Změnila se podle vás nějak role Evropského parlamentu po přijetí Lisabonské smlouvy?

Evropský parlament nyní jako jediná demokraticky volená instituce EU spolurozhoduje

s Radou v dalších oblastech včetně rozpočtu EU, kde měl parlament

dosud jen poradní hlas. V praxito znamená, že vlády členských zemí

musí hledat konsenzus nejen mezi sebou, ale také s parlamentem.

Evropská komise stále více propaguje potřebu zvyšovat koherenci

ostatních politik s rozvojovou politikou. Jaké konkrétní kroky v této oblasti podniká?

Již před pěti lety jsme dosáhli toho, že Komise jako člen výboru DAC v OECD

vyhodnocuje dopady unijní legislativy na dosahování rozvojových cílů, ke kterým

jsme se zavázali. Každé dva roky Komise podává parlamentu zprávu

o dosaženém pokroku v rámci tohoto „Evropského konsenzu o rozvoji“. Politika

soudržnosti s rozvojem se hodnotí ve dvanácti oblastech. Například v oblasti

výzkumu EU spolupracuje s rozvojovými zeměmi zejména ve sféře zdraví

či bezpečnosti potravin. EU podporuje výzkumníky z rozvojových zemí, za první

dva roky 7. Výzkumného rámcového programu požádali afričtí vědci o 60

milionů eur. Mezi neúspěchy politiky soudržnosti patří negativní dopady zemědělských

dotací a ochranářských opatření v EU na rozvoj venkovských

oblastí. Dalším problémem je skrytý protekcionismus – krize nyní vede řadu

zemí EU k opatřením, která omezují rozvíjející se obchod s rozvojovými zeměmi.

Jak vnímáte postoj nových členských států EU k rozvojové

problematice?

Po roce 1995 nastal mírný pokles ve financování oficiální rozvojové pomoci

ze strany členských zemí, a to především kvůli přistoupení nových členských

států bez historických vazeb na bývalé evropské kolonie (Rakousko,

Finsko, Švédsko). Zájem o rozvojovou politiku mírně ochabl i kvůli rozšíření

EU o země ze střední a východní Evropy. Většina investic tehdy proudila

právě do tohoto regionu. Nové členské státy se ale především díky vlastní

zkušenosti s totalitním režimem soustřeďují na dodržování lidských práv

a svobod. V tomto ohledu jsou v oblasti rozvojové pomoci velmi silnými partnery

starým členským zemím, Česká republika má dokonce vůdčí roli.

Měly by české politické strany zahrnout rozvojovou pomoc

do svých volebních programů?

Součástí programů by měla být solidarita obecně, ať už jde o pomoc třetím

zemím nebo potřebným u nás. Je mi líto, že tato témata většinu naší společnosti

neoslovují. Když otevřu téma solidarity a pomoci na besedách ve školách

a s veřejností, občas si vyslechnu názor, že se máme starat především

o sebe a nepomáhat a radit druhým zemím. Snažím se proto ukázat, že

jde o racionální nástroj, jak v globalizovaném světě zamezit šíření bezpečnostních,

zdravotních a dalších rizik, která pramení z hluboké chudoby, nedostatku vody, potravin a vzdělání.

Co považujete za efektivní nástroj rozvojové pomoci?

Každou formu pomoci, která lidi v rozvojových zemích naučí, jak se o sebe

lépe starat a efektivněji se prát za svá práva. Je to pomoc, která je naučí, jak se

postavit na vlastní nohy, jak získat zpět ztracené sebevědomí a sílu postarat

se sami o sebe. Klíčem k tomu je dobrévládnutí. Určitě to nejde bez projektů

na podporu občanské společnosti, rozvoje podnikání, infrastruktury a především

rozvoje školství a zdravotnictví.

Co soudíte o výsledcích klimatické konference v Kodani?

Kodaňská konference rozhodně nebyla úspěchem. USA a rozvojové země se

shodly na mezinárodní kontrole produkce oxidu uhličitého i na způsobu financování

boje proti změnám ovzduší, text odsouhlasila i EU. Konečným cílem má

být udržení globálního oteplování pod hladinou dvou stupňů Celsia proti předindustriální

éře. Vládní představitelé už se ale nedohodli na tom jak toho dosáhnout.

Hmatatelným výsledkem kodaňské konference je příspěvek rozvojovým

zemím na zvládání klimatických změn v nejbližších třech letech. Evropská unie

přispěla více než sedmi miliardami eur.

Příští schůzka Smíšeného parlamentního shromáždění AKT – EU,

jehož jste členkou, se bude konat v březnu. Čím se bude shromáždění

zabývat?

Kromě obvyklých otázek Komisi a Radě AKT-EU se bude shromáždění zabývat

urgentními tématy - situací na Haiti a v jižním Súdánu, situací v Somálsku,

hospodářským dopadem klimatických změn a sociálním dopadem celosvětové

hospodářské krize. Dalším tématem je globální fond pro AIDS, malárii a TBC.

Společně s druhým více-předsedou pro lidská práva Assaridem Ag Imbarcaouane

z Mali předložím předsednictvu pracovní dokument o systémovém

přístupu k takzvaným „IDPs“ – uprchlíkům ve vlastní zemi. Tito lidé utíkají

kvůli ozbrojeným konfliktům nebo přírodním pohromám, případně kvůli

klimatickým změnám.

Jak hodnotíte investice Číny v rozvojových zemích?

Na rozdíl od EU, která podmiňuje své investice respektováním lidských

práv a řádnou správou věcí veřejných, Čína pro většinu svých investic žádné

rozvojové podmínky neklade a soustřeďuje se na strategické suroviny.

Její investice v afrických státech s despotickými režimy přispívají k dalšímu

porušování lidských práv a posilují obchod se zbraněmi a drancování přírodních

zdrojů. Čína by měla zlepšit transparentnost svého vnitrostátního

systému pro kontrolu vývozu zbraní.