Po přečtení článku Půjdu volit "eM Pís"! v Bulletinu č. 4 jsem si musel položit také otázku, koho půjdu volit já? A nevyšla mně stejná odpověď. Zkušenosti z české politiky mě naučily nedávat svým voleným zástupcům "prázdný podepsaný šek", to bych se zklamal a spálil příliš často.
Ten, kdo nehájí mé zájmy či pracuje málo, nemá být automaticky volen. Ten, kdo poctivě pracuje, má moji důvěru i do budoucna. Když politici něco slíbí, mají to i pak plnit. Za moji důvěru by měli za čtyři roky v ČR, či za pět let v Bruselu už něco prosadit. Prošel jsem aktivity všech českých europoslanců a dva zástupci ČSSD nevycházejí nejlépe, a to přitom měli žolíka v podobě úzké spolupráce s českým eurokomisařem Špidlou pro zaměstnanost a sociální věci.
Nejlépe hodnocena je naopak pracovitost europoslankyně MUDr. Zuzany Roithové z KDU-ČSL. Uspěla tak žena v tvrdé konkurenci našich ostřílených politických reprezentantů. Osobně se mě u europoslanců za KDU-ČSL nejvíce líbí jimi prosazovaný koncept "Důstojné práce", který má stát na čtyřech pilířích:
vytváření více pracovních míst,
zaručení práva na práci,
rozšiřování sociálního zabezpečení,
podpora dialogu mezi pracovníky a zaměstnavateli a řešení konfliktů na základě jednání.
Prosazují zejména flexibilnější organizaci práce, která má podpořit skloubení profesního a rodinného života a integraci starších pracovníků na trhu práce. Rovněž v Evropském parlamentu brání hodnoty evropského sociálního modelu a usilují o více peněz na celoživotní zvyšování si kvalifikace.
Zkrátka programově stojí na stejných základech jako já a moji kolegové odboráři, ale nezůstalo jen u toho, bránili z evropských pozic české textiláky a skláře, zajišťovali lepší podmínky žen na pracovištích či prosazovali důstojné důchody za celoživotní práci. Já jsem svou volbu také učinil. Prostě bez práce nejsou koláče, a na výběr jsou i jiné důvěryhodné alternativy, než jen evropští socialisté. |
2082
