poslankyně Evropského parlamentu
poslankyně Evropského parlamentu
czech english
Evropanka roku 2006

Rozvojová politika


Dohoda z Cotonou

Dohoda o partnerství podepsaná 23. června v Cotonou, v Beninu je dalším krokem na dlouhé cestě spolupráce mezi Severem a Jihem.
 
[ 19. září 2005 | Autor: Eva Holubová ]
 
Přestože byla uzavřena na dvacet let, obsahuje ustanovení o pětiletém přehodnocování (v případě nutnosti je možné ji revidovat každý rok). Finanční protokol je také schvalován na pětileté období. „Nová Dohoda z Cotonou vychází z acquis communautaire a z pětadvaceti let zkušeností z předchozích dohod z Lomé.“ Ustanovení týkající se obchodu vstoupila v platnost 1. března 2000 a tento obchodní režim bude platný do roku 2008. V tomto přechodném období se EU a ACP dohodnou na konečné podobě nového obchodního uspořádání, které musí být slučitelné s dohodami Světové obchodní organizace (WTO). Nové členské státy EU přistoupí ke Cotonou automaticky, na základě článku 6, odstavec 4 Přístupové smlouvy z 31. ledna 2003. V současné době skupina ACP zahrnuje celkem 79 států – včetně Kuby, která však nepodepsala Dohodu z Cotonou a není tedy příjemcem financí z EDF. Posledním členem se stal v květnu 2003 Východní Timor. Jihoafrická republika je členem ACP a signatářem Dohody z Cotonou, avšak poskytovaná pomoc pochází z rozpočtu Společenství, a nikoliv z finančních zdrojů EDF . Již sám druhý název Dohody z Cotonou, tedy Dohoda o partnerství napovídá, jaký by měl být vztah mezi dvěma signatáři – EU a skupinou ACP států. Z toho vyplývá i způsob, jakým by mělo být dosaženo cílů stanovených. Prvním z nich je rovnost partnerů, která by zároveň měla stimulovat a podporovat participaci všech subjektů (všech skupin společnosti, včetně soukromého sektoru a veřejně právních organizací atd.). Dalším principem je diferenciace a regionalismus s nímž souvisí požadavek, aby spolupráce odpovídala potřebám a podmínkám ve kterých se partneři nacházejí. Dohoda stanovuje zvláštní zacházení s nejméně rozvinutými, geograficky znevýhodněnými a ostrovními zeměmi. Dohodu z Cotonou bude třeba revidovat a to ve chvíli, kdy bude rozhodnuto, že EDF bude integrován do rozpočtu EU. K tomu mělo původně dojít s výhledem na novou finanční perspektivu 2007-2013. V současné době to vypadá, že neexistuje politická vůle k tomuto kroku. Na revizi se dohodla Rada ministrů ACP-EU na svém zasedání v Bruselu 23. února 2005, aby tyto změny mohly být do konce roku 2007 ratifikovány. Kromě dohody o novém finančním protokolu, byly dohodnuty i další věci - například nešíření zbraní hromadného ničení nebo vydávání zločinců Mezinárodnímu soudu pro zločiny. Jedním z cílů rozhovorů o revizi bylo také zefektivnit spolupráci a posílit partnerství ale zároveň zachovat původní acquis Dohody z Cotonou. Tři pilíře Dohody z Cotonou Dohoda z Cotonou přináší novou vizi spolupráce, neboť se snaží kombinovat tři vzájemně související oblasti: rozvojovou pomoc, politickou dimenzi a obchodní vztahy a investice. 1. Rozvojová spolupráce Rozvojové spolupráce je popsána v části třetí, hlavě první Dohody z Cotonou. Je založena na hospodářském rozvoji, sociálním a lidském rozvoji, regionální spolupráci a integraci a tematických průřezových otázkách. Postupně se zmíníme o všech těchto zásadách. Největším cílem rozvojové spolupráce je zmírnění chudoby. Vychází přitom ze závěrů konference OSN (UN Millenium Development Goals) a přístupů schvalovaných Výborem pro rozvojovou pomoc při OECD. Na svém výjezdním zasedání v Mali v dubnu 2005 však Smíšené parlamentní shromáždění došlo k závěru, že časová perspektiva pro splnění UN MDG je nereálná a je třeba ji přehodnotit. Účelem je zapojit rozvojové země do globalizačního procesu – především ve finančních záležitostech, ale zároveň je kladen velký důraz na individuální potřeby každé jednotlivé země. Rozvojová spolupráce mezi zeměmi ACP a EU má vést k: „- dosažení rychlého a udržitelného ekonomického růstu, rozvoj soukromého sektoru, zvyšování zaměstnanosti, zlepšování přístupu k produktivním ekonomickým aktivitám a zdrojům a podporu regionální spolupráce a integrace - podporu sociálního a lidského rozvoje a rovnosti pohlaví - podporu kulturních hodnot komunit a specifických vztahů uvnitř ekonomik - podporu institucionálních reforem a rozvoje, posílení institucí nezbytných pro upevnění demokracie, dobrou vládu a efektivní a konkurenceschopnou tržní ekonomiku - ochranu životního prostředí, šetrné využívání přírodních zdrojů a jejich regeneraci“ sociální a lidský rozvoj Cíle sociálního a lidského rozvoje jsou v Dohodě z Cotonou definovány jako zkvalitňování sociálních služeb a zlepšení přístupu k základní sociální infrastruktuře . To znamená, že je třeba zlepšit vzdělávání a kvalifikace obyvatel, zdravotní systém a výživu (zejména bezpečnost potravin- a s tím souvisí i přesun výzkumných pracovišť přímo do daného ACP státu). V této souvislosti je zmiňována i potřeba rozvoje infrastruktury, především měst a bytových programů. regionální spolupráce a integrace V dohodě z Cotonou je zvláštní důraz kladen na regionální spolupráci a integraci. EU bude podporovat volný pohyb zboží, služeb, kapitálu, osob a technologií mezi zeměmi ACP a zrychlení diverzifikace ekonomik jednotlivých ACP států. To je velmi důležité, neboť jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, 60% veškerého exportu z ACP je v současné době tvořeno jen deseti produkty. Zároveň by mělo dojít ke koordinaci a harmonizaci regionální a subregionální politiky spolupráce, aby byla pomoc rozvojovým zemím opravdu efektivní a nedublovala se. Zde nás ale může napadnout otázka, zda by regionální integrace opravdu mohla přinést požadované ovoce. Jedním z důvodů je, že pokud vůči sobě země ACP zavedou volný pohyb osob, zboží a kapitálu, jedna z položek státního rozpočtu bude nulová a to jistě nepomůže jejich ekonomice. Tématické otázky Dohoda o partnerství se také věnuje různým tématickým liniím. Především otázce rovnosti pohlaví, životního prostředí a přírodních zdrojů a bezpečnosti potravin. Těch tématických linií je mnoho, neboť státy ACP se potýkají s opravdu velkými problémy, které si my, lidé žijící ve vyspělém světě, vůbec nedokážeme představit. Další tematickou linií, která se táhne celou Dohodou z Cotonou je potřeba podpory demokracie, lidské důstojnosti a ochrany lidských práv. A nesmíme samozřejmě opomenout boj proti korupci. Jedním z největších problémů současnosti je neustále se zvyšující počet nakažených HIV/AIDS, a to zejména v subsaharské Africe. Proto je také jednou z tématických linií v Dohodě z Cotonou boj EU s HIV/AIDS, malárií a tuberkulózou v ACP. Na tyto tři zákeřné choroby zemře až 17 000 lidí denně . A zhledem k tomu, že tyto choroby ohrožují především rozvojové země, Evropská unie se rozhodla, že musí těmto zemím s léčbou a prevencí před AIDS, malárií a tuberkulózou pomoct. Spojitost těchto nemocí s chudobou je jasná a navíc je můžeme považovat za jednu z příčin brzdících celkový ekonomický růst zemí ACP (především subsaharské Afriky). Stejně hrozivá jsou i další čísla uvedená v loňském roce Evropskou komisí: na malárii umírá každý den 3000 lidí, z nichž 90% je ze subsaharské Afriky; 99% osob infikovaných tuberkulózou žije v rozvojových zemích. Tato čísla potvrzují fakt, že HIV a tuberkulóza se ovlivňují, neboť příčinnou 15% úmrtí na AIDS je tuberkulóza. Evropská komise proto přijala Akční program na léta 2001-2006 pro boj s infekčními nemocemi. Hlavními prioritami jsou: větší efektivnost pomoci, větší dostupnost léků, podpora výzkumu léků a dalších výrobků potřebných pro prevenci. Tato strategie se snaží podporovat vícesektorovou koncepci hospodářství ale také regionální spolupráci mezi členskými státy ACP skupiny. EU věnuje na boj s výše jmenovanými chorobami 13% veškeré pomoci věnované zdravotní péči rozvojových zemí. Politický dialog Klíčová je role politického dialogu mezi zeměmi ACP a Evropským společenstvím. Součástí toho, jak je definován politický dialog je prevence konfliktů, respektování lidských práv (na což byl kladen důraz již v Dohodě z Lomé IV) a dodržování principů demokracie a vlády práva. Prevenci a řešení konfliktů chtějí signatáři předejít mírovou politikou. Protože jsou to právě války a vnitrostátní konflikty, které velmi často poškozují ekonomiky jednotlivých zemí, ničí obyvatelstvo a brání tak celkovému rozvoji ACP zemí. Velkým problémem většiny ACP zemí je zajištění transparentnosti a odpovědnosti veřejných institucí. Proto Dohoda z Cotonou, v rámci dodržování principů demokracie a vlády práva, klade velký důraz na spolehlivý a demokratický politický režim v zemích skupiny ACP. Jde hlavně o snížení počtu případů korupce, prevence před zneužitím státních financí k vojenským účelům, ale také o problematiku mezinárodní migrace, etnické, náboženské a rasové diskriminace atd. V článcích Dohody věnujícím se demokratizaci je uvedeno, že pomoc bude pozastavena, pokud dojde k vážnému porušování těchto zásad. Příkladem může být pozastavení pomoci a možné zavedení sankcí vůči Zimbabwe. EU kritizuje autoritativní Mugabeho režim, který potlačuje lidská práva, svobodu názoru, sdružování a pokojné shromažďování. Iniciativa „Vše kromě zbraní“ (EBA-Everything but Arms Inititative) Jedná se o smlouvu mezi EU a ACP státy, která vychází z nařízení Rady z 26. února 2001. (Není tedy součástí Dohody z Cotonou.) Přesto se v Dohodě o partnerství v článku 11 , který mluví o mírové politice, přecházení konfliktů a jejich řešení zmiňuje nutnost omezení vojenských výdajů a obchodu se zbraněmi. V této souvislosti je zde zdůrazněn boj proti protipěchotním minám. Kromě již zmíněného článku 11, vychází iniciativa Vše kromě zbraní z článku 37 odstavec 9 Dohody o partnerství , který uvádí, že do konce roku 2005 by měl být umožněn přístup všem produktům z nejméně rozvinutých zemí světa (LDCs) na trhy EU. Výjimkami na které se tento režim nevztahuje jsou: zbraně a vojenská technika a tři nejcitlivější zemědělské komodity: čerstvé banány, rýži a cukr. Jde vlastně o příklad konceptu „3K“, který je v rámci rozvojové pomoci používán. Tato „Iniciativa“ je totiž příkladem skloubení obchodní politiky spolu s politickými požadavky, které EU vůči zemím ACP má. Občanská společnost Jednou z hlavních novinek Dohody z Cotonou je umožnění spolupráce s občanskou společností a to takovým způsobem, že i nevládní organizace mohou být začleněny do partnerství ACP-EU. Za předpokladu, že vlády států ACP souhlasí, mají nevládní organizace snadnější přístup k financování z rozvojového fondu než tomu bylo v minulosti a mohou tak pomáhat při sestavování projektů pro rozvoj jejich zavádění ve státech ACP. Nevládní organizace tak mohou pomoct hlavně při boji s chudobou, s nímž mají většinou již nějaké zkušenosti (neboť pracují v terénu), ale také by se měly podílet na trendu, který nastartovala právě Dohoda z Cotonou, „decentralizované spolupráce“. Což jinými slovy znamená zvýšit regionální spolupráci mezi jednotlivými státy ACP. V podstatě tak mohou tyto neziskové organizace (popř. další organizace občanské společnosti) dostat přiděleno až 15%z celkové výše dotací přidělených státům. Obchodní politika V rámci Dohody o Partnerství došlo k posunu v oblasti obchodní politiky . Obchodní dohody byly zrevidovány, neboť jak bylo již uvedeno v předchozí kapitole, pokusy o zvýšení vývozů ze států ACP, v rámci loméských dohod, byly neefektivní. Nový obchodní systém, zavedený cotonouskou smlouvou má pomoci rozvojovým zemím integrovat se do světové ekonomiky a také se musí do roku 2008 stát kompatibilním se standardy WTO. Státy se zavázaly uzavřít nové obchodní dohody (obchodní politika v rámci Partnerství bude prováděna dohodami o ekonomické spolupráci, jež budou postupně odstraňovat překážky a zvyšovat spolupráce ve všech oblastech důležitých pro obchod). Aby se předešlo důsledkům, které by mohl mít rychlý přechod z nereciproční a asymetrické obchodní spolupráce na reciproční a symetrickou, je stanoveno přechodné období. Od 1. března 2000 do 31. prosince 2007 budou stále platit nereciproční obchodní preference pro všechny země ACP. Pro toto přechodné opatření však bylo nutné získat od členských států WTO výjimku z ustanovení GATT. Dohody o ekonomické spolupráci (Economic Partnership Agreements EPAs) Obě strany, které podepsaly Dohodu z Cotonou se dohodly, že uzavřou nová obchodní ujednání, která budou slučitelná s pravidly WTO. A že tato nová obchodní ujednání musí být zaváděna postupně – tzn., že jsou nutná přechodná období. Tato jednání začala 27. září 2002 mezi EU a celou skupinou ACP zemí. První kolo těchto jednání již skončilo a na počátku roku 2004 došlo k zahájení druhého kola jednání o EPAs ale již s jednotlivými regionálními seskupeními a EU. Jak bylo již uvedeno, od 1. ledna 2008 chce EU přejít na reciproční obchodní vztahy s ACP státy, takže je nutné druhé kolo jednání dokončit k tomuto datu. Jak se ale zatím zdá tento plán je velmi ambiciózní, neboť zahájená jednání narážejí na mnoho překážek. Nová obchodní ujednání jsou hlavním instrumentem pro rozvoj hospodářské a obchodní spolupráce v rámci Dohody z Cotonou, a Evropská unie si od nich slibuje, že „signifikantně změní obchodní spolupráci mezi EU a ACP“. Jde vlastně o proces v jehož rámci je třeba brát v úvahu ekonomická a sociální specifika daného regionu. Jaké jsou cíle nových obchodních ujednání? Za prvé si Unie od těchto nových obchodních ujednání slibuje, že tyto podpoří regionální integraci v zemích ACP, neboť budou zahájeny pouze s regionálními uskupeními nikoliv s jednotlivými státy, což znamená určitý rozdíl oproti dřívějším dohodám o pomoci. Z tohoto rozhodnutí také vyplývá nejvíce problémů. Přestože nová obchodní ujednání jsou založena na partnerství, země ACP mají vůči EU daleko slabší vyjednávací pozici. Takže to, že budou dále děleny na ještě menší skupinky, jejich pozici ještě více oslabí. S tím souvisí i další argument. Vyjednávání totiž EU začne pouze s regionálními integračními seskupeními, avšak, jak jsme již ukázali, v rámci ACP skupiny existuje jen velmi málo efektivně fungujících integračních seskupení. Z toho vyplývá otázka, co se stane se zeměmi, které v žádném integračním seskupení nejsou, či se rozhodnou jednání s EU nezahájit. V dohodě z Cotonou se praví, že: „V roce 2004 zhodnotí Společenství situaci zemí, jež nepatří mezi nejméně rozvinuté země, které se po konzultacích se Společenstvím rozhodnou, že nejsou ve stavu přistoupit k hospodářským partnerským dohodám, a prozkoumá všechny alternativní možnosti, aby poskytlo těmto zemím nový rámec pro obchod, jenž by byl stejný jako stávající a odpovídající předpisům WTO.“ Avšak jak tento „nový rámec pro obchod“ konkrétně bude vypadat, se v Dohodě neuvádí. Informace o tom, jak Společenství zhodnotilo situaci zemí bohužel není v tuto chvíli (březen 2005) k dispozici. Původně se mělo za to, že EU uzavře nová obchodní ujednání se šesti regionálními seskupeními. Zeměmi sdruženými v SADC (Jihoafrické rozvojové společenství) v tomto případě bez Jihoafrické republiky, v UEMOA (Západoafrická hospodářská a měnová unie) včetně Ghany, v EAC (Východoafrická spolupráce) , v CEMAC (Středoafrické hospodářské a měnové společenství), v CARICOM (včetně Dominikánské republiky) a se zeměmi ACP ležícími v Tichomoří. Tato nová obchodní ujednání se také někdy nazývají Regionálními novými obchodními ujednáními – REPAs – Regional economic partnership agreements. Nakonec se ale počet regionálních uskupení – především těch v Africe, s kterými byla jednání zahájena, rozrostl. Druhým cílem Evropské unie je, že se jí podaří udržet preferenční vztahy pro nejméně rozvinuté státy světa (viz „Iniciativa vše kromě zbraní“ a Ustanovení týkající se nejméně rozvinutých zemí). Vzhledem k tomu, že nová obchodní ujednání musejí být kompatibilní s pravidly WTO, čili reciproční, třetím úkolem EU je najít a zajistit si nové trhy pro své výrobky. Což jinými slovy znamená, že země ACP budou muset otevřít své trhy evropským výrobkům. Na druhou stranu se EU bude snažit, aby díky novým obchodním ujednáním vznikly nové větší a více atraktivní trhy nejen pro lokální ale i mezinárodní investory. Nová obchodní ujednání by měla pomoc také při dodržování různých standardů, hygienických a veterinárních měřítek a ochrany životního prostředí. Jak již bylo naznačeno, zavádění nových obchodních ujednání způsobuje spoustu problémů. V důsledku vyjednání si zóny volného obchodu států ACP se státy EU, ke kterému je EU Dohodou zavazuje, dojde ke ztrátě jednoho z důležitých státních příjmů zemí ACP – cel. To by mohlo způsobit velké problémy zvláště v zemích, kde neexistují daně, čili není možné propad příjmu z cel ničím nahradit. V neposlední řadě musíme zmínit otázku celkové připravenosti zemí ACP na liberalizaci jejich zahraničního obchodu. Také zklamání, které pramení z neúspěchu Programů strukturálního přizpůsobování, které byly prováděny pod hlavičkou Světové banky a MMF v 80. letech, je jednou z příčin strachu zemí ACP z nových obchodních ujednání. První kolo jednání mezi EU a ACP státy o nových obchodních ujednáních začala v říjnu 2003. Setkali se zde evropští komisaři pro obchod a rozvoj – toho času Pascal Lamy a Poul Nielson s ministry obchodu zemí ACP. V tomto prvním kole vyjednávaly státy ACP ještě jako jedna strana. Evropská komise této první fázi jednání nedávala velké šance na úspěch, což se nakonec potvrdilo a upřednostňovala již od počátku jednání přímo s jednotlivými regionálními uskupeními. Cílem ACP států, které mají pocit, že Dohoda z Cotonou dává silnější mandát pro jednání Evropské unie, bylo připravit a vyjednat jakýsi návod, kterého by se měla následná jednání mezi EU a jednotlivými regionálními uskupeními držet. To se však EU moc nelibí, a naproti tomu navrhuje, aby nová obchodní ujednání byla „ušita na míru“ tomu danému integračnímu uskupení, s kterým zrovna budou rozhovory vedeny a že tak žádná rámcová úmluva pro všechna regionální uskupení není potřeba. Země ACP také podezřívají EU, že chce nejdříve dokončit jednání s nejslabšími regionálními seskupeními a z nich pak vycházet v jednání s dalšími uskupeními. Tyto obavy potvrzuje fakt, že jako první byla zahájena jednání se středo- a západoafrickými regionálními skupinami. Na druhou stranu to neznamená, že tato jednání budou také jako první dokončena. Z výsledků prvního kola jednání o nových obchodních ujednání však jednoznačně vyplývá, že další jednání budou velmi složitá. Obě zúčastněné strany se totiž dokázaly dohodnout, že budou napříště diskutovat o šesti základních tématech: přístupu na trh, zemědělství a rybářství, rozvojových tématech, obchodu službami a dalších oblastech týkajících se obchodu a právních otázek. Jsou to pouze základní témata, které jsou již obsažena v Dohodě, což znamená, že první kolo jednání nepřineslo nic zásadního. Nové dohody by měly zajistit lepší přístup výrobků ze zemí ACP na evropské trhy. Jaká je ale další možnost přístupu zemědělských komodit z ACP na evropský trh, pokud budou zrušeny preferenční podmínky? Pro některé strategické komodity (cukr, banány, hovězí a telecí maso) byly sjednány již v rámci Dohody z Cotonou dodatkové protokoly, ale pro ostatní zemědělské komodity hrozí, v důsledku pomalé a obtížné reformy evropské zemědělské politiky, pokles exportních možností pro státy ACP. Při tomto prvním kole jednání také státy ACP neuspěly s návrhem, aby po roce 2008 bylo uvaleno pětileté moratorium na dohodnuté snižování cel. Evropská unie totiž věří, že pouze přesně stanovený časový rozvrh snižování celních tarifů povede k liberalizaci vzájemného obchodu. Další neshody zavládly mezi oběma stranami v otázce dodatečných zdrojů, které by podle ACP skupiny měla Unie ACP zemím poskytnout v rámci příprav jejich ekonomik na nový obchodní režim. Tomu se EU brání, neboť se ukazuje, že prostředky EDF nebývají často plně využity. Státy ACP tak dále kritizují neefektivnost používání finančních prostředků z EDF a s tím související nepřesnost při definování programů na podporu fiskální a ekonomické restrukturalizace zemí ACP. Právě podpora těchto programů je pro země ACP klíčová pro liberalizaci obchodu. Každá z výše jmenovaných skupin má také jiné priority pomoci. Zatímco pro země ACP je prioritou odstranění chudoby a udržitelný rozvoj, (čemuž mají nová obchodní ujednání napomáhat), pro EU je přednější liberalizace obchodu, která pak povede k odstraňování chudoby a udržení rozvoje. Z toho však mají země ACP strach, vzhledem k již několikrát zmiňovaným dopadům reforem strukturálního přizpůsobování z 80. let. Přes všechny neshody se obě strany dohodly, že chtějí i nadále spolupracovat. Toto rozhodnutí vedlo k zahájení druhého kola jednání – tentokrát již s jednotlivými regionálními seskupeními. Druhé kolo jednání o nových obchodních ujednáních bylo oficiálně zahájeno 4. října 2003 s CEMAC ve střední Africe a hned dva dny nato s ECOWAS v západní Africe. Státy z jižní a východní části Afriky si založily novou skupinu zemí za účelem rozhovorů s EU. Tato skupina ESA (Eastern adn Southern Africa) , která je otevřena všem zemím sdruženým v SADC a COMESA , oficiálně zahájila jednání v únoru 2004. Některé země sdružené v SADC se jednání v rámci ESA neúčastní - Angola, Botswana, Lesotho, Mozambik, Namíbie, Svazijsko, Tanzánie a JAR, který zde má status pozorovatele – zahájily jednání s EU v březnu 2004. Následně pak v dubnu 2004 byly zahájeny rozhovory mezi EU a skupinou CARICOM. Jednání se státy z Pacifického regionu začalo na podzim 2004. Atypická situace nastala v případě jihoafrického regionu. V předchozí kapitole jsme se zmínili o smlouvě o obchodu a rozvojové spolupráci mezi EU a Jižní Afrikou, která se de facto vztahuje i na státy, které spolu s Jižní Afrikou tvoří celní unii, již výše zmiňovanou SACU. Vyjednávání této smlouvy však členové SACU (jsou jimi Botswana, Lesotho, Namíbie a Svazijsko), přítomni nebyli, přesto to pro ně znamená, že by s EU ty státy nová obchodní ujednání uzavírat nemusely. Čtyři výše zmíněné země se nakonec rozhodly, že se ke skupině zbylých zemí SADC připojí a pokusí se vyjednat si lepší podmínky vzájemného obchodu. Navíc Jižní Afrika, jak jsme se již zmínili, si v rámci SADC vydobyla pozorovatelský status. Jaké budou výsledky těchto nových obchodních ujednání diskutovaných v druhém kole již v rámci jednotlivých regionálních uskupení záleží na tom, jak se k tomu jednotlivé ACP státy postaví. Je třeba, aby si připravily detailní analýzy budoucího vývoje a aby byly připraveny na to, že je třeba v některých otázkách ustoupit na úkor otázek jiných. Musíme ale připustit, že na pořádný výzkum nemají státy ACP ani dostatek času ani dostatek vědecké kapacity. Například v případě SADC bude, v rámci uzavřeného nového obchodního ujednání zvláště zranitelnou oblastí zemědělství. Jihoafrická republika, která je v současné době zdejším největším výrobcem zemědělských výrobků, bude vstupem evropských producentů na trhy SADC postižena. V rámci uskupení UEMOA by se jako problém mohla jevit odlišná úroveň vývoje jejích jednotlivých členů. EAC se samo o sobě vyznačuje vysokou mírou liberalizace vnitřního trhu. Keňa jako jediný člen tohoto uskupení nepatří mezi nejméně rozvinuté země (oproti Ugandě a Keni) a proto bude mít největší zájem na podepsání REPA s EU. Problémem CEMAC je, že nemá potřebné právní, administrativní a ekonomické kapacity pro nutné změny potřebné při přechodu na režim nových obchodních ujednání. CARICOM je největší seskupení v rámci ACP a jeho členové zastávají poměrně negativní postoj k rozdělení skupiny ACP do jednotlivých regionů. Předpokládá se, že EPA by mohla vstoupit v platnost nejdříve ze všech regionů - a to již v průběhu roku 2005. Velký podíl na tom také má poměrně liberální obchodní politika většiny zemí sdružených v CARICOM, která mimo jiné vychází z aktivních obchodních styků těchto zemí s USA. Nejkritičtěji se k uzavírání EPAs staví Tichomořské země. Trvají na zachování výhod plynoucích z loméských dohod, přestože v rámci Tichomořské oblasti najdeme hodně nejméně rozvinutých zemí, které mohou nadále využívat preferenčního přístupu na evropské trhy. Jedním z problémů, stejně jako v Karibské oblasti, je nízký podíl na obchodování s EU – Tichomořské země totiž orientují svůj obchod spíš na Austrálii, Nový Zéland a Japonsko. Dalším důvodem, proč se země ACP ležící v Tichomoří brání regionálním dohodám je neexistence regionálního seskupení (pravděpodobně z důvodu velké vzdálenosti mezi jednotlivými ostrovy), které by vytvářelo základnu pro vyjednávání regionálních obchodních ujednání. V rámci EPAs je v tichomořských zemích navržena strategie na zvýšení ekonomických zisků ruku v ruce s kontrolou ochrany přírody. Jeden ze sektorů, na který se EPA zaměřuje je lesnictví. Je však třeba přestat libovolně kácet stromy a zároveň vysazovat nové stromy, aby došlo k regeneraci lesů. Pouze za těchto podmínek se lesnictví bude moct stát sektorem s dlouhotrvající prosperitou. Přestože je zde turismus na vysoké úrovni, stále je co vylepšovat. V rámci EPA pro tichomořské ACP státy se mluví o zlepšení leteckého propojení všech ostrovů, rozvoji hotelů a další infrastruktury a to vše s přihlédnutím k životnímu prostředí. Předpokládá se, že rozvoj turismu na sebe následně přiláká víc zahraničních investorů. Programy v rámci EPA jsou však podmíněny regionální spoluprací tichomořských ACP států. Spolupráce s jednotlivými regionálními seskupeními je zajisté dobrý nápad a dá se očekávat, že by měla pomoct nastartovat procesy rozvoje ACP zemí. Na druhou stranu však díky jednání s jednotlivými regionálními uskupeními byla jednota ACP zemí narušena. Vzhledem k tomu, že si státy ACP nedokázaly vyjednat silnější pozici ani jako celek, dá se předpokládat, že se jim to nezdaří, když jsou rozděleny do několika skupin. Měly by se dohodnout na mechanismu, který by jim pomohl udržet jednotnou pozici v určitých otázkách (například pravidelně si vyměňovat informace atd.) Silnější pozici EU při vyjednávání s ACP státy také podporuje fakt, že tyto jsou závislé na vývozech na evropský trh. Proto by se ACP státy měly snažit, aby nová obchodní ujednání zahrnovala dohody o volném obchodu – a to nejenom zbožím ale především službami. V tomto případě se mohou opírat o výsledek jednání WTO v Doha v roce 2001, které jim zaručuje určité výhody v dalším jednání. Přesto všechno, co jsme zde o nových obchodních ujednáních uvedli, musíme konstatovat, že Dohoda o partnerství přesně nespecifikuje jakou podobu tato nová obchodní ujednání budou mít a například jak výhodná budou pro ACP státy atd., a tak spolupráci EU a ACP v této oblasti zase zůstává definována jen velmi vágně. Ustanovení týkající se nejméně rozvinutých zemí, vnitrozemských a ostrovních států – (low developed countries LDCs) V rámci Dohody se obě strany zavázaly, že pro nejméně rozvinuté země zajistí spolupráce „zvláštní zacházení“, aby mohly překonat vážné hospodářské a sociální potíže bránící jejich rozvoji. Na vnitrozemské a ostrovní státy bude brán náležitý ohled vzhledem k jejich „zranitelnosti“ vyplývající z jejich zeměpisné polohy. Jak bylo již zmíněno v souvislosti s iniciativou „Vše kromě zbraní“ se EU zavázala, že do konce roku 2005 umožní bezcelní přístup na trhy EU téměř všem produktům z nejméně rozvinutým zemím (LDCs). To však přináší řadu problémů – nelíbí se to těm zemím, které jen minimálně nesplňují kritéria na statut v této skupině zemí a jsou tak z bezcelního přístupu napříště vyřazeny. Bezcelní přístup se netýká již zmíněných zbraní ale také čerstvých banánů, rýže a cukru. Na druhou stranu zahrnuje i takové výrobky jako např. hovězí a jiné druhy masa, mléčné výrobky, ovoce a zeleninu, kukuřici a cereálie, škrob, olej, výrobky z cukru, kakaové produkty, těstoviny a alkoholické nápoje. Dovoz těchto komodit na evropské trhy by mohl být někým nahlížen jako iracionální vzhledem k tomu jaké EU řeší problémy se společnou zemědělskou politikou. Když se ale podíváme na podíl dovozu potravin, nápojů a tabáku, vidíme, že od roku 1997 neustále klesá. Úplná liberalizace dovozu čerstvých banánů by měla být uskutečněna nejpozději v roce 2006. U rýže a cukru se předpokládá, že se postupným snižováním celní sazby EU až na nulu, v období od září 2006 do roku 2009 obchodování s těmito komoditami také liberalizuje. To znamená, že do září roku 2006 mohou nejméně rozvinuté státy vyvážet rýži a cukr na trhy EU sice bezcelně, ale v rámci vývozní kvóty. V této souvislosti je ale nutné připomenout že je třeba přesně dodržovat ustanovení vztahující se především k pravidlům o původu zboží. V této souvislosti bylo dohodnuto, že nejpozději do konce roku 2005 by měla být uzavřena mnohostranná jednání, jež by zrevidovala a zjednodušila dosavadní pravidla původu zboží. Avšak ani tato pravidla nejsou v Dohodě nebo v rámci nových obchodních ujednání přesně specifikována, a tak zůstávají sporná. Navíc bylo domluveno, že Komise bude sledovat dovozy banánů, rýže a cukru do EU a v případě, že by mohly znamenat problém pro evropské producenty, může přijmout ochranná opatření. Jedním z cílů Dohody o partnerství je také rozvoj a spolupráce v rámci služeb – v případě ACP zemí se jedná především o rozvoj služeb souvisejících s prací, obchodem, distribucí, financemi, výstavbou, kulturou a inženýrskými službami. Jednoduše lze říci, že Dohoda o Partnerství podporuje liberalizace importu z nejchudších zemí. Další inovací je, že dotace jednotlivým státům, oproti dřívějšku, již nebudou samozřejmé a že budou průběžně hodnoceny výsledky implementace institucionálních reforem, vhodnosti upotřebení finančních zdrojů, zdárné realizace projektů a v neposlední řadě již zmiňované snižování chudoby a udržitelný rozvoj. I v tomto případě, pokud dojde k porušení nastavených kritérií, může být čerpání peněz z fondů pozastaveno. V oblasti finanční a technické spolupráce došlo k úplnému zrušení systému STABEX a SYSMIN, neboť se ukázaly jako neefektivní. Nový systém byl zredukován a je založen pouze na dvou finančních prostředcích – EDF a investičním fondu (rizikový kapitál), který je zřízený Evropskou investiční bankou. Co se týče ekonomických reforem, je třeba, aby vlády ACP zemí dokázaly vhodnou monetární a fiskální politikou snížit inflaci a zlepšit rozpočtovou i vnější bilanci. Evropská unie nabádá státy ACP, aby napomohly k vytvoření příznivých podmínek pro soukromé investice. Jak jsme se již zmínili v předchozí kapitole, zboží ze zemí ACP se na světových trzích stále jeví jako nekonkurenceschopné, a to se budou obě skupiny zemí snažit změnit. S tím souvisí i podpora pro vědecký, technologický a výzkumný rozvoj – je třeba, aby například výzkumné laboratoře, které zkoumají jevy, které by mohly mít přímý vliv na život obyvatel ACP zemí, byly přímo na místě, v dané ACP zemi. Finanční spolupráce Celkový objem finančních zdrojů pro ACP státy v období 2002-2007 je 16,4 miliard Euro. Z toho 13,5 miliard Euro jsou finance plynoucí z devátého EDF, který vstoupil v platnost k 1. dubnou 2003, poté, co byla Dohoda ratifikována potřebným počtem zemí. Devátý evropský rozvojový fond 9. EDF je složen z: 10 mld. Euro pro dlouhodobou pomoc, 1,3 mld. Euro na regionální pomoc a 2,2 mld. Euro z investičního úvěru. Do celkového objemu 16,4 miliard Euro zbývají: 1,2 miliardy Euro, což je zůstatek z předcházejících EDF a vlastní fondy EIB představující 1,7 miliardy Euro. Devátý EDF je určen pro prvních pět let fungování Dohody z Cotonou. Objem příštích rozvojových fondů bude pak vždy projednán pro příštích pět let. Dlouhodobá rozvojová pomoc, která má přispívat k dlouhodobému rozvoji zemí ACP, tvoří nejdůležitější pilíř devátého EDF. Jde o nenávratné dotace určené všem státům ACP v závislosti na jejich specifických potřebách a jejich hospodářské efektivitě. Dotace jsou vynaložené po vypracování národního indikativního programu. Z této částky by měly být financovány především makroekonomické reformy a sektorové programy (infrastruktura, rozvoj venkova, zdraví, vzdělání atd.). Vzhledem k tomu, že podpora regionální spolupráce mezi ACP státy je jedním z hlavních cílů Dohody z Cotonou, je jasné, proč byla pro tuto oblast vyčleněna suma 1,3 miliardy Euro v rámci devátého EDF. I tyto finance budou poskytovány zemím ACP formou nenávratných grantů. Investiční úvěr Investiční fond, nebo-li investiční úvěr je spravován EIB. Je definován jako „rizikový kapitál“ a v rámci působnosti Dohody o Partnerství bude používán na podporu rozvoje soukromého sektoru – především na krytí soukromých investic. Na rozdíl od rizikového kapitálu v předchozích smlouvách je tento investiční úvěr obnovitelný. Jinými slovy po splacení úvěru, jej mohou státy (soukromé firmy) použít na novou investici do dalších projektů. Evropská investiční banka dále poskytuje státům ACP určitou peněžní částku (peníze pocházejí z finančních trhů), která může být přidána do rozpočtu investičního úvěru. Česká republika nepřispívá do devátého EDF, proto se mohou české subjekty „na realizaci rozvojové spolupráce financované z tohoto fondu podílet zajím jen jako subkontraktoři“. Budoucnost EDF Vycházíme-li ze zkušeností s nakládáním prostředků v rámci Dohod z Lomé, je jasné, že tato změna je potřebná. Předpokládá se, že EDF začleněný do rozpočtu ES přispěje nejen k tak požadované efektivitě a transparentnosti financování pomoci, ale také k větší flexibilitě kontroly – hlavně ze strany Evropského parlamentu, jemuž v současné době kontrola EDF nepodléhá. Financování ze strany EU zemí ACP by mělo přispívat ke zmenšení dluhů a zmírnění problémů platebních bilancí zemí ACP. Přestože byly zrušeny programy STABEX a SYSMIN, rozvojový fond nepřestal poskytovat finance ke zmírnění nepříznivých efektů krátkodobých výkyvů z příjmů z exportu. Pro tento případ byla zřízena zvláštní podpora, která chrání ekonomiku a sektorové politiky postižené země. Jak jsme již na několika místech v této práci zmínili, bohužel stále nepadlo rozhodnutí, zda EDF bude začleněn do rozpočtu Společenství či nikoliv. Zásady spolupráce v praxi Zásady spolupráce Evropské unie a jednotlivých „států-příjemců“, popř. „regionů-příjemců“ jsou uvedeny ve Strategických dokumentech pro jednotlivé země, popř. regiony (v CSP nebo v RSP) a na ně navazujících indikačních programech, ať již na národní či na regionální úrovni (NIP, RIP). V rámci Dohody z Cotonou byl zaveden tzv. rotační program. Pomocí tohoto programu se udělí dotace podle specifických potřeb té dané ACP země, avšak, a to je nejdůležitější, tyto dotace jsou udíleny na základě výkonnostních ukazatelů. Oproti předchozím dohodám již nejsou dlouhodobé dotace přidělovány automaticky, ale až po vyhodnocení toho, jak se daná země snaží. „Nový systém proto zahrnuje výkonnostní stimul a smysl pro odpovědnost, což může vyústit ve zvýšení dotace pro nejaktivnější státy, a na druhé straně redukci zdrojů pro státy pasivní.“ Monitorování úspěšnosti programu provádí Komise přímo v terénu.

Chci být informován o aktualitách - RSS
Webhosting a SEO pro server www.roithova.cz zajištuje Rozhled