V záplavě odborných názvosloví a ideologií se rádi vracíme k obrazovým příběhům a karikaturám. Umožňují nám dívat se jinýma očima a smát se světu i sobě. Animované filmy jsou plné nadhledu, jsou mostem mezi dětským a dospělým světem. Překračují kulturní, společenské a ideové příkopy a nevadí, že EU mluví dvaceti třemi úředními jazyky. Mimochodem se 14 členskými zeměmi diváky neotřelým způsobem seznámí série Evropské pexeso a jeho autoři spolu s dalšími českými režiséry a animátory se tak po dvou letech vracejí do soutěžního programu  – ze srdce jim přeji úspěch u diváků i štěstí v soutěži o evropské finanční zdroje.

Přestože festival animovaného filmu není zdaleka určen jen dětem, myšlenka na ně se nabízí především. Děti i dospívající pohyblivé obrázky milují. Fenoménem dnešní doby ovšem není návštěva kina, ale stahování filmů přes internet. Především dospívající děti jsou na něm jako doma, často surfují více než tři hodiny denně – ale číhají tu na ně zjevná nebezpečí: internet využívá stále větší počet pachatelů sexuálních trestných činů k přípravě „groomingu“ (sexuálního zneužívání dětí) či dětské pornografie. Vždyť každé čtvrté dítě bylo při elektronické komunikaci dotázáno na sexualitu nebo sexuální zkušenosti a smutná statistika mluví za vše: v databázi Interpolu je přes půl milionu snímků hochů a dívek zneužitých pro porno, jen 500 jich ale bylo zachráněno… Proto by rodiče měli vědět, jaké stránky jejich děti navštěvují a s kým komunikují (užitečné rady najdete na www.budulinek.eu/internet/). Hlavně by ale měli své potomky učit lásce ke kvalitnímu umění, AniFest je určitě dobrou příležitostí, jak si prožít společně hezké chvíle a obohatit duši.

 Dnešní děti sledují pohádky kluka Večerníčka, já vyrostla na rozhlasovém Hajajovi. Milovala jsem ho tak, že když si jednou posteskl, že ztratil knoflíky od kabátku, přemluvila jsem babičku, aby mi pomohla napsat dopis a poslala mu jeden bílý a jeden černý knoflík. Měla jsem za to, že má bílou košilku a černý fráček. Za měsíc přišel dopis od Hajaji! Poslal mi svůj obrázek v zeleném kabátku, jenže dopis byl psaný na stroji, jako by ho psal dospělý… - babička nakonec přiznala, že mi odepsal herec. Když jsem pak o tři roky později potkala pana Brodského (to jsem už za sebou měla pár rolí v dětských filmech), řekla jsem mu, jak mne zklamal – a on mi řekl, že i já jako filmová postava vytvářím to, kvůli čemu lidé chodí do kina: kvůli iluzím, snění a představám. A že to musím dělat tak dobře, aby mi věřili. Animované filmy mají specifické kouzlo i výhodu – jejich hrdinové jsou jedinečnými osobnostmi a divák se nemůže cítit podveden tím, že jeho oblíbená postava je ve skutečnosti někdo jiný.

Třeboňský maraton animovaných snímků zaměřený hlavně na tvůrce a odbornou veřejnost končí, aby předal štafetu Teplicím a hlavně mladým. Čeká nás vyhlášení vítězů soutěže – přála bych si, aby některý z filmů získal také nominaci na filmovou cenu Evropského parlamentu  LUX udělované společensky významným evropským filmům. České animované tvorbě jsem držela palce u diváků i v soutěži o evropské finanční zdroje a také osvícené ministry kultury… České společnosti  pak přeji  udržet si schopnost vnímat  hluboký význam animované tvorby  pro  kultivaci naší konzumní společnosti. Například dnes uváděný snímek Farma zvířat podle kultovního Orwelova románu je stálým vykřičníkem, že i tragikomický a zdánlivě dětský příběh může nabýt o to děsivějších rozměrů, uvědomíme-li si, že zdaleka nejde o fantazii. Nebuďme ale příliš vážní: sebeironie je nejlepším lékem na pocity historických a národních křivd, stejně tak dodnes platí pohádkový mýtus dětských očí v příběhu císaře a jeho neexistujících nových šatů. AniFest nabízel a nabízí obojí a ještě mnohem víc, proto jsem nad ním s upřímným potěšením převzala patronát.

Tradiční jihočeský čáp, dlouholetý maskot AniFestu, se letos poprvé přestěhoval i trochu víc na sever. Druhá část festivalu je zaměřena na mladé tvůrce, a to jak na studenty filmových škol, tak i na děti a širokou veřejnost, naštěstí ale organizátoři mysleli i na ty, kteří nestihli vidět všechny snímky v Třeboni – jako já – a návštěvníci Teplic se dočkají repríz soutěžních filmů z Třeboně. Ráda bych stihla nejlepší pětiminutový film „Brzo ve vašich městech“, který nám připomíná, že ochrana životního prostředí není jen frází, protože jsme všichni na jedné lodi – totiž planetě, také bych chtěla shlédnout některý z oceněných českých filmů – ať už přímo v této kategorii zvítězivší „Usnula jsem“ či „Zahradu uzavřenou“, která získala čestné uznání poroty. Věřím, že i teplická část AniFestu se vryje do srdcí svých návštěvníků a stane se příjemnou tradicí, jak přivítat jaro.

Český animovaný film se honosí mnoha významnými jmény a svou kvalitu si uchovávají i současné snímky. Určitě nemusím nikoho seznamovat se jmény významných tvůrců – Trnka, Zeman, Týrlová, Pojar, Brdečka či Hofman. Legendou mladší generace se stal Švankmajer či Barta, jehož výstava k novému filmu „Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny“ na třeboňské části AniFestu rozhodně stála za shlédnutí, stejně jako včera uvedený klasický snímek „Krysař“. Současní tvůrci animovaných filmů si vydobyli respekt a uznání i na mezinárodním poli a vysokou úroveň má i střední a vysoké školství v této oblasti. Evropská unie může mladým animátorům pomoci nejen granty na festivaly a účastí na natáčených filmech – především v rámci pětiletého programu Media 2007, který podporuje evropskou audiovizuální produkci rozpočtem 755 milionů eur, ale i mezinárodní spoluprací škol a studiem v zahraničí v rámci studijních programů Sokrates či Erasmus. Trochu tuhle možnost rozletu dnešním mladým závidím, ale zároveň doufám, že ji co nejlépe využijí a zúročí.

Když jsem hrála v dětských filmech – první byl Případ Lupínek v roce 1959 - kino ani televizi jsem neznala. Jednou jsem u sousedů viděla na malinké černobílé obrazovce černobílý válečný film Práče – věřila jsem, že se to děje doopravdy a byla jsem v šoku… Dnešním dětem se nic takového stát nemůže, obrazovka je pro ně běžnou součástí života už od malinka a spíš bychom měli hledět na to, aby se nestaly pasivními konzumenty čehokoli, co se na ní hýbe. Proto oceňuji dětský program AniFestu, který nabízí i aktivní účast například v teplických školičkách animace. Děti se kromě seznámení s technickou stránkou animování mohou inspirovat i filmy, které vytvořili jejich dětští „kolegové“; kromě již zmiňovaného Evropského pexesa, které hravou a jednoduchou formou přibližuje zvyky zemí EU, jsou to třeba i animované videoklipy, které využívají dětské kresby (mimochodem za obojí získala čestné uznání poroty autorka Mária Procházková). Kdo ví, třeba to bude právě dětský film, který nakonec získá Grand Prix Anifest 09…

Letošní AniFest proběhl v době českého předsednictví Radě EU a byl zařazen do seznamu doprovodných kulturních akcí. V této časové souvislosti nemohu nevzpomenout na dvacáté výročí pádu železné opony, na který festival odkázal především v pásmu Svoboda animace. Tvořily ho české animované snímky, které totalitní režim upravoval či zakazoval. Dnes už se to zdá nereálné; mottem současné Evropy je „jednota v rozmanitosti“. Přála bych si, aby některý z filmů získal nominaci na filmovou cenu Evropského parlamentu  LUX, která usnadňuje distribuci oceněného snímku v členských státech financováním titulků ve všech 23 úředních jazycích EU. Celá polovina filmů, které se dnes v kinech promítají, by také možná nevznikla bez podpory evropského mediálního programu – o něm už řeč byla. A to by byla velká ztráta.