Stránky prezidentské kampaně:

Hrozí-li evropským výrobcům textilu omezení produkce, pro Bangladéš,Srí lanku a další země žijící tradičně z textilní výroby, to bude likvidace. Prodloužit omezující smlouvu nelze, protože Čína mezitím přistoupila do Světové obchodní organizace (WTO) a má tak rovná obchodní práva jako ostatní členové. Ukázalo se, že však nevedou k rovné obchodní soutěži, ba naopak. Zaráží mne, jak se přehlíží fakt, že Čína a nejen ona proniká bez sankcí z Asie na evropský trh díky neférovým praktikám. Jde o nerespektování patentového práva, administrativní bariéry pro vstup konkurence ze zahraničí a zejména dumpingové vývozní ceny zboží. Na nich se podílí bezesporu příkladná pracovitost Číňanů, ale také nízké sociální a ekologické standardy, dokonce práce dětí, státní subvence podnikům a aktivní proexportní politika vlády. Tomu však evropští výrobci díky evropským standardům výroby a průhledným pravidlům v EU nemohou konkurovat. A tak si letos budou muset hledat jinou práci nebo přesunout výrobu. Kam? Přeci tam, kde to je dovoleno- mimo EU. Možná se pokusí následovat německé průmyslníky,kteří již dříve přestěhovali zbytek textilní výroby do Asie a desetitisíce textiláků se přidali k řadám německých dlouhodobě nezaměstnaných. Šanování nekalé soutěže. Proč? Argumentů pro uvalení sankcí vůči čínskému obchodu nejen pro textil je tedy více než dost. Snášeli je na stůl textiláci a určitý tlak vyvíjel již dříve Evrospký parlament. Považuji za nezodpovědné, že vlády členů WTO včetně EU nešly do střetu s Čínou kvůli porušování pravidel již dříve . Vždyť vítěz této nerovné soutěže je již dva roky předem známý. Po vstupu ČR do EU jsem otevřela tento problém i jako místopředseda výboru pro vnitřní trh Evropského parlamentu a překvapila mne blahovolnost, se kterou se de facto textilní průmysl „pouští k vodě“. Evropská komise ve své zprávě a také ústy komisaře pro obchod Petera Mendelsona na naléhání hospodářské lobby, některých europoslanců včetně mne a ministrů členských států Unie vágně přislíbila, že bude pečlivě monitorovat vývoj a v případě potřeby obnoví ochranářská opatření. Jaká a za jakých okolností není jasné. Čína , aby vyšla Evropě „vstříc“ uvalila dobrovolně od ledna na svůj textilní export clo. Ale jen haléřové-tedy symbolické. A tak je nutné se ptát, co za tím vším stojí, když státní dotace, odpustky v oblasti sociálního pojištění a tolerance otrocké či dětské práce a výsměch v podobě haléřového cla není dostatečným důvodem pro sankce , které by byly účinnou obranou textilního průmyslu v Evropě proti nekalé soutěži? Je příčinou pouze zatím slabý mandát EU k uplatňování vlastní účinné obchodní zahraniční politiky? Nebo jde o výměnný obchod? Vždyť o čínský trh je velký zájem. Nové technologie- nová příležitost. Zpráva odstupující komise říká, že evropští výrobci mohou čínskému textilu konkurovat vyšší kvalitou, a proto i EU slibuje podporu pro výzkum. Vývoj nových technologií umožní zvláštní úpravy látek využitelné nejen v domácnostech, ale i pro výrobu nábytku, ve stavebnictví, zdravotnictví či jinde. Lze připomenout speciální ohnivzdorné obleky, chirurgické pláště či roušky, neprůstřelné vesty a další vysoce sofistikované produkty, které prý Čína zatím nezvládá. Přidaná hodnota u kvalitnějšího zboží je samozřejmě zajímavější, než u výroby nití či jednoduchých obleků. Uživí se tím sice méně evropských dělníků, ale obrat by mohl být dost zajímavý. Jenže sami textiláci ze zemí EU varují, že stejně jako se za čínskou zdí daří pirátským kopiím komerčně atraktivních světových značek, stane se tak v krátké době i technologicky náročným výrobkům. Textil za zbraně. Zdá se mi ,že ony neprůstřelné vesty s vysokou přidanou hodnotou sehrají větší roli , než se zdá.Unie totiž uvažuje o tom, že ještě během lucemburského předsednictví (tedy do půl roku) zruší embargo na vývoz zbraní do Číny. Pro evropské zbrojaře je jistě velmi lákavé vytlačit z tohoto trhu Rusko, které v Číně obchoduje kolem 3 miliard dolarů ročně. Jinými slovy: čínský trh se otevře evropským výrobcům vojenské techniky stejně, jako evropský trh čínským výrobcům textilu. V Radě ministrů se takto pojaté liberalizaci hlasitě brání už jen Dánská a Česká vláda. Znepokojuje mne, že Evropská komise přistupuje bez obalu na obchod „ textil za zbraně“ a navíc aniž by se zajímala o postoj Evropského parlamentu, pro který to bude „pěkný“ novoroční dárek. K němu budou poslanci přistupovat z různých pohledů. Positivem je jistě obecný princip liberalizace tedy vzájemné otevření trhů. Nikdo si jistě nepřeje chránit nesoběstačné výrobce čehokoli, textil vzdor husté regionální tradici nevyjímaje. Neodpustitelná je však tolerance k porušování autorských, ale také lidských práv. Unie se tak zbavuje jedné z posledních možností přimět Peking ke změně postoje a navíc tím posiluje jeho ekonomický a politický vliv v regionu. Má-li se Čína vybavit evropskými zbraněmi, získá tím i souhlas od Unie pro svou mocenskou politiku. Jsem přesvědčena, že je to veskrze nemoudrá politika . O jakou perspektivu jde? Čína sama již vyrábí zbraně na ruských licencovaných linkách a obsazuje trhy v Asii a i v Africe. Nenechá si je vzít, ale naopak uvítá příležitost k modernizaci své výroby, příležitost naučit se to od evropských zbrojařů hned jak to půjde. Vždyť s patenty si tradičně hlavu neláme. Že by ale dlouhodobě a dobrovolně přenechala své trhy Evropanům? Toho jediného se nebojím. Myslím, že náš Brusel spíše než obchodovat zbraně bude opět jen monitorovat vývoj. Třeba zda bude v Tibetu za pár let větším obchodním hitem neprůstřelná vesta made in China, nebo rifle made in Europe.