Pane předsedající, není pochyb, že směrnice o službách měla být klíčová pro otevření cesty k rozvoji služeb v členských státech, zejména pak pro přeshraniční využívání mnohem většího spektra možností jak pro podnikatele, tak také pro spotřebitele. Problém je, že v řadě členských států stále přetrvává protekcionismus.

Dnes, kdy po několika letech vedeme rozpravu o implementaci této směrnice, chci vyslovit politování nad tím, že nám trvalo 5 let, než původní Bolkensteinova směrnice po okleštění, ale i po doplnění řady věcí zde v Parlamentu vešla konečně v platnost. A nyní vlastně ani nemáme v rukou jednoznačný důkaz o tom, že přinesla to, co přinést měla, a to proto, že v členských státech stále chybí pochopení pro filozofii a smysl jednotného vnitřního trhu. Je mi velmi líto, že pět zemí nemá funkční jednotná kontaktní místa, ale mnohem závažnější je, že i mezi těmi ostatními kontaktními místy v členských státech není zatím vlastně vytvořena kvalitní interoperabilita.

Jak už tady mí předřečníci řekli, problém je v tom, že zejména malí podnikatelé nemají vlastně ještě dostatek informací o tom, co jim kontaktní místa mohou přinést, a v některých zemích tato místa ani neexistují. To, co považuji za přínosné, je, že členské státy vlastně samy sebe mezi sebou hodnotí. Snad to přinese nějaký kýžený efekt v budoucnosti. Já chci poděkovat paní zpravodajce a také stínové zpravodajce Handzlikové za to, že v podstatě pravdivě popsaly situaci, jaká tady před námi je. Chtěla bych upozornit na článek 36, ve kterém tato zpráva připomíná, že členské státy jsou povinny provést posouzení rizik a zajistit tak, aby podniky při provádění potřebných postupů elektronickou cestou nenarážely na zbytečné překážky.