A buďme upřímní: padělatele nezastavila dohoda Světové obchodní organizace o ochraně duševního vlastnictví TRIPS, ani přísná legislativa evropských zemí, protože celníci a policie zvládnou zkontrolovat jen zlomek zboží.

            Spotřebitelé se obávají spíš o kvalitu a bezpečnost zboží než o ztráty majitelů duševních práv. Běžný uživatel internetu nemusí vědět, že pracuje s daty, která ukradl a na síť umístil někdo jiný.

            ACTA připomíná prohibiční zákony, které vedly k likvidaci domácích nelegálních palíren a rozmachu mezinárodního organizovaného zločinu. Nová smlouva sice sjednocuje některé definice na mezinárodní úrovni a zvyšuje tak standardy ochrany duševního vlastnictví v zemích, jako je například Mexiko, ale největší distributoři padělků – tedy Čína, Indie a Brazílie, kde pirátský byznys běží v mnoha případech s požehnáním úřadů – nebyly k jednání o ACTA vůbec pozvány, natož aby ji signovaly.

            Z pohledu Evropana vidím jako problém i to, že k rozhovorům nebyla dostatečně přizvána odborná veřejnost a dokument nebere ohledy na legitimní práva spotřebitelů. Obsahuje nejednoznačné a sporné závazky, aby státy kontrolovaly poštovní zásilky či zavazadla na vnějších hranicích, nebo aby správci internetu hlásili webové stránky podezřelé ze šíření nelegálního obsahu. V obou případech se naplňování zákona neobejde bez zásahu do osobních svobod a ty jsou pro EU zásadní.

            Díky tlaku Evropského parlamentu smlouva dává státům možnost hraniční kontroly neuplatňovat a občanům možnost žádat o přezkum zásahu do jejich práv. To ale nenahradí chybějící definice a hlavně širší strategii, jejíž součástí by měla být také cenově a technologicky přijatelná možnost stahovat například filmy a písničky legálně.

            Jako členka Výboru pro občanská práva a zpravodajka EPP nepovažuji ACTA za tečku, ale dvojtečku, za níž musí následovat koncepčnější a k občanským právům ohleduplnější řešení.