Zlepšují |
20809 |
Zhoršují |
18759 |
Nepozoruji žádnou změnu |
12011 |
Zuzana Roithová k zdravotnictví | |
Vážené delegátky a delegáti,
konečně jsem se dočkala - zdravotnictví se stalo tématem české politiky číslo jedna. | |
[ 24. dubna 2008 | Autor: Zuzana Roithová ] | |
Díky poslancům KDU-ČSL se před otevřenými okny občanů odehrává střet o podobu reformy a zda vůbec reforma proběhne. Ministr zdravotnictví, který po dvou letech v úřadu, na poslední chvíli bez řádné diskuse alespoň uvnitř koalice přibalil k daňové reformě celoplošné doplatky, je i nyní tím hlavním hráčem. Nu, prošlo mu to posledně, tak znovu vychrlil 7 věcných záměrů zákonů bez ohledu na koaliční partnery.
Dostala jsem na stovku mailů od odborné veřejnosti kritizujících kroky ministra, protože je vnímá spíše jako silácká ideologická gesta než jako koncepční a promyšlenou reformu. Dívám se na to z té lepší stránky a vnímám, že to je sice komplikovaný, ale přesto možný začátek, který může mít i dobrý konec. Tím koncem podle mne by měla být skutečná reforma úhradového dnes hrubě deformovaného systému a vytvoření měřitelných indikátorů - tedy standardů kvality péče a jsem hluboce přesvědčena, že to je důležitější než změna právní formy nemocnic, i když ani to není černobílé, ale čas mi nedovoluje toto do hloubky vysvětlit.
Dovolte mi, abych za prvé zmínila plošné doplatky u lékařů:
vadí mi , že není jasné, zda mají mít regulační úlohu či jsou nutným zdrojem pro dofinancování zdravotnictví. Zdá se, že to nebylo osvětleno ani u Ústavního soudu.
My bychom měli podpořit poplatky, které jsou regulační a to tak, že pomohou zkvalitnit péči o pacienta. Za takové jsou ve všech odborných publikacích považovány doplatky při návštěvách specialistů, pokud je pacient navštíví bez předchozího doporučení praktického lékaře. I my máme toto opatření v našem dřívějším zdravotnickém programu jako posílení úlohy rodinných lékařů. Jen se na to jaksi zapomnělo. Rodinní lékaři znají své pacienty léta, mají stará i nová vyšetření a oni by měli otevírat dveře ke specialistům tam, kde je to potřeba. Nazývá se to GATEKEEPING. Proto by se návštěvy u praktiků a dětských lékařů neměli regulovat doplatky. Dnes se lékařům i těm dětským doplatky zamlouvají, protože jim navyšují příjmy a bude těžké prosadit i tuto logickou změnu, která je nástrojem srozumitelné zdravotní politiky.
V našem programu byly dále doporučeny doplatky v nemocnicích, ale pouze u dlouhodobé hospitalizace a to jednak z praktických důvodů a hlavně proto, že tam by to opravdu mohlo plnit regulační úlohu - tedy motivovat k dřívějšímu přechodu do domácího ošetření. Ale poplatek na jednotce intenzivní péče nebo u dítěte v inkubátoru, stejně jako při operaci apendixu. To nemá s regulací nic společného.
Na druhou stranu doplatky jako zdroj doplňující úhradu za péči mají své opodstatnění tam, ke má pacient alternativu - tedy volbu mezi nákladnější a levnější léčbou- ať už jde o použití zdravotních materiálů či například vyžádanou léčbu přímo primářem či plánovanou operaci během víkendu apod.. Stejně jako volíme podle peněženky mezi bílou či amalgámovou plombou u zubaře.
Je však třeba stanovit jasná pravidla, kdy je péče hrazená z veřejných zdrojů, aby byl naplněn smysl Ústavy. A to znamená pustit se na ministerstvu do řady úkolů.
Jen ve zkratce k převodům nemocnic na akciové společnosti. Obchodní společnosti mají ve zdravotnictví také své místo a nám chybí pluralita právních forem. A do ní patří i ta veřejnoprávní. Byla by nejvhodnější jen pro jednu z nich a to tu všeobecnou disponující veřejnými penězi a rovněž pro všechny universitní nemocnice.
Převody na akciové společnosti za každou cenu považuji za ideologický fetiš. Kvalitu řízení nemocnic určují dva faktory - jednak profesionální a obětavý management (nikoli právní postavení zřizovatele či majitele) a za druhé vyváženost úhrad za zdravotní výkony. Dalším bodem jsou standardy definující péči hrazenou z veřejných zdrojů, aby ty nehrazené služby si mohl pacient ze svého a to legálně (namísto úplatků) – buď ze své kapsy či na základě pojištění na nadstandard u zdravotních pojišťoven, které by měly být obchodními společnostmi. Třetím a důležitým předpokladem je zavedení indikátorů pro monitorování kvality péče.
Toto jsou ty klíčové problémy českého zdravotnictví už léta, a nikdo jiný než ministerstvo zdravotnictví je nemůže vyřešit. A my jako koaliční partneři bychom na tom měli trvat.
Zkratkovitě jsem nadhodila své názory, ale názorů je více a je dobře, že jsou slyšet. To není nejednota strany, ale legitimní politický proces. Jeho smyslem samozřejmě musí být dojít ke společnému stanovisku v určitém momentu a ten se blíží. Potřebujeme v klidu vydiskutovat jednotné a realistické východisko pro koaliční jednání třeba i ve variantách. Máme na čem stavět, protože již proběhla naše odborná konference ve sněmovně. Zde na sjezdu to bohužel nevyřešíme - i kdybychom změnili původní program. Potřebujeme strukturovanou diskusi a závazné výstupy. A proto jsem přesvědčena, že musíme svolat Celostátní konferenci věnovanou pouze zdravotnictví a dobře ji připravit.
Dovoluji si proto navrhnout takovéto usnesení:
Sjezd KDU-ČSL ukládá předsednictvu strany svolat Celostátní konferenci věnovanou zdravotnictví s cílem formulovat společné stanovisko KDU-ČSL k věcným záměrům zákonů předložených Ministerstvem zdravotnictví.
Motto.
Po létech menšinových vlád, má ministr podmínky, aby se pustil do práce. Má za sebou sice křehkou a těsnou, ale přesto většinu v parlamentu. Má za sebou taktéž dva roky zkušeností v úřadu a tak má za minutu dvanáct udělat to co se od ministerstva zdravotnictví očekává. To je pustit se do spravování rezortu, namísto ideologických gest, pro něž nemůže získat ani většinu ve sněmovně.
Přiložené soubory | |||||
|