poslankyně Evropského parlamentu
poslankyně Evropského parlamentu
czech english
Evropanka roku 2006

Moje názory


Zuzana Roithová odpovídala na otázky Respektu: ČR dva roky po vstupu do EU

1. Jak se Evropa změnila za dva roky, které uplynou od rozšíření? Po dvou letech od rozšíření z patnáctky na pětadvacítku se zdá, jakoby se EU lekla a ztratila chuť dál růst – stále více se mluví o jiných, byť úzkých formách partnerství.
 
[ 15. dubna 2006 | Autor: S. Blechová, Respekt ]
 
Předseda zahraničního výboru Evropského parlamentu Elmar Brok připouští, že Evropská unie se musí nejdřív věnovat sama sobě, teprve potom se zabývat rozšiřováním. Loňský debakl Evropské ústavní smlouvy je symptomem toho, že se Evropa nemůže hnout z místa. Obyvatelé starých členských zemí mají strach z přílivu dalších nováčků, neúspěšná referenda ve Francii i Nizozemsku to jasně prokázala. Takže se dá říci, že zatímco před dvěma lety Evropa řešila otázku, kdy a koho přijmout (mimochodem zamítnutí ústavní smlouvy znamená, že EU se může rozrůst na maximálně 27 členů), teď řeší, jak bude dál fungovat a zda obstojí v konkurenci s ostatními velmocemi. 2. Říkalo se, že nováčci přinesou čerstvý vítr – máte pocit, že se to stalo? V čem? Možná právě náhlé rozšíření Unie o deset států nastartovalo obavy o zaměstnání a sociální jistoty, což nakonec mnohé voliče vedlo k zamítnutí Ústavní smlouvy – přitom díky přechodným opatřením omezujícím volný pohyb pracovníků se situace pro obyvatele z nových členských zemí až na výjimky příliš nezměnila, sehnat práci za hranicemi vlasti je pro ně stejně obtížné jako před květnem 2004. Těmi světlými výjimkami jsou například Velká Británie, Irsko nebo Švédsko, které přechodná opatření nikdy nevyužily. Příchod pracovníků z nových členských zemí jim v některých odvětvích přinesl výrazné zlepšení produktivity, konkurenceschopnosti a ziskovosti. Čerstvý vítr zavanul v tom smyslu, že nové země po vstupu do EU zlepšily svůj hospodářský růst, je ale snazší zdvojnásobit tržbu z deseti na dvacet korun v rostoucích ekonomikách, než se snažit o totéž při tržbě 200 korun v ekonomikách už vyspělých. 3. Nejvíce diskutované otázky se dnes v EU týkají práce a strachu o ni (otevírání pracovních trhů, liberalizace služeb, ochrana národních energetických trhů...) a přes všechny analýzy a koneckonců i plány Unie jako je Lisabonská strategie, které volají po co největší otevřenosti, se zdá ten trend opačný - trhy zavřít, svoje občany ochránit. O čem to podle Vás svědčí? Má potom EU šanci obstát v globální konkurenci? EU se musí rozhodnout, zda dá přednost krátkozrakému národnímu protekcionismu před společnou evropskou prosperitou. Jak už jsem zmínila, zkušenosti ze zemí, které po rozšíření odstranily bariéry volného pohybu pracovních sil, jsou veskrze pozitivní. Poptávka po pracovnících v určitém oboru na jedné straně a nedostatek pracovních míst v jiném oboru na straně druhé jsou problémem, který by větší mobilita rozhodně pomohla vyřešit. Evropu ohrožuje sociální dumping, který je ale možný zejména díky nelegálnímu zaměstnávání. Otevření pracovního trhu by závratné změny rozhodně nepřineslo, jen by situaci zprůhlednilo. Francouzský odborářský strašák v podobě polského instalatéra je metaforou stále téhož – pracovník zaměstnaný načerno, tudíž placený výrazně méně než legální zaměstnanec, navíc nezdaněný. Nesmíme také zapomínat na to, že práce načerno je především fenoménem imigrantů ze třetích zemí, jejichž příliv je mnohonásobně vyšší, než uvnitř EU! Solidarita s těmito státy nesmí vést k diskriminaci pracovníků z nových členských států EU. Unie si musí také uvědomit, že musí řešit i globálnější problémy, jako je narůstající konkurence asijských zemí či stárnutí evropské populace, které mohou vést ke zhroucení evropského sociálního systému. Doufám, že se nakonec většina států staré „patnáctky“ přikloní k odstranění veškerých bariér na evropském trhu.

Chci být informován o aktualitách - RSS
Webhosting a SEO pro server www.roithova.cz zajištuje Rozhled