky. Přesto, uvažujete už dnes o tom, že budete kandidovat znovu, příp. co byste chtěla dělat, pokud EP opustíte?

Když vám řeknu, že svou práci beru jako službu, uvěříte mi? Pokud ne, těžko mi budete dál rozumět. Jako lékařka nerada odcházím od rozdělané práce, takže záleží na tom, v jakém stavu bude moje práce za tři roky, ale také na tom, zda si budu věřit, že ji dokážu zvládnout. V každém případě bych chtěla pomoci KDU-ČSL k návratu do Poslanecké sněmovny, kam podle mého názoru patří a dnes velmi chybí. Pokud jde o budoucnost, tak se moc těším, až se na svém statku v jižních Čechách budu plně věnovat zahradničení a chovu skotu. Je to napůl bukolická idyla a napůl přání prospět malým „kibucem“ zamilovanému kraji, ale zda ten čas přijde za tři roky … dnes bych řekla, že ano, ale raději se znovu zeptejte zítra.

* Děkuji za rozhovor.