Stránky prezidentské kampaně:

Úvod
"Stahování hudby z výměnných sítí (tzv. P2P sítí) je jako krádež CD z obchodu!" „Musíme chránit umělce, kteří jsou okrádáni spotřebiteli na internetu.“ Velké hudební a filmové společnosti nás dlouhodobě „krmí“ podobnými tvrzeními v televizi, v novinách a dalších médiích. Individuální spotřebitele znázorňují jako piráty a kriminálníky. Stejné společnosti vydávají brožury o tom, co spotřebitelé nesmějí dělat v digitálním světě. Podle nich spotřebitelé nemají žádná práva vyplývající z nákupu CD, DVD či jiného digitálního materiálu, kromě několika velkoryse poskytnutých výjimek.
Pod názvem správa digitálních práv (tzv. Digital Rights Management - DRM) jsou používány nové technologie pro omezování nebo zakazování běžně legálního chování. V řadě evropských zemí se vedou exemplární soudní spory s uživateli a je jim vyhrožováno vysokými pokutami či jinými tresty za stahování hudby nebo filmů z internetu. Zábavní průmysl se schovává za umělce, a přitom se chová nepřátelsky k jejich fanouškům a podporovatelům.
Nepodceňujeme vážný globální problém pirátství. Spotřebitelé by neměli kupovat padělky CD a DVD, které ve velkém počtu vyrábějí organizované zločinecké skupiny – tímto směrem by měla být napřena pozornost zábavního průmyslu a policie. Na druhé straně, individuální  spotřebitelé nejsou kriminálníci a průmysl  je nesmí za takové označovat.  
Přišel čas zajistit spotřebitelům určitá základní práva taktéž v digitálním světě a říci jim, co mohou dělat se svým digitálním hardwarem a obsahem (informace, hudba, filmy apod.). To je hlavním poselstvím této kampaně.   
1.   Právo na volbu, přístup k informacím a kulturní rozmanitost
Internet umožňuje téměř nekonečné možnosti přístupu k informacím (znalostem) a kultuře, v celé její široké rozmanitosti. Bohužel průmysl se snaží omezit možnosti užívání materiálů z internetu v zájmu ochrany svých ekonomických zájmů, a to pod pláštíkem ochrany duševního vlastnictví a odměn za kreativitu. V důsledku se již řada informací a kulturnících poselství stala běžně nedostupnými rukojmími.
Již existují pro umělce různé nové způsoby, aby mohli široce sdílet svá díla se svým obecenstvem – např. licence Creative Commons (vytvořená na Stanfordské univerzitě) či legální výměnné P2P systémy (např. Jamendo). Ve skutečnosti však mnoho umělců nemůže využít přístup k těmto distribučním kanálům, které by daly jejich práci k dispozici velkému množství zájemců. Například v hudbě diktují pravidla hry čtyři "velcí hráči", kteří ovládají přístup na trh po celém světě a často i udržují ceny CD na prohibitivní úrovni. Spolu s manažerskými společnostmi jsou to právě tyto velké hudební společnosti, které rozhodují, jak umělci distribuují svá díla a odrazují je od nově se rozvíjejících alternativních distribučních modelů, ke kterým by mnozí byli jinak otevření. Aby byli umělci zapojeni do zavedených distribučních kanálů a oslovili jimi velké množství spotřebitelů, musí často akceptovat smluvní podmínky, které jsou nefér jak pro tvůrčí umělce, tak pro spotřebitele.
Spotřebitelé mají právo na výhody z ekonomické soutěže na trhu, která podporuje kreativitu, svobodu projevu, volbu a kulturní rozmanitost. Politici a zákonodárci musí zajistit, aby bylo právo spotřebitele respektováno a povzbudit nové alternativní formy pro tvorbu a sdílení digitálních dat (zejména vytvořením vhodného legislativního rámce)!
2.   Právo na princip "technické neutrality" – ochranu a zachování spotřebitelských práv v digitálním prostředí
Dlouho trvalo, než bylo dosaženo  současného stavu, kdy spotřebitelé mají jasný soubor práv při používání tradičního audiovizuálního materiálu – jako např. právo na informace, právo na spravedlivé smluvní podmínky či právo na náhradu, když produkty nejsou takové, jaké by měly být. Domníváme se, že stejná práva by měla být aplikována pro digitální produkty.
Bohužel mnoho praktik v digitálním prostředí pošlapává existující práva spotřebitelů. Průmysl sám stanovuje podmínky, rozhoduje, jaké informace mají být distribuovány, co je spravedlivé či legální, jak má být produkt užíván atd., aniž by přitom bral v potaz práva spotřebitelů. O smluvních ujednáních nelze jednat a spotřebitelům nezbývá než je akceptovat, mají-li zájem o daný produkt. Navíc podmínky může později průběžně měnit poskytovatel služeb.
Když jsou omezeny možnosti užití digitálních produktů, je to spotřebitelům zřídka oznámeno před nákupem. Užití digitálních produktů  omezují systémy "správy digitálních práv" (DRM) a právní podmínky, o kterých  spotřebitelé vědí jen pramálo. Domníváme se, že o všech skrytých omezeních by spotřebitelé měli být jasně informováni, a to předem.
Podobně jakákoliv změna po nákupu, jako je skryté stažení programu, který změní nastavení na našem počítači, nesmí probíhat bez souhlasu spotřebitele.
Jak spotřebitelé, tak tvůrci mají právo na vysokou úroveň ochrany zahrnující plné, transparentní informace. Spotřebitelé mají právo na "technickou neutralitu". Spotřebitelé by měli mít stejná práva on-line, jako off-line. Digitální technologie nesmí být zneužíváno k zbavení spotřebitelů jejich zavedených práv.
 3.   Právo na prospěch z technologických inovací bez zneužitelných překážek
Spotřebitelé by měli mít prospěch z nových technologií. DVD je výjimečné nové médium, ale evropští spotřebitelé často nemohou sledovat americká DVD na svých evropských přehrávačích. Průmysl rozdělil světový trh do různých "regionů" DVD s rozdílnými cenovými režimy, aby získal více peněz. Není pro to žádný jiný technologický či právní důvod.
Proč si nemůžeme legálně staženou hudbu přehrát z počítače na přenosný přehrávač? Proč bychom měli brzy být zbaveni možnosti nahrát si program z TV zavedením systému tzv. broadcasting flag (systém určující, co může být nahráno a co nikoliv)?
Průmysl je ve stadiu vývoje systémů správy digitálních práv (DRM), aby mohl přímo ovlivnit, jak můžeme s legálně zakoupeným produktem nakládat. To je nefér a neoprávněné. Když si koupíme knihu, také nám nikdo neříká, že si ji můžeme přečíst jen jednou a že ji nesmíme půjčit kamarádovi, ani prodat. To jsou přitom věci, které se v digitálním světě začínají stávat.
Někteří spotřebitelé jsou zcela zbaveni výhod, které jim nabízí moderní technologie. Např. slepí spoluobčané potřebují převést obsah do speciálních formátů, které mohou využít prostřednictvím svých speciálních zařízení (převod na hlas či Braillovo písmo), ale to podle některých DRM nesmí.
Někteří operátoři jdou dokonce ještě dále a znemožňují užívání určitých technologií. To se týká například výměnných sítí P2P, které umožňují výměnu informací a kulturních poselství mezi počítači navzájem bez jakýchkoliv prostředníků. Je pravda, že je potřeba teprve nastavit právní rámec pro využívání této technologie a zajištění spravedlivé odměny autorům. Je pravda také, že tato technologie může být zneužívána, ale je špatné ji kvůli tomu postavit mimo zákon.
Legislativa a politiky musí zaručit, aby spotřebitelé i autoři společně plně profitovali z technologického rozvoje. Průmysl proto nesmí mít možnost nadměrné kontroly nad obsahem.
4.   Právo na interoperabilitu obsahu na různých zařízení
Kazety a zpočátku i CD bylo možné pouštět na všech značkách přehrávačů - to byla interoperabilita. Nyní ztrácíme tuto důležitou výhodu. 
Právě není úplně možné koupit si písničku na iTunes, online obchodu s hudbou, bez vlastnictví přehrávače iPod. Sony walkman může stahovat hudbu jen ze Sony downloading platformy.
Někdy CD je možné spustit na domácím přehrávači nebo na počítači, ale již ne na CD přehrávači v autě. Kolikrát doufá průmysl, že mu zaplatíme za stejnou píseň za účelem poslechu na různých místech?
Když si koupíme knihu v knihkupectví, nejsme nuceni nosit jednu nestandardní značku brýlí, abychom si ji mohli přečíst. Proč jsou věci v digitálním světě jinak?
Je čas garantovat interoperabilitu (součinnost) digitálního obsahu a přístrojů.   

5.   Právo na ochranu soukromí

Jestliže se rozhodnete stáhnout z internetu nějaký program na svůj domácí počítač, může se stát, že zároveň je poslán i další program, a to bez vašeho souhlasu či upozornění. Takový program může ovlivňovat možnosti nakládání s digitálním obsahem, ale zároveň také může posílat zpátky informace o způsobu užívání, vašich návycích a preferencích. Např. s rozvojem digitální televize bude brzy možné na dálku zjistit vaše filozofické, politické nebo náboženské postoje či vaše zájmy podle druhu programů, které sledujete.

Protože systémy DRM se stále vyvíjejí a stávají se komplexnějšími, bude stále složitější zůstat anonymní a uchránit své soukromí.

Starou vinylovou desku nebo kazetu můžete přehrát třeba stokrát, a to doma či kdekoliv jinde, půjčit či prodat, aniž by kdokoliv byl schopen vystopovat vaše chování a zájmy. Proč by průmysl měl mít možnost monitorovat váš soukromý život a zvyklosti, když využíváte digitální materiály?

Politici musí zajistit, aby soukromí spotřebitelů bylo respektováno i v digitálním světě. Digitální přehrávače či počítače nesmějí být zdrojem informací o svém majiteli bez jeho plného a řádně informovaného souhlasu. 

6.   Právo nebýt kriminalizován

Existují organizované kriminální sítě, které hromadně kopírují CD a DVD pro finanční zisk. Toto je trestné a je to právem označováno jako pirátství. Bohužel průmysl označuje často za piráty i individuální spotřebitele, kteří si zkopírují písničku pro osobní použití. Ozývají se slova jako „krádež“, „trestný čin“ bez řádného rozlišování mezi jednotlivými účely kopírování.

Stahování hudby bez dovolení, které je navíc v ČR legální, určitě není stejná věc, jak krádež CD v obchodě. Určitě by nemělo být dáváno na stejnou úroveň s kriminálním pirátstvím a paděláním.

Pokud bude průmysl odmítat, že spotřebitelé mají i on-line určitá práva, nemůže získat jejich podporu.

Jak mohou být spotřebitelé podporováni v respektování práv průmyslu a autorů, když se dozvídají, že nemají žádná práva a jsou zloději a piráti? Spotřebitelé a autoři se navzájem potřebují. Obě strany by měly být připraveny, a často jsou připraveny, respektovat svá práva. Distributoři by neměli vytvářet zdání propastného rozdílu mezi požadavky spotřebitelů a právy autorů a umělců.

Odmítáme právní kroky vedené proti individuálním spotřebitelům v digitálním světě, kteří své aktivity nedělají za účelem jakéhokoliv zisku.

V 70. letech filmový průmysl odsuzoval neškodné videokazety jako zničující pro kina a kreativitu. Copak se nikdy nepoučí? 

Dejme spotřebitelům jasné a spravedlivé právo na užití digitálních materiálů a nekriminalizujme nekomerční užití P2P sítí či dalších distribučních technologií!

Závěr

Spotřebitelé a umělci potřebují sebe navzájem. Obě skupiny mají svá práva, kterých by ti druzí měli dbát.

Více informací o této kampani lze nalézt na stránkách www.consumersdigitalrights.org.