poslankyně Evropského parlamentu
poslankyně Evropského parlamentu
czech english
Evropanka roku 2006

O mně v médiích


Selské rozumy v kostýmu

Zuzana Roithová a Jana Bobošíková, nejvýraznejší tváre ceských eurovoleb

 
[ 11. června 2009 | Autor: Petr Fischer, Hospodářské noviny ]
 


Zuzana Roithová a Jana Bobošíková jsou dvema nejúspešnejšími ženami evropských voleb v Ceské republice. A to navzdory tomu, že první do Evropského parlamentu proklouzla, zatímco druhá zustala tesne pred jeho vchodem.
Mírou úspešnosti není jen vysoký pocet preferencních hlasu (Roithová jich získala pres 52 tisíc a byla vubec nejúspešnejší ženou; Bobošíková dostala 43 tisíc zvýznamnujících kroužku a stala se sedmým nejpreferovanejším politikem), ale i kvuli okolnostem, které ve volbách musely obe prekonávat.
Roithová s kolegou Brezinou zachránila lidovce pred neúspechem, který by je pred podzimními parlamentními volbami ješte více oslabil. Takto je porád nadeje. Bobošíková zase málem obhájila kreslo v EP, prestože koalice Suverenita, kterou vedla, nenabízela ve volbách nic jiného než její oblicej a osobnost.
Klidná síla Zuzany Roithové Volební lídr (jak mužská je politika, naznacuje už slovo „lídr“, k nemuž se težko hledá ženský ekvivalent, lídryne, vudkyne, nezní to strašlive?; „vede kandidátku KDU-CSL“, psalo se) lidovcu Zuzana Roithová obhájila pozici v Cesku pomerne nezvyklým zpusobem. Získala si hlasy volicu vlastne velmi „nepoliticky“. Presneji propagovala politiku, jaká se bežne nedelá: trpelive, klidne a neideologicky nabízela konkrétní práci, postoje a výsledky.
Témata, o nichž Roithová v europarlamentu jednala, nepatrí k velkým politickým kauzám, i když i ona se samozrejme musela vyjadrovat k principiálním vecem, jako je postoj Evropy k Cíne. Vlastní je jí však „drobnejší“ agenda. Možná, že práve ochrana spotrebitelu – napríklad její boj proti toxickým hrackám, prípadne proti zpracovávání tulení kuže ci ochrana detí byly presne tím, co Roithové ve volbách pomohlo. Každý si mohl predstavit, k cemu její práce v EP je, a europoslankyne rázem nebyla nekým, kdo jezdí do Bruselu a Štrasburku „žít za naše peníze“.
Príklad poslankyne Roithové ukázal, že takový postup má ješte smysl, jakkoliv se zdá, že politika se mení v emotivní a nesmiritelný souboj zurivých neprátel. Nebyla to dobrá politika KDU-CSL, ale to, že lidovci postavili do cela kandidátky lidi, kterí v Evropském parlamentu nejen pracovali, ale kterí také dokázali vysvetlit, co se tam podarilo a co tam lze delat.
V predvolebních diskusích byla Roithová sebevedome klidná, což tradicne dává najevo už svým konzervativním oblecením – dáma, dalo by se ríct, kdybychom se k takovému slovu umeli odvážit. Nehnala se do trapného premlouvání volicu, nevlichocovala se do prízne jako kandidáti CSSD, kterí za každým rohem videli modrou barvu a vystacili si s prázdným lec univerzálním heslem Jistota! Roithová se nehádala o hloupé detaily výkladu situace v ceské politice, jejichž svudnosti obcas neodolal volební lídr ODS Jan Zahradil. Její postoj byl v nejlepším smyslu vecný, nenudila, nestrhávala, nýbrž presne naplnovala své heslo – „zdravý (selský) rozum“.
Staronová lidovecká europoslankyne je ve vysoké politice jedenáctým rokem. Když ji na konci roku 1997 Josef Lux nominoval do prechodného vládního týmu Josefa Tošovského, mela za sebou sedmiletou práci reditelky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Lékarský klid se jí hodil i v techto volbách, klidná je vlastne po celou dobu pusobení v politice. A klid umožnuje odstup a rozvahu.
Jana Bobošíková za vás stále stojí na stráži Klidne a rozumne – a hlavne vážne, solidne – se snaží vystupovat i Jana Bobošíková. Je to image, na než vsadila, už když za podpory komunistu kandidovala na prezidentku. Za pet let v Evropském parlamentu se bývalá televizní moderátorka naucila, že na krik a ostrá slova nikoho nepritáhne. I ty nejproblematictejší názory je treba vyslovovat s klidnou a kosmeticky rádne vyvedenou tvárí, po case lidé uverí, že na tom opravdu neco je.
Nedarí se to ale vždy. Ostré vymezení vuci sudetským Nemcum, jímž Jana Bobošíková zacala svou europoslaneckou kariéru, už dnes moc lidí nepritáhne a ani nepresvedcí, protože rušení Benešových dekretu je mrtvá nostalgie i pro krajanské spolky v Nemecku, byt cas od casu rituálne oživovaná.
A tak zatímco Zuzana Roithová suše pripomene, že „Lisabonská smlouva neotevírá ani Benešovy dekrety, ani neumožnuje na evropské úrovni závazne ovlivnovat rodinnou politiku, rozhodovat o euthanázii ci o potratech“, Jana Bobošíková zustává stále na stráži a varuje: „O své domy, chalupy, pozemky nebo treba výrobní jednotky mohou prijít obcané, jejichž majetek na území CR vlastnili v prubehu války vesmes nacisté nebo nacistictí kolaboranti, a byl jim konfiskován na základe dekretu prezidenta republiky.“
Cím si tedy Jana Bobošíková získává takovou prízen, že chybelo málo, aby Suverenita preskocila petiprocentní hranici pro vstup do parlamentu?
Není to sugestivní intelektuálství, jaké nabízel treba Vladimír Železný, který Bobošíkové do Bruselu pomohl (lépe receno pomohli si navzájem). Bobošíková sbírá podporu dokonale designovaným a ovládaným vnejškem, mohla by znít první provizorní odpoved, k níž je ale treba ihned dodat: soucástí tohoto vnejšku je stylizace do role typického „obycejného cloveka“, který díky vrozenému selskému rozumu (a takový máme všichni, jako že jedna a jedna jsou dve) vždy ví, co je a co není v ceském národním zájmu.
Centrální figurou politického stylu Jany Bobošíkové, která se opírá o specifický „selský rozum“, je obrana. Politici nechodí do Evropy neco hledat, nýbrž „bránit národní zájmy“. A tudíž jen málokdy potrebují vytváret dohody, konsenzy nebo jiné podivnosti.
Kant a sklenicka Práve v tomto ohledu se symbol Suverenity podstatne liší od lidovecké politicky Zuzany Roithové, ackoli v základe se podobají: také krestanská europoslankyne sází na romantickou cistotu a zdraví selského rozumu – pro ni jsou základem predevším konzervativní hodnoty buh, rodina, zkrátka metafyzický rád. Jenže jej chápe jako rozum univerzální, celoevropský, a to témer v kantovském smyslu: jako rozum zajištující sociální soudržnost bez projevu politického násilí.
Není to nejaký náhodný, nepodstatný rozdíl. Naopak. Je to diference vytvárející dva úplne jiné svety. To kvuli ní se Jana Bobošíková jeví jako chladne vypocítává žena, zatímco Zuzana Roithová delá dojem starostlivé matky, která má vuci okolí i svým detem ty nejlepší úmysly.
Lapidárneji receno: se Zuzanou Roithovou se nemusíte bát zajít na sklenicku.


Chci být informován o aktualitách - RSS
Webhosting a SEO pro server www.roithova.cz zajištuje Rozhled