Stránky prezidentské kampaně:

Názory na to, zda legalizace prostituce podporuje či naopak potírá nelegální formy sexuálního průmyslu se liší – překvapivě však neexistují žádné rozsáhlejší statistiky či dopadové studie. Jednak proto, že se údaje o nezákonném obchodování se ženami pochopitelně těžko shánějí, zadruhé proto, že se na evropské úrovni tomuto tématu věnoval téměř výlučně jen Europol a to jako zločinu, nikoli coby společenskému jevu. Napříč pětadvacítkou proto existují různá pravidla hry: například v Amsterodamu může erotické služby nabízet i Češka, pokud získá povolení a splní podmínku, že nebude nikým dalším zaměstnávána ani nikoho dalšího zaměstnávat. Policie ovšem může zkontrolovat jen příslušnou dokumentaci a nikoli to, zda se prodává skutečně dobrovolně a za podmínek, s nimiž souhlasila. Z údajů nevládních organizací vyplývá, že více než dvě třetiny prostitutek poznaly násilí - a to bez ohledu na to, zda se rozhodly „šlapat“ ze své vůle, či proti ní. Argument, že si každý se svým tělem může dělat co chce neobstojí – stejně jako je nelegální prodej lidských orgánů či sebepoškozování, je především nucená prostituce trestná jako porušování lidských práv a evropské instituce proti ní musejí bojovat. Výbor Evropského parlamentu pro práva žen chce využít nadcházejícího mistrovství světa ke kampani „červenou kartu nucené prosituci“. Podle odhadů se totiž do Německa nechystá jen statisíce fanoušků, ale také na třicet tisíc prostitutek, které se prodávají za cenu nižší, než lístek na derby, jak upozornila místopředsedkyně Evropské komise Margot Walströmová. Obchodníci s prostitucí se chystají vskutku velkolepě. Pro lepší dostupnost těchto služeb hodlají instalovat tisíce přístřešků či budek podobných mobilním toaletám v okolí stadionů a v ulicích německých měst. To má zajistit rekordní obrat. Místopředseda Evropské komise Franco Frattini chce proto zpřísnit kontrolu víz udělovaných ženám ze třetích zemí a ověřovat, zda se například pod pláštěm turistiky neskrývá obchod se ženami. Stejně tak mají všechny státy Unie vyhotovit zprávu, zda a jak se zákonné normy pro a proti prostituci promítají na nelegálním obchodu se sexuálními službami nejen v souvislosti se sportovními událostmi. Podle nevládních organizací si kuplíř může prodejem jediné ženy vydělat ročně až 67.000 dolarů – v řadě zemí Unie riskuje přitom tresty nižší, než se udělují za vážnější dopravní přestupky. Není divu, že vůči prostituci liberální země, jako je Německo, Rakousko a Nizozemsko, čelí nárůstu souvisejících zločinů – násilí na ženách, pašování lidí a zneužívání dětí. Ročně se v Evropě stane obětí nezákonného obchodu s lidmi na 100.000 žen z celého světa: od zemí latinské Ameriky, subsaharské Afriky a jižní Asie až po státy východní Evropy. Aby se jejich počet alespoň snížil (nejsem natolik naivní, abych věřila v úplné vymýcení prostituce), musí Unie zvýšit kontrolu na hranicích i při akcích, jako jsou sportovní mistrovství, nabízet zneužívaným ženám alternativu a pomoc při návratu do normálního života, a konečně si uvědomit, že nabídka vzniká tam, kde je poptávka a že nemůžeme krčit rameny a mluvit o sexuálním průmyslu jako o moderní formě nejstaršího řemesla, které tu bylo je a bude. Bez ohledu na to jaké je či bude zařazení těchto služeb vím, že prostituce - rozhodně není projevem lidské dovednosti - spíš sobectví, zoufalství a neúcty k člověku. Tedy toho, proti čemu by každá společnost měla upřímně bojovat.