Zlepšují |
20812 |
Zhoršují |
18761 |
Nepozoruji žádnou změnu |
12011 |
Mailové vyjádření k problematice letního času od paní Gabriely Hrabovské, psychložky | |
Vážená paní doktorko, děkuji za Vaši reakci. Nevím, budou-li Vám však moje zkušenosti co platné, nemám je nijak kvantifikované, mohu pouze konstatovat, že se změnou mají podle mých zkušeností problém na jedné straně zejména lidé staršího věku a na druhé pak zejména ti, kteří musí brzy vstávat v souvislosti s prací. Obecně platí, že čím je člověk oslabenější, tím je citlivější k vnějším vlivům, kterých je dost i bez přídatného faktoru změn času. | |
[ 23. června 2011 | Autor: ] | |
Já sama mám problém s posunem - vnitřně dobíhám v jiném rytmu, než mi je z vnějšku diktováno, prostě se mi chce spát i vstávat postaru, marně mi někdo tvrdí, že je o hodinu jinak. "Letní vstávání" o hodinu dříve do tmy je příšerné, navíc pokrývá více než polovinu roku a s pomyšlením, že je to ekonomický vynález, který již dlouho nefunguje, je to chuťovka. Problémy mám od počátku zavedení letního času, s přibývajícím věkem mi adaptace trvá déle (týden - 10 dní).
Mí pacienti mají podobné problémy, u některých se vážou na rytmus spánku ( usínání, probouzení), někdy jsou problémy s tlumivým efektem psychofarmak, mám pacientku, která má problémy se probudit se třemi budíky a posun času o hodinu dříve je pro ni velmi vyčerpávající záležitost. Lidé jsou unavení nebo předráždění ( jako když děcko nedáte včas spát a ono pak unavené nemůže usnout). Ti s únavovým syndromem si posunutí doby, kdy mají pracovat a přitom vstát dříve a cítit nevyspání, tedy nejásají. Děláme v tom nepořádek všem těm pacientům, kterým pomáhá režimová lečba. Já se závislými nepracuji, ale myslím, že tady to nedělá dobře. A psychotici potřebují denní režim, aby měl jejich čas strukturu, zejména, když zůstanou v důchodu doma. Ty také pořád mate změna času. Víte, oni by nám to vždy takhle nezformulovali, ale vidíme obtíže ve fungování.
Není nějaká statistika o příjmu k psychiatrické hospitalizaci? Možná tam by se také něco našlo.
Já myslím, že problémem je toto relativně časté rušení vnitřních hodin, že citlivost k vlastnímu rytmu je důležitá a takto se nabourává. A nejde jen o vstávání, jde také o hodiny, kdy vydáváte nějaký výkon, kdy jíte, odpočíváte atd. Jako by člověk svému tělu každého půl roku říkal, že je úplně pitomé a neorientuje se v čase. Takový menší šok po doletu.
Myslím, že z historicko - kulturních důvodů by měl být zachován středoevropský čas a ne letní, ale jednotný čas je rozhodně lepší než dva časy.
Držím Vám palce a ještě jednou děkuji za to, že jste začala boj za odstranění nesmyslu.
Gabriela Hrabovská