Roithova.cz -
poslankyně Evropského parlamentu
poslankyně Evropského parlamentu
czech english
Evropanka roku 2006

O mně v médiích


ZEPTALI JSME SE...

Po lékařské praxi v nemocnici v Berouně a FN v Motole byla MUDr. Zuzana Roithová, nar. 30. 1. 1953, ředitelkou FN Královské Vinohrady. V lednu 1998 byla jmenována ministryní zdravotnictví ČR vlády premiéra Tošovského. V listopadu téhož roku byla zvolena senátorkou za Prahu 10. V Senátu se věnovala kromě zdravotnictví též neziskovému sektoru a oblasti vstupu ČR do EU. Krátce po té, co vstoupila do KDU-ČSL se stala místopředsedkyní zodpovědnou za program a zahraniční vztahy.
 
[ 18. dubna 2006 | Autor: Jana Karasová ]
 
V r. 2004 byla zvolena poslankyní EP. Je členkou nejsilnějšího poslaneckého klubu "Evropské lidové strany - Evropští demokraté". Je místopředsedkyní Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a dále působí ve Výboru pro zahraniční obchod a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. Je také členkou Smíšeného parlamentního shromáždění AKT - EU. (AKT je zkratkou pro Africké, Karibské a Tichomořské státy). Dále je mj. spoluzakladatelkou Asociace nemocnic ČR. Byla též předsedkyní Mezinárodního evropského hrnutí v ČR. U příležitosti 650. výročí Univerzity Karlovy (UK) byla oceněna Jubilejní medailí za přínos ve spolupráci mezi FN Královské Vinohrady a lékařskými fakultami UK. Jak si v porovnání s ostatními státy EU stojí ČR v oblasti systému zdravotních a sociálních služeb? Záleží na tom, co budeme posuzovat. Dovolím si říct, že ceny, za které u nás poskytujeme zdravotní a sociální služby, jsou téměř bezkonkurenční ve vztahu k okolním zemím. Tyto služby jsou u nás zkrátka velmi laciné. Máme velice kvalitní medicínskou péči, ale nemáme vytvořený systém hodnocení kvality této péče. Nemáme také dobře zavedeny systémy akreditace těchto zařízení, jak zdravotnických, tak sociálních. Díky tomu nedokážeme rozlišovat mezi kvalitou služeb a nedokážeme ani dobře zdůvodnit potřebnost vyšších finančních prostředků. Navíc máme systém financování , který je všeobjímající a tak vede k velké průměrnosti, v níž se těžce hledá cesta pro pochopení potřeb menšinových skupin pacientů. Navíc neskýtá prostor pro možnost včas ( (dokud na to mladý a zdravý občan má prostředky) se připojistit například na větší rozsah rehabilitační péče či jiné třeba i paliativní péče (=léčba bolesti u těžce nemocných, zejména onkologických pacientů – pozn. redakce). Nechtěla bych být v kůži těch , kteří ji dnes potřebují, protože například pro paliativní péči máme u nás o polovinu méně lůžek, než bychom měli mít podle doporučení Rady Evropy, k němuž se i ČR zavázala. Obrovské množství čekatelů na tuto a specializovanou ošetřovatelskou péči je velkým problémem. Je u nás dostupná jen pro lidi, kteří mají více finančních prostředků a mohou si připlatit ze svého. Tomu lze předejít právě pouze tím, že bude možné připojištění, jako ve většině evropských zemích. Lidé by si měli možnost v produktivním věku šetřit, aby ve stáří nemuseli být na pořadnících a shánět sponzory. Jaké jsou podle vás v současné době priority v této oblasti v rámci celé EU a jaké u nás? V tom se budeme hodně lišit, protože u nás je jasnou prioritou zajistit řádné financování a tím dostupnost běžné péče. Řešíme dostupnost lékáren, noční pohotovosti nebo financování řady nákladných operací, tak aby byly dostupné pro všechny a včas. Neumíme ani dobře profinancovat a zajistit kvalitní péči ošetřovatelskou. Tudíž nám nezbývá čas, energie, peníze ani myšlenky věnovat se těm oblastem, které jsou prioritou v ostatních rozvinutějších zemích. Jejich prioritou je zajistit vyšší kvalitu péče menšinovým skupinám pacientů se specifickými zejména chronickými chorobami, jako je například roztroušená skleróza apod., ale stejně tak i třeba ranou péči pro mentálně nebo tělesně postižené atd.. V sousedních zemích jsou tyto menší skupiny pacientů v popředí pozornosti politiků, od komunální až po vládní úroveň. Věnují se jim a hledají způsoby, jak pro ně zajistit co nejkvalitnější a dostupnou péči. Zatímco my máme problémy se zajištěním základní péče. Jakým směrem by se naše země měla v této oblasti ubírat v budoucnosti? Jsou to dva problémy. Jeden se týká objemu peněz a druhý koordinování služeb, které jsou na pomezí sociálních a zdravotních služeb. Dále také koordinování spolupráce obce, kraje, pojišťoven, ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí. Je potřeba stanovit nějaký systémový způsob, jak přimět všechny tyto subjekty, příp. i radu vlády pro zdravotně postižené a také radu pro nevládní sektor, aby se scházeli u jednoho stolu a řešili tyto problémy pohromadě. Ale druhý ještě vážnější problém je samozřejmě objem peněz, který se nedá donekonečna natahovat. Musíme si jasně říct, že banální nemoci do budoucna nemohou být financovány ze všeobecného pojištění. Pacienti si je budou muset částečně platit sami, spolupodílet se, rozhodovat a efektivněji přemýšlet o tom, zda navštívit lékaře anebo jít rovnou do lékárny pro acylpyrin, aby zbylo více peněz právě na léčbu vážných nemocí, o kterých jsme mluvili. Nejde jen o rakovinu a kardiochirurgické operace, ale jde také o tyto další vážné nemoci, které postihují menší počet občanů. Další problém, který máme, je vytvořit prostor pro připojištění, aby se mohli lidé připojistit, dokud jsou mladí a zaměstnaní. Ti zodpovědnější budou mít nastřádáno na komfortnější péči ve stáří a v obecném balíku bude více peněz. V neposlední řadě je důležité zavést objektivní systém měření kvality péče namísto jednoduchého a povrchního přístupu jako je zvěřejňování počtů úmrtí v nemocnicích bez hodnocení ostatních vstupů. To není jen diagnoza,ale zejména celkový stav pacienta při přijetí, jinak se dočkáme situace, kdy nemocnice budou odmítat pacienty v těžkém stavu, aby si nepokazily statistiku. Není toho málo, co chybí v našem systému a nač čekají jak zdravotníci tak pacienti. Jak vnímáte roli nestátních neziskových organizací (mezi než patří i Česká katolická charita) v oblasti poskytování zdravotních a sociálních služeb? Pro zdravotně sociální oblast jsou neziskovky nejdůležitější součástí systému. Po revoluci Charita na sebe dobrovolně převzala úlohu rozšířit celé spektrum zdravotních a sociálních služeb v oblastech, kde je stát neposkytoval a ani poskytovat nebude. Navíc je poskytuje formou, která je nesmírně prospěšná pro kultivování vztahů mezi lidmi obecně. Dbá nejenom na zajištění fyzického zdraví klienta, ale také na regeneraci jeho duševního zdraví. Problém Charit a neziskových organizací na jednu stranu je v tom, že poskytují služby, které jsou špatně placeny ze veřejných zdrojů. Charity mají vazby na různé nadace a získávají tak další zdroje pro financování potřebné péče. Ale tak si na sebe šijí i problém, protože pokud není dalších zdrojů dostatek, tak v tom daném roce mají velké problémy se zajištěním kvalitní péče o své klienty. Vím, že to řeší na úkor platů vlastních zaměstnanců, pokud to vůbec ještě jde. Černého Petra ovšem mají zastupitelé obce či kraje. A záleží na jejich odpovědnosti a jejich prioritách, zda v těchto okamžicích pomohou Charitním zařízením finančním příspěvkem, aby mohli dál pokračovat v práci.. U nás byla tradice dárcovství přerušena na čtyřicet let, a ani dnes ještě nadace nemají dostatečný vlastní kapitál ani stabilní pravidelné příspěvky. Když přijdou povodně nebo tsunami apod., tak lidé samozřejmě dávají více peněz na tyto projekty a méně už na klasickou a běžnou péči v sociální oblasti. To je vážný problém, na který zatím nemáme u nás lék. Jinak, co se týče neziskového sektoru, je to samozřejmě koření společnosti. Patří do rozvinuté bohaté společnosti, myslím tím bohaté duchem a oplývající demokracií. Protože kromě toho, že si neziskový sektor vytváří svůj vlastní přístup ke klientům, který je trochu odlišný od přístupu státního sektoru nebo organizací zaměřených na zisk, tak navíc tyto instituce, pokud jsou nezávislé na státu, jsou velmi důležitou zdravou společensko-politickou silou, která se nezávisle vyjadřuje k řadě jevům ve společnosti. Takto to funguje v rozvinutých demokraciích. U nás se to také pomalu dostává do této podoby. Jak jsou tyto služby financovány v jiných zemích? V zahraničí je financování zdravotních a sociálních služeb také vícezdrojové jako u nás. Zásadní rozdíl je ovšem v tom, že to, co má být hrazeno z pojištění, tak je správně zkalkulováno. U nás je tato kalkulace velmi chybná, zejména v oblasti ošetřovatelské péče a sociální péče nebo na jejich pomezí. Druhý zásadní rozdíl je, zejména vůči Americe i ostatním zemím EU, v objemu peněz, který dávají dárci. To je třeba zásadní problém v porovnání se Španělskem, Portugalskem, taky se zeměmi, které neměly přetrženou tradici Charit komunistickým režimem. Faktem je, že u nás lidé raději dávají více peněz třeba na fotbal než na charitu. A to je vážný problém. Jak hodnotíte kvalitu a úroveň zdravotních a sociálních služeb, které poskytují naše Charity? Musím říct, že znám řadu zařízení Charit a dnes jsem navštívila tři špičková pracoviště (konkrétně Domov pro matky s dětmi, který provozuje Oblastní charita Hradec Králové, dále Domov sv. Josefa v Žirči pro nemocné RS a Hospic Anežky České v Červeném Kostelci, obě jsou střediska Oblastní charity Červený Kostelec – pozn. redakce). Špičková nejenom svým kulturním prostředím , ale právě tím přístupem k pacientům a kvalitou managementu. Lidé, kteří poskytují tuto péči v zařízeních Charit nebo Diakonií, jsou schopni přenést na pacienty určitou atmosféru, fluidum , díky charismatu, které v sobě mají. Pro mě je nesmírně občerstvující, když taková zařízení navštívím, protože to fluidum tam vždy najdu. Zdejší prostředí je bohaté silnou atmosférou vzájemného porozumění a opravdovou láskou k druhému člověku. Je to povznášející pro každého, kdo tam přijde jako zaměstnanec nebo je jen návštěvník. Každý tuto atmosféru klidné radosti nasaje do sebe a pak ji samozřejmě přenáší na pacienty. A to je hodnota, která je nevyčíslitelná.

Chci být informován o aktualitách - RSS
Webhosting a SEO pro server www.roithova.cz zajištuje Rozhled