Princip vzájemného uznávání má za ústřední úkol usnadnit pohyb výrobků na evropském trhu. Informace o akreditaci výrobku v jednom členském státě tak má poskytovat dostatečný důkaz o shodě výrobku s evropskými normami a předáním této informace do jiného členského státu se zabrání zbytečnému duplicitnímu testování výrobku nadbytečně i v rámci členského státu v němž má být výrobek nově uveden na trh. Tento princip počítá i s vytvořením kontaktních míst, která by měla sloužit jako poradenská místa poskytující praktickou pomoc v souvislosti s uplatňováním zásady vzájemného uznávání.

V souvislosti s akreditací výrobků hovoří zprovadaj André Bire v tom smyslu, že účelem návrhu je poskytnout jednotný rámec pro stávající akreditační infrastrukturu (pro provádění kontroly subjektů posuzování shody) a pro dozor nad trhem (pro provádění kontroly výrobků a hospodářských subjektů). Tanto návrh chápe zpravodaj jako příležitost, aby se minimalizovala roztříštěnost právních předpisů, a zároveň s cílem zjednodušit a zdokonalit právní předpisy. Je třeba si uvědomit, že akreditace nebyla až dosud na úrovni Společenství regulována, třebaže tomu tak ve všech členských státech je. Rámec pro dozor nad trhem by se měl svou podstatou vztahovat na trh jako celek. Do rámce by například měla být začleněna směrnice o obecné bezpečnosti výrobků (GPSD - General Product Safety Directive), neboť hranice mezi výrobky určenými pro použití spotřebiteli a výrobky pro profesionální použití se stírá.

Přesto by však především mělo jít o ochranu spotřebitele, což si zainteresování poslanci, kteří tvoří výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele, plně při své práci uvědomují. Aktuálnost této otázky se tedy více než velkou měrou promítla do textů pozměňovacích návrhů, které poslanci předložili.
Při zpracování změn se kladl velký důraz na to, kdo a jakou měrou nese zodpovědnost za případné ohrožení výrobkem, který by nesplnil normy evropské unie. Objevuje se tedy takový přístup, kdy všechny hospodářské subjekty, které uvádějí výrobky na trh, by měly mít rovné povinnosti, a měly by tudíž nést stejnou zodpovědnost za shodu svých výrobků. A to ať už jde o výrobce, dovozce, či distributora. Velkým problémem se v současné době samozřejmě jeví výrobky z třetích zemí objevující se na evropském trhu. Je třeba, aby takový výrobek splňoval požadavky týkající se označení shody výrobku (tedy tolik diskutovaná CE značka) a technické dokumentace. V tomto případě je třeba začít u dovozce, který takové výrobky uvádí na náš evropský trh. Návrhy v této souvislosti mluví jasně, jak od dovozce tak od distributora se očekává, že budou v této souvislosti jednat odpovědně a v souladu s platnými právními požadavky v souvislosti s uváděním nebo dodáváním výrobků na trh. Prokazování souladu s použitelnými kritérii bezpečnosti výrobků by pak měla usnadnit vhodná certifikace uznána příslušnými orgány.
Nyní k samotné CE značce. Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele dospěl k závěru, že na to, aby bylo možno lépe vyhodnotit účinnost označení CE a aby se lépe dali definovat strategie proti jejímu případnému zneužití, by měla Komise sledovat, jak je toto CE označování v praxi uplatňováno a podat o svých zjištěních zprávu parlamentu. Současně se v souvislosti s aktuálními událostmi objevuje myšlenka, že hodnota označení CE vyvstává pouze v případě, že jeho uvedení dodržuje podmínky stanovené v právních předpisech Společenství. A proto je třeba, aby členské státy řádně zajišťovaly vymáhání těchto pravidel a soudně stíhaly ty, kdo toto označení porušují či jej zneužívají. Členským státům je tak dána na starost odpovědnost za zajištění účinného a silného dozoru nad trhem v rámci svého trhu. Což by měly zajišťovat orgány dozoru nad trhem s dostatečnými pravomocemi a zdroji pro tuto činnost. Proto by také měly členské státy v případě zjištění nesprávného použití CE značky zahájit řízení, stanovit sankce, a to i včetně trestních sankcí za vážná porušení.
Kapitolou sama o sobě je také povědomí o CE značce, jak vyplývá z výsledků hlasování členů výboru. Ti se shodli na tom, že je nezbytné zvýšit informovanost o označení CE a proto vyzývají Komisi, aby zahájila tolik potřebnou informační kampaň zaměřenou zejména na hospodářské subjekty, spotřebitelské a odvětvové organizace a prodavače, kteří logicky tvoří nejlepší možné cesty, jak tyto důležité informace předat spotřebitelům.

Důležitým okamžikem v boji proti zneužívání CE značky je myšlenka, že se zakazuje na výrobek připojovat označení, značky či nápisy, který by uváděly trh potažmo spotřebitele v omyl, a to v souvislosti s tvarem označení CE. Výrobek sice smí být označován jakýmkoli dalším označením, ale za předpokladu, že tím nebude snížena rozpoznatelnost, viditelnost či čitelnost a význam označení CE.

Kontrola shody výrobku s předpisy Společenství by měla být prováděna orgány zcela nezávislými na organizaci či výrobku, který posuzuje. V případě sériové výroby má dostatečnou kontrolu představovat postup takový, kdy kontrola náhodně odebraných vzorků budou zjišťovat, zda výrobní proces kontinuálně zajišťuje shodu výrobků. Zároveň na výrobce uvaluje povinnost ve všech případech, kdy je to vhodné pro ochranu zdraví a bezpečnosti spotřebitelů, provádět zkoušky vzorků výrobků, které jsou uváděny na trh, též provádět šetření a případně si vést knihu stížností, výrobků, které nevyhovují, či byli staženy z oběhu a průběžně o svých zjištěních plynoucích z takových kontrol informovat distributory.

V případě takových výrobků již uvedených na trh, u nichž se výrobci domnívají či mají důvodné podezření, že není v souladu s platnými právními předpisy Společenství, mají za povinnost přijmout taková opatření, která jsou nezbytná pro uvedení výrobku do souladu s předpisy, popřípadě jej odstranit z trhu, a dokonce stáhnout od koncových uživatelů. Současně s tímto opatřením musí uvědomit příslušné vnitrostátní orgány členských států, v nichž výrobek dodávali na trh.

Lednové hlasování na plenárním zasedání o finální podobě tohoto revidovaného přístupu k otázce ochrany spotřebitele a dovršení vytvoření jednotného vnitřního trhu doufejme přinese tolik potřebnou oporu pro ochranu spotřebitele zejména v souvislosti s výrobky, které i přes snahy členských zemí zaplavují evropský trh, aniž by splňovali základní a přitom klíčovou podmínku shody s normami evropského společenství, které má ochránit zdraví a bezpečí evropského občana jakožto spotřebitele.