Stránky prezidentské kampaně:

Vedle orgánů s rozhodovací pravomocí (Rada ministrů ACP-EHS , Výbor vyslanců ACP-EHS, Společného parlamentního shromáždění ACP- EHS) vznikly i instituce podpůrné, které mají poradní pravomoci (Centrum pro průmyslový rozvoj, Centrum pro technickou pomoc atd.) Tyto instituce vzniklé v rámci loméských dohod jsou hlavními orgány, které zabezpečují i realizaci Dohody o partnerství. Vzhledem k tomu že fungují dodnes, potvrzuje se buď jejich nezbytnost anebo komplexnost a neprůhlednost celého systému rozvojové pomoci nedovolily tyto instituce zrušit. 1.Orgány s rozhodovací pravomocí Institucemi Dohody z Cotonou jsou Rada ministrů, Výbor velvyslanců a Společné parlamentní shromáždění. Rada ministrů ACP-EU Rada ministrů ACP-EU (Council of Ministers) je společným orgánem představitelů zemí Evropské unie a ACP. Je složen z členů Rady Evropské unie , členů Evropské komise a z členů vlád jednotlivých zemí ACP. Prezidentem je střídavě člen Rady EU a člen vlády jednoho státu ACP. Ten svolává Radu jedenkrát ročně. Pokud je to však nezbytné svolá Radu i vícekrát ročně, popřípadě jen v takovém geografickém složení, jež odpovídá řešeným problémům. Do jejích pravomocí spadá vést politický dialog, přijímat opatření a rozhodnutí důležitá pro uskutečňování dohod, přezkoumávat a řešit problémy, které brání efektivní implementaci dohod. Měla by také zajišťovat fungování poradních mechanismů (podpůrných institucí). Dále má klíčovou úlohu (v součinnosti s výbory, které sama založila – viz níže) při určování priorit finanční spolupráce a rovněž při dozoru nad jejich implementací. Rada ministrů ACP-EU také přijímá přechodná opatření, která zajišťují kontinuitu simultánní kooperace mezi skončením jednoho a začátkem platnosti následujícího Evropského rozvojového fondu. Rada ministrů má konečnou rozhodovací pravomoc. Její rozhodnutí jsou pro obě strany závazná. Zkoumá a zvažuje rezoluce a doporučení přijatá Společným parlamentním shromážděním. „Výsledky jednání Rady ministrů platí pouze tehdy, je-li přítomna polovina členů Rady Evropské unie, jeden člen Komise EU a dvě třetiny členů zastupujících vlády ACP států.“ Člen Rady ministrů, který se nemůže jednání zúčastnit se může nechat zastoupit. Aby byla spolupráce mezi státy ACP a EU flexibilní bylo dohodnuto, že Rada je formálně zodpovědná za přizpůsobování jednotlivých součástí dohody nově vzniklým podmínkám, bude-li tato adaptace považována za nutnou. Rada může také část svých pravomocí delegovat na Výbor velvyslanců. Dále Rada ministrů vede nepřetržitý dialog s představiteli sociálních a hospodářských partnerů a dalšími subjekty občanské společnosti v ACP a EU. V rámci Dohody z Cotonou, která zavedla nových obchodních ujednání, dohlíží na běžná multilaterální obchodní jednání Společný ministerský obchodní výbor (Joint Ministerial Trade Committee) , který zkoumá vliv liberalizačních iniciativ na vzájemný obchod EU-ACP. Dále také činí veškerá doporučení k uchování výhod plynoucích z obchodních ujednání ACP-ES. Tento výbor se schází alespoň jednou ročně a pravidla jeho postupů stanoví Rada ministrů. Je složen ze zástupců států ACP a EU. A v neposlední řadě Rada ministrů založila Výbor pro rozvojovou finanční spolupráci (Development Finance Cooperation Committee). Výbor se schází každé čtvrtletí a skládá se ze zástupců ACP a EU zemí (nebo z jejich pověřených zástupců). Má přezkoumávat, zda jsou správně plněny cíle rozvojové finanční spolupráce, a dále také obecné i specifické problémy vyplývající z implementace této spolupráce. V kapitole o Evropské rozvojové politice jsme již uvedli, že Výbor dohlíží na vypracovávání a následné aplikování Národních a Regionálních programů (CSP, RSP) a následně Národních a Regionálních indikačních programů (NIP, RIP). Dále Výbor pro rozvojovou finanční spolupráci přezkoumává přílohy k Dohodě, aby případně nerelevance těchto příloh, mohl doporučit vhodné změny Radě ministrů ke schválení. Pokud Výbor zjistí, že se v některé zemi (regionu, oblasti) objevily překážky bránící dalšímu rozvoji této dané země, může Výbor svolávat schůze expertů. Tito experti pak Výboru předloží doporučení ohledně možných způsobů řešení takových problémů. Výbor velvyslanců (ACP-EU) Výbor velvyslanců ACP- EU (Committee of Ambassadors) je pomocným orgánem pro Radu ministrů. Tvoří ho zástupci každého členského státu Evropské unie, zástupci Evropské komise a šéfové misí každého ACP státu při Evropské unii. Úřad předsedy Výboru velvyslanců střídavě zastává buď zástupce členského státu EU, jmenovaný Společenstvím anebo šéf mise zastupující ACP stát, jmenovaný ACP státy. Výbor pomáhá Radě ministrů při plnění jejích úkolů a zároveň vykonává její nařízení. Také sleduje, zda jsou dohody správně implementovány a zda je v zemích ACP dosaženo v rámci spolupráce stanovených cílů. Výbor velvyslanců se schází pravidelně (jednou za tři měsíce) a dále kdykoliv, kdy je to nutné. Výbor velvyslanců připravuje jednotlivá zasedání Rady. Sídlí v Bruselu a využívá technické podpory stálého Sekretariátu ACP. Společné parlamentní shromáždění ACP-EU (SPS) Společné parlamentní shromáždění ACP-EU (SPS, Joint Parilamentary Assembly) je diskuzním fórem v jehož rámci se setkává stejný počet členů Evropského parlamentu a členů parlamentů zemí ACP či zástupci pověření parlamenty ACP zemí. Českou republiku zde zastupuje Zuzana Roithová. Společné parlamentní shromáždění se schází dvakrát ročně na týdenní plenárních zasedáních střídavě v zemích EU (v té zemi, která právě předsedá EU) a v zemích ACP. Dále pak během roku zasedá v Bruselu. Předposlední zasedání se konalo 22.-25. listopadu 2004 v Nizozemském Haagu. Poslední se konalo 17.-21. dubna 2005 v Bamaku v Mali. Aby se posílila regionální integrace a spolupráce národních parlamentů, mohou být setkání členů parlamentů EU a ACP pořádána i na regionální úrovni. Zajišťuje pravidelný kontakt se zástupci ekonomických a sociálních partnerů z EU a zemí ACP a ostatními aktéry občanské společnosti, aby získalo jejich názory a připomínky k postupům v rámci plnění jednotlivých programů/projektů spolupráce. Členové Společného parlamentního shromáždění také připravují nové iniciativy zaměřené na posílení a zlepšení spolupráce a jednají o tematických politických otázkách. Přijímají také stanoviska k případů nerespektování lidských práv v signatářských zemích, o kterých pak jedná Rada ministrů. Dále se na půdě Společného parlamentního shromáždění diskutuje o otázkách týkajících se rozvoje a partnerství ACP-EU a v neposlední řadě jeho členové přijímají rezoluce a činí doporučení Radě ministrů. Funkce Společného parlamentního shromáždění ACP-EU je poradní. Shromáždění uskutečňuje pravidelné mise a má tak přehled o situaci v jednotlivých ACP státech. Společné parlamentní shromáždění se skládá ze tří výborů: Výbor pro politické záležitosti, Výbor pro hospodářský rozvoj, finance a obchod a třetím je Výbor pro sociální záležitosti a životní prostředí. V současné době ve Společném parlamentním shromáždění zasedá 77 zástupců ze zemí Evropské unie a 77 ze zemí ACP. Po podepsání Dohody z Cotonou se SPS, mimo jiné, snaží prezentovat jako fórum pro politický dialog, což můžeme demonstrovat na dvou případech z nedávné doby. Prvním z nich je urovnání situace mezi Eritrejí a Etiopií. Přestože Mezinárodní komise pro vymezení hranic mezi Eritrejí a Etiopií vydala své rozhodnutí již v dubnu 2002, situace zde zůstávala neustále vypjatá. Nakonec až po rozhovorech Předsednictva SPS s představiteli obou států došlo k dohodě. 25. listopadu 2004 na zasedání SPS v Haagu zástupce Etiopie oznámil poslancům, že Etiopie „v zásadě“ přijala rozhodnutí nezávislé komise, která vytyčila hranice s Eritrejí. Druhým příkladem je přijmutí usnesení, které jasně odsuzuje způsob, jakým súdánská vláda zanedbala svou povinnost a odsouzení povstaleckých akcí v souvislosti se situací v Darfúru. V této chvíli je ale nutné podotknout, že jenom odsouzení strašlivé situace ve které se lidé v Darfúru nacházejí bohužel nestačí. Stálý Sekretariát ACP-EU Stálý Sekretariát ACP-EU sídlí v Bruselu. Koordinuje aktivity ostatních institucí spolupráce ACP-EU. V současné době na svých internetových stránkách zavádí registr všech konzultantů ACP. Tento registr má pomoct firmám pocházejícím ze zemí ACP, které se podílí na spolupráci mezi zeměmi ACP a Evropskou unií. Registr bude rozdělen do 15 částí podle oblasti činnosti: stavebnictví, komunikace, sociální rozvoj, ekonomie, inženýrství, životní prostředí, finance, lidské zdroje, informační technologie a komunikace, právní otázky, řízení (management), politika a institucionální rozvoj, řízení projektů, věda a v neposlední řadě v oblasti studia. Registr by měl být přehledem o konzultantech (spolupracujících na programech rozvojové pomoci ACP-EU), firmách a podnicích z ACP zemí. Měl by také obsahovat informace o trhu práce, dodavatelích a službách v jednotlivých zemích. V příštích letech by tak mělo dojít k navýšení počtu konzultantů z ACP zemí, kteří pomáhají při sestavování Národních a regionálních indikativních programů (doporučují do kterého odvětví či oblasti by měly směřovat finance z EDF). Do nedávné doby vlastně neexistoval žádný přehledný registr konzultantů ze zemí ACP. I to je jeden z důvodů, proč byl tento registr vytvořen. Koresponduje to s celkovou snahou Evropské unie zefektivnit svou rozvojovou pomoc. 2.Instituce podpůrné Centrum pro průmyslový rozvoj/ Centrum pro rozvoj podnikání Centrum pro průmyslový rozvoj (Centre for Industrial Development, CID) , které vzniklo v roce 1977 (během Lomé I), bylo později přetvořené na Centrum pro rozvoj podnikání (Centre for development of Enterprises, CDE). Jeho úkolem je podpora vzniku a rozšiřování průmyslových firem v zemích ACP. Cílem centra je spolupráce mezi evropskými podniky a podniky ze zemí ACP. Této spolupráci CDE pomáhá jak po stránce technické, ale i finanční a obchodní. To mimo jiné znamená, že může pomoct i při zprostředkování různých smluv mezi jednotlivými subjekty ze zemí EU a ACP nebo subdodávek. Pro firmy z ACP států spolupráce s firmami ze zemí EU znamená přístup k technickému vybavení, průmyslovým a manažerským zkušenostem a know-how v dané oblasti podnikání. Firmy ze zemí EU naopak můžou získat větší přístup k nerostným surovinám (země ACP jsou relativně bohaté na nerostné suroviny, viz Kapitola I.) a pracovní síle. V některých zemích si CID/CDE vytvořilo místní či regionální pobočky. Jsou to většinou soukromé firmy, které pomáhají místním podnikatelům. Služby těchto „podniků služeb“, jak se jim také jinak říkalo, jsou zdarma. V posledních letech se v rámci změn v koordinaci rozvojové pomoci ve strukturách EU, Centrum pro rozvoj podnikání úzce spolupracuje nejen s Komisí EU a Evropskou investiční bankou, ale také se Světovou bankou a agenturami OSN (UNIDO – United nation industrial development organization ) Centrum pro technickou pomoc Novou prioritou spolupráci bylo v rámci dohody z Lomé II rozvoj zemědělské a venkovské společnosti. Proto bylo zřízeno Centrum pro technickou pomoc (Centre for Technical Assistance, CTA) . Centrum poskytuje informace jak vypadá zemědělský rozvoj a rozvoj venkova v zemích Evropské unie představitelům a zástupcům zemí ACP. Snaží se podporovat výměnu kontaktů a zkušeností mezi partnery tohoto centra, kterými jsou růžné agentury, asociace, vládní a nevládní organizace či výzkumní pracovníci. Další organizace Existují ještě další podpůrné organizace specializované přímo na oblast ACP. Bohužel se mi o nich nepodařilo získat žádné informace. To však ukazuje na možnou nevyspělost těchto institucí nebo na jejich nedůležitost a nefunkčnost v rámci spolupráce ACP-EU. Jedná se především o Výbor Evropa-ACP pro podporu vývozu zahradnických produktů (COLEACP, Europe-ACP Liaison committee for the promotion of ACP horticultural exports) a Obchodní komora ACP (ACP Chambers of Commerce) více informaci najdete: http://europa.eu.int/comm/development/index_en.htm http://www.acp.int http://www.europarl.eu.int/intcoop/acp/