Dětská noha se formuje zásadně podle tvaru a vlastností obuvi zejména v raném věku. Proto byly v České republice v minulosti vyvinuty standardy zdravotně vhodné obuvi. Nepovinné certifikace a investice do informačních letáků a ani varování odborníků se neukázaly být dostatečně účinné jako nástroj ochrany dětského spotřebitele. Rodiče dávají přednost nízké ceně před kvalitou. Nízká poptávka vedla k redukci výroby a zvýšení cen zdravotně nezávadné obuvi. Situace se zásadně zhoršuje po zrušení kvót na dovoz textilního a kožedělného zboží od ledna 2005.

Hodlá EK intervenovat ve prospěch spotřebitele dětské obuvi?

 Jaká opatření považuje EK za účinná, aby se zabránilo dalšímu omezování kapacit pro výrobu zdravotně vhodné dětské obuvi po zrušení kvót na dovoz textilního kožedělného zboží?

Sdílí EK názor, že do doby, než budou znovu umožněny povinné certifikace dětské obuvi, je nutné přijmout ochranná opatření vůči nárůstu dovozu zdravotně závadné dětské obuvi z Asie?

Je EK ochotna iniciovat ve veřejném zájmu práce na společných evropských standardech pro certifikaci dětské obuvi?

Dává EK přednost opatřením na úrovni EU, či členských států?