Stránky prezidentské kampaně:

Neznamená to pouze další cestovní výlohy, ale také narušení integrity rodiny při pohybu po území Evropy. Komise byla požádána, aby předložila aktualizované znění zastaralého nařízení 1408/71fn nebo 883/2004[1] , aby mohla být plně uplatňována rozhodnutí Evropského soudního dvora, která jsou v rozporu s tímto nařízením, a namísto toho se Evropský parlament zabývá změnami technických příloh (KOM(2007)0159) nebo pouze prováděním nařízení (KOM(2006)0016), aniž by se projednávalo více než naléhavé téma, kterým je převzetí nákladů na plánovanou zdravotní péči nebo mimonemocniční péči poskytnutou v jiném členském státě, která byla rovněž odstraněna ze směrnice o službách.[2] Půl miliardy občanů EU marně čeká na změnu, která by byla v souladu s rozhodnutím ESD a která by odrážela jejich práva. Nemohou čekat další rok nebo víc, než bude změna provedena.
 1.       Může Komise vysvětlit, proč nebyla dosud předložena aktualizovaná verze nařízení 883/2004 nebo 1408/71, což svědčí o selhání orgánů?
 2.       Kdy bude nařízení 883/2004 změněno tak, aby mohlo plně nahradit nařízení 1408/71 a přinést uspokojivou právní úpravu této nejasné situace týkající se převzetí nákladů na zdravotní péči, a to bez narušení subsidiarity v organizaci a financování zdravotnictví?
  
[1]     Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1.
[2]     Úř. věst. L 149, 5.7.1971, s. 2.

Paní poslankyně věnuje pozornost skutečnosti, že návrh prováděcího nařízení Komise z roku 2006  k nařízení (ES) č. 883/2004[1] pokryl kodifikaci některých prvků judikatury Evropského soudního dvora  týkajících se převzetí nákladů v případech, kdy jsou osoby oprávněny vyhledat zdravotní péči v jiném členském státě. Rada, která v květnu 2007 dosáhla částečné politické dohody o kapitole III (dávky v nemoci)  návrhu Komise, souhlasila se začleněním judikatury „Vanbraekel“.  Judikatura „Vanbraekel“ zaručuje, že pacienti obdrží co nejúplnější náhradu zdravotních nákladů vzniklých za výše popsané situace. Jak návrh prováděcího nařízení k nařízení (ES) č. 883/2004, tak návrh nařízení, kterým se mění nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení  a kterým se stanoví obsah přílohy XI[2]_, jsou v legislativním procesu.

Návrh směrnice o službách na vnitřním trhu[3] předložený Komisí, zejména článek 23, měl navíc za cíl doplnit a objasnit práva zaručená nařízením (EHS) č. 1408/71[4]. Vyloučení zdravotních služeb ze směrnice o službách a zrušení článku 23 nezpůsobilo vyloučení zdravotních služeb z oblasti působnosti Smlouvy a zejména volného pohybu služeb (článek 49 Smlouvy o ES).   Členské státy stejně musí být v souladu s právem Společenství, jak je vyloženo judikaturou Soudního dvora v této oblasti. Zejména orgány sociálního zabezpečení musí nahradit náklady na mimonemocniční přeshraniční zdravotní péči, pro kterou není třeba žádného předběžného schválení.  Komise jakožto strážkyně Smlouvy zkoumá stížnosti občanů EU, jejichž členské státy odmítly uhradit náklady na zdravotní péči, které vznikly v jiném členském státě.  To je naprosto v souladu s usnesením o dopadu a důsledcích vyjmutí zdravotních služeb z působnosti směrnice o službách na vnitřním trhu přijaté Parlamentem dne 23.května 2007[5]. V tomto usnesení Parlament žádá Komisi o posílení politiky postihů porušení právních předpisů v této oblasti.
Nařízení (EHS) č. 1408/71 změněné nařízením (ES) č. 631/2004[6] a nařízení (ES) č. 883/2004 nerozlišují mezi naléhavou a nenaléhavou zdravotní péčí, ale mezi zdravotní péčí, která je nezbytná ze zdravotních důvodů během pobytu na území jiného členského státu, a cestováním do jiného členského státu za účelem získání zdravotní péče. V druhém případě je nezbytné povolení.
Jak Soudní dvůr zdůraznil ve své judikatuře[7] , koordinační systém pro plánovanou zdravotní péči stanovený nařízením (EHS) č. 1408/71 pomáhá usnadňovat volný pohyb pojištěných osob a do stejné míry přeshraniční poskytování zdravotních služeb mezi členskými státy. Systém ustanovený nařízením (EHS) č. 1408/71, kterým plánovaná zdravotní péče podléhá předběžnému schválení příslušným orgánem, je v souladu s článkem 49 a 50 ES, jak je vykládá Soudní dvůr.   

Komise souhlasí s paní poslankyní, že občané by měli o svých právech obdržet podrobné informace.

[1]     Návrh nařízení Parlamentu a Rady, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení  (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (KOM(2006) 16 v konečném znění).
[2]     KOM(2006) 7 v konečném znění.
[3]     Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu, Úř. věst. L 376, 27.12.2006.
[4]     Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, Úř. věst. L 149, 5.7.1971.
[5]     Usnesení Parlamentu ze dne 23.5.2007 o dopadu a důsledcích vyjmutí zdravotních služeb z působnosti směrnice o službách na vnitřním trhu (2006/2275(INI)).
[6]     Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 631/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71, pokud jde o vyrovnání nároků a zjednodušení postupů, Úř. věst. L 100, 6.4.2004.
[7]     Rozsudek ze dne 23. října 2003 ve věci C-56/01, Inizan.