Stránky prezidentské kampaně:

Kdyby dnes nebyl významným politikem a nepreferoval tak důsledně zájmy města na úkor osobních zájmů,  patrně  by tento seriál neměl vůbec začátek. Bavím se občas s těmi, kteří jako já nejsou pohlceni každodenním mediálním obrazem české politické scény, ale vnímají ji s pravidelným odstupem. Všimli jsme si, že ani komentátoři nejsou přesvědčeni o tom, že si Čunek řekl o půlmilionový úplatek, načež se hned udal sekretářce, předtím, než jej celý odnesl do banky. Policejní verze podložená výpovědí zatrpklé sekretářky je natolik absurdní, že zápletce nevěří většina národa ani po její dvousté repríze. Seriál ale v dalším plánu nabízí záhadu, jak Čunek k milionům přišel (on sám říká, že šlo o úspory, hotovostní pohyb na účtech zavinilo získávání peněz po krachu banky). Rozum zůstává stát nad logikou, že úspory uložené v bance, či vyplacené po krachu banky a umístěné možná ve skříni, rázem přestaly být jeho vydělanými penězi a že úspory jsou jiné peníze než ty vydělané a uložené. Nestačí ani, že policie a senátoři viděli doklady o tom, že jeho rodina vlastnila dva a půl milionu korun dávno předtím, než je uložil. Při dalším přeletu v desetitisících metrech nad Evropou se dočítám, že Čunek je vinen i tím, že si uložil peníze do krachující banky a přidal se tak ke stovkám dalších podezřelých, kteří přišli o úspory. Přestože Čunek u soudu, o nějž sám stojí, patrně obhájí svou nevinu, morálně zůstane odsouzen kvůli  kličkám při vysvětlování, z jakých zdrojů  postavil dům za 3,7 milionu. Listuji ve starém monitoringu a znovu počítám, že dokladovaných 2,5 milionu úspor plus 1,7 milionu hypotéky je 4,2 milionu. Na rozdíl od kauzy expremiéra Grosse má čtenář, volič i nevolič dnešního vícepremiéra naservírovány důkazy, které ve skříních ke svému překvapení Čunek po letech našel a předal je pracovité policii i zvídavým senátorům. Veřejnost si tak mohla spočítat, že půl milionu na stavbu domu mu naopak přebývalo a že kdyby si vzal onen půlmilionový úplatek, přebýval by mu dokonce celý milion. Seriál se točí v kruhu a může jej rozetnout jen hlavní aktér, pokud z něj vystoupí - stane se tak ale poraženým politikem v čele KDU-ČSL. Mnozí říkají, že by v podobné situaci odstoupili - bylo by to praktické a z pohledu evropské politiky i standardní. Vyšetřování by probíhalo v méně vypjaté atmosféře a obhajoba by byla snazší, než z exponované pozice člena vlády pod mediálním drobnohledem. Jak ale Jiřího Čunka znám, jeho rozhodnutí bude patrně nestandardní, opačné: neustupuje, má-li čisté svědomí a navíc ví, že by svou rezignací naplnil účel, pro který byl křivě obviněn. A ještě jeden argument: zklamal by ty, kteří věří, že Masarykovské "nebát se a nekrást" je princip, s nímž lze dělat úspěšnou politiku pro lidi. Doufám v dobrý konec nejsledovanějšího českého seriálu a věřím, že Čunkova vytrvalost překoná i zmiňované přísloví a stokrát opakovaná lež tak zůstane tím, čím byla na začátku - lží.


Článek vyšel ve zkrácené podobě v LN 26.3.2007