Evropský parlament,

–     s ohledem na svá předchozí usnesení o Indii, zejména na usnesení ze dne 13. prosince 2012 o diskriminaci na základě příslušnosti ke kastě[1], a na své výroční zprávy o lidských právech ve světě, zejména na zprávu ze dne 18. dubna 2012[2] a ze dne 13. prosince 2012[3], s ohledem na svá četná předchozí usnesení odsuzující znásilňování a sexuální násilí v nejrůznějších zemích světa,

–     s ohledem na společný akční plán pro strategické partnerství Indie-EU podepsaný v listopadu 2005 a tematický dialog o lidských právech EU-Indie,

–     s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Catherine Ashtonové jménem Evropské unie u příležitosti Mezinárodního dne za odstranění násilí páchaného na ženách (25. listopadu 2012),

–     s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Catherine Ashtonové k Evropskému a Světovému dni boje proti trestu smrti (10. října 2012),

–     s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii,

–     s ohledem na prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové ze dne 31. prosince 2012,

–     s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí Organizace spojených národů,

–     s ohledem na nástroje OSN přijaté v boji proti násilí páchanému na ženách, zejména na Vídeňskou deklaraci a akční program, které byly dne 25. června 1993 přijaty Světovou konferencí o lidských právech (A/CONF. 157/23), na zprávy zvláštních zpravodajů vysokého komisaře OSN pro lidská práva týkající se násilí páchaného na ženách, na všeobecné doporučení č. 19 přijaté Výborem pro odstranění diskriminace žen (CEDAW) (11. zasedání, 1992), na Deklaraci o odstranění násilí páchaného na ženách ze dne 20. prosince 1993 (A/RES/48/104), na Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen, na Mezinárodní úmluvu o odstranění rasové diskriminace a na obecné doporučení XXIX k čl. 1 odst.1 této úmluvy,

–     s ohledem na doporučení týkající se Indie, jež vycházejí ze zvláštních postupů OSN a orgánů ustavených smlouvami OSN a jsou uvedena ve všeobecných pravidelných hodnoceních, zejména na doporučení o Indii uvedená ve zprávách CEDAW OSN z února 2007 a října 2010,

–     s ohledem na návrh zásad a pokynů pro účinné odstranění diskriminace založené na práci a původu vypracovaný OSN,

–    s ohledem na indickou ústavu a indický trestní řád, zejména jeho oddíl 376 týkající se znásilnění,

–     s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že dne 16. prosince 2012 pětice mužů a jeden nezletilý v soukromém autobuse v Dillí napadli a hromadně znásilnili 23letou studentku a zbili jejího přítele; vzhledem k tomu, že zranění, která oběť utrpěla, byla natolik závažná, že jim dne 29. prosince 2012 v Singapuru podlehla;

B.    vzhledem k tomu, že se v Indii zvedla bouře hněvu a demonstranti ze všech vrstev společnosti volají po reformě zákonů a policie a po celkové změně přístupu k ženám; vzhledem k tomu, že tyto demonstrace jsou důležitým krokem k ukončení mlčení o znásilňování a sexuálním násilí, a představují tak začátek změny;

C.    vzhledem k tomu, že v souvislosti s uvedeným případem bylo zadrženo pět mužů a jeden mladistvý, kteří jsou v současné chvíli souzeni v rámci zrychleného řízení, přičemž na mladistvého pachatele se vztahuje zvláštní řízení;

D.   vzhledem k tomu, že indická policie podala žalobu na hlasatele stanice Zee News poté, co uskutečnil rozhovor s přítelem oběti, který byl dne 16. prosince svědkem útoku;

E.    vzhledem k tomu, že od uvedeného nedávného útoku v Dillí informoval vnitrostátní i mezinárodní tisk o dalších četných případech znásilnění, například o dívce, která poté, co byla hromadně znásilněna, spáchala dne 27. prosince 2012 v Paňdžábu sebevraždu, protože policie nebyla ochotna zaznamenat její stížnost či zatknout podezřelé a místo toho jí navrhla, aby se za jednoho z agresorů provdala, nebo o případu 29leté matky dvou dětí, která byla dne 12. ledna v Paňdžábu hromadně znásilněna v autobuse za velmi podobných okolností jako dívka v prvním případě, načež policie zadržela opět 6 podezřelých, či o 16leté dívce, která se o den později zapálila poté, co byla znásilněna;

F.    vzhledem k tomu, že podle indické kanceláře pro vnitrostátní zločiny bylo v roce 2011 hlášeno více než 24 000 případů znásilnění; vzhledem k tomu, že z celkového počtu více než 635 případů znásilnění zaznamenaných v Dillí v roce 2012 došlo pouze v jednom případě k usvědčení pachatele;

G.   vzhledem k tomu, že hnutí indických žen již dlouho odsuzuje všechny formy násilí páchaného na ženách v Indii, ale i další projevy nerovnosti mezi pohlavími obecně a volá po politické akci na podporu lidských práv žen;

H.   vzhledem k tomu, že sexuální násilí páchané na ženách je rozšířeným jevem, a to nikoli pouze v Indii, ale i v jiných částech světa, a má svůj původ ve strukturální generové nerovnosti, a vzhledem k tomu, že současně s opatřeními přijímanými k odstranění násilí páchaného na ženách musí dojít ke zlepšení postoje a situace žen a dívek ve společnosti na všech úrovních;

I.     vzhledem k tomu, že podle odhadů indických odborníků v oblasti sociálních věd připraví nejrůznější projevy násilí a diskriminace ročně v Indii o život téměř dva miliony žen a dívek ročně, které umírají nejen na následky sexuálního násilí, ale i v důsledku sporů o věno, vraždění novorozenců ženského pohlaví, zanedbané péče o malé děti, nerovného přístupu ke zdrojům a zdravotní péči a v důsledku špatné péče poskytované starším občanům;

J.     vzhledem k tomu, že ženy a dívky diskriminované na základě příslušnosti ke kastě jsou obzvláště ohroženy nejrůznějšími formami sexuálního násilí, nucenou a rituální prostitucí, obchodem s lidmi, domácím a represivním násilím, když se dožadují spravedlnosti za spáchané činy, jak dokazuje dobře známý případ hromadného znásilnění, k němuž došlo dne 29. listopadu 2011 v Pipili, kdy se orgány odmítly případem zabývat a oběti se dostalo řádné léčby až poté, co se do věci vložil vrchní soud, přičemž dotyčná dívka na zranění, která utrpěla, později zemřela;

K.   vzhledem k tomu, že v průzkumu Thomson Reuters Foundation zabývajícím se postavením žen v zemích G20 se Indie umístila na posledním místě;

L.    vzhledem k tomu, že podle Amnesty International je v Indii každých 21 minut oznámeno jedno znásilnění, i když mnoho případů zůstává vzhledem k sociální stigmatizaci spojené s tímto zločinem neohlášeno; vzhledem k tomu, že indická policie se je podle všeho velmi dobře vědoma rozsahu těchto zločinů, ale často ženy nedokáže bránit;

M.   vzhledem k tomu, že přeživší oběti sexuálního násilí se potýkají s vážnými zdravotními problémy, a to jak fyzickými, tak psychickými, a často jsou nakaženy i pohlavně přenosnými chorobami, jako je AIDS; vzhledem k tomu, že mnohé oběti násilí se navíc stávají oběťmi odmítnutí ze strany vlastních rodin a komunit, k nimž náleží;

N.   vzhledem k tomu, že indické zákony zabývající se sexuálními útoky byly kritizovány ze strany vnitrostátních i mezinárodních skupin pro lidská práva za to, že jsou zastaralé, zejména co se týče úzké definice znásilnění; vzhledem k tomu, že v Indii chybí vhodné zázemí pro přeživší oběti sexuálního násilí včetně citlivých a rychlých policejních zásahů, přístupu ke zdravotní péči, poradenství a dalších podpůrných služeb, což způsobuje, že pomoc, která se oběti dostane, je často nahodilá a nepředvídatelná a v mnoha případech i ponižující;

O.   vzhledem k tomu, že po útoku v Dillí zřídila indická vláda tříčlennou komisi, která má přezkoumat stávající zákony a zajistit rychlejší dovolání se spravedlnosti a vyšší tresty v případech závažných sexuálních útoků;

P.    vzhledem k tomu, že vysoce postavení vládní úředníci po nedávných událostech prohlásili, že budou podporovat přísnější tresty za znásilnění, včetně trestu smrti;

Q.   vzhledem k tomu, že v květnu 2012 zaslalo 90 organizací občanské společnosti i řada jednotlivců dopis indickému předsedovi vlády Manmohanu Singhovi s naléhavou žádostí o reformu způsobu reakce na sexuální útoky a s výzvou ke zvýšení odpovědnosti policie;

R.    vzhledem k tomu, že EU vyčlenila pro Indii na období 2007–2013 470 milionů EUR, určených na podporu zdravotních a vzdělávacích programů indické vlády;

S.    vzhledem k tomu, že v průběhu dvou uplynulých desetiletí dosáhla Indie významného pokroku ve zmírňování chudoby, i když je stále třeba ještě hodně vykonat, zejména pokud jde o překlenutí nerovnosti příležitostí v oblasti vzdělávání, zdraví a ekonomických vyhlídek žen a zranitelných skupin;

T.    vzhledem k tomu, že Indie je největším demokratickým státem na světě a rovněž důležitým politickým a hospodářským partnerem EU, z čehož plynou demokratické povinnosti;

1.    vyjadřuje hlubokou účast s oběťmi dillíského útoku i s oběťmi všech ostatních útoků – ať byly oznámeny ve sdělovacích prostředcích, nebo ne – a vyjadřuje soustrast jejich rodinám; ostře odsuzuje všechny podoby sexuálního násilí, jež jako globální jev zasahuje mnoho zemí;

2.    oceňuje ohromnou vlnu solidarity s oběťmi znásilnění, která se zvedla v Indii i v zahraničí, a doufá, že masové demonstrace pomohou urychlit nezbytné reformy;

3.    očekává, že Indie jakožto demokratický stát, který má významné styky s EU, zajistí dodržování zásad demokracie, základních a lidských práv, zejména pak zásad právního státu a práv žen;

4.    hluboce lituje, že nebylo učiněno více, aby byla poskytnuta okamžitá pomoc obětem útoků, a že v tomto i v jiných případech nízký respekt k ženám a nedostatečnost lékařské pomoci, činnosti policie a právních prostředků odrazuje oběti znásilnění od toho, aby proti pachatelům podaly žalobu;

5.    připomíná indické vládě její práva a povinnosti podle indické ústavy, zejména její povinnost odmítnout praktiky napadající důstojnost žen (článek 51A);

6.    vybízí indický parlament, aby v souvislosti s otázkou, jak pozměnit a uplatňovat indické právní předpisy způsobem, který by ženy před takovými zločiny chránil, dále začlenil doporučení indické Národní komise pro ženy;

7.    vítá oznámení indické vlády, že zřídí vyšetřovací komisi pro veřejnou bezpečnost žen v Dillí a soudní komoru, která prozkoumá indický právní rámec týkající se násilí páchaného na ženách; těší se na urychlené zveřejnění doporučení vyšetřovacího výboru zřízeného pod vedením bývalého soudce nejvyššího soudu J. S. Vermy a na jeho spolupráci s Národní komisí pro ženy a s indickým parlamentem s cílem v plném rozsahu provést opatření, jež zabrání opakování takových zločinů v budoucnu;

8.    vítá zřízení nového zrychleného soudu specializovaného na případy sexuálního násilí proti ženám; vyjadřuje nicméně znepokojení nad skutečností, že soudní řízení proti obžalovanému je nepřístupné pro novináře a že je zakázáno otisknout nebo zveřejnit jakýkoli materiál související s jakýmkoli takovým řízením, s výjimkou povolení soudu, což znepokojilo všeobecnou veřejnost; domnívá se, že těm, kteří budou shledání vinnými, náleží trest rovnocenný jejich zločinu; znovu však opakuje své dlouhodobé odmítání trestu smrti ve všech případech a za všech okolností;

9.    vyzývá indické orgány, aby reagovaly na násilí založené na pohlaví, zejména na sexuální útoky, koordinovaně a v úzké spolupráci s ženskými sdruženími; zdůrazňuje, že je třeba, aby státní vlády sledovaly způsob vedení policejního vyšetřování sexuálních útoků a poháněly důstojníky k odpovědnosti, stíhaly pachatele a zajišťovaly důstojné zacházení s osobami, které přežily;

10.  žádá indický parlament, aby zajistil změnu zákona o změně trestního práva z roku 2012 tak, aby byly kriminalizovány všechny podoby sexuálních útoků – s proniknutím i bez proniknutí – a bylo zajištěno, že všechny nově udělované tresty budou v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv, a aby pozměnil zákony tak, aby byla odstraněna právní imunita a procesní překážky v případech, kdy jsou policejní či jiné bezpečnostní síly obviněny ze sexuálního útoku a jiných porušení lidských práv;

11.  žádá zastoupení EU a členských států v Indii, aby upřednostňovala programy, jež se zabývají násilím proti ženám, mimo jiné v oblasti vzdělávání, a programy speciálně zaměřené na ženy a dívky;

12.  vyzývá indické orgány, aby okamžitě přistoupily k uplatňování účinných opatření, která zlepší práci indických policejních sil v záležitostech znásilnění a sexuálních útoků, včetně zřízení speciálních jednotek v rámci každé policejní jednotky; konstatuje, že hlavní ministryně Dillí nenese za policejní operace ve své jurisdikci žádnou odpovědnost; připomíná, že v dalších velkých městech bylo zásluhou přímého hlášení a řídících pracovníků dosaženo větší policejní odpovědnosti a modernizace činnosti policie; konstatuje, že je naléhavě třeba poskytnout příslušníkům policie výcvik v oblasti bezpečnosti žen;

13.  žádá indickou vládu, aby vyšetřila případy osob zastávajících vyšší veřejné funkce, proti nimž je stále otevřeno formální obvinění ze znásilnění;

14.  žádá Komisi, aby spolupracovala s indickými orgány ve snaze pomoci jim vytvořit koordinovanou reakci na násilí založené na pohlaví, zejména na sexuální útoky, a to mimo jiné uplatněním doporučení kampaně OSN nazvané „Společně za ukončení násilí páchaného na ženách“; žádá Komisi OSN pro postavení žen, aby na svém 57. zasedání v březnu 2013 projednala a uznala skutečnost, že násilí proti ženám nabývá jedinečné formy, dojde-li k prolnutí pohlaví a kasty;

15.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad rozšířeností násilí páchaného na dálítských ženách a dívkách v Indii, včetně sexuálního násilí ze strany mužů z dominantních kast, a nad mimořádně vysokou mírou beztrestnosti, jíž se pachatelé těchto činů těší; žádá indickou vládu, aby zacházela se všemi případy sexuálního násilí páchaného na jakýchkoli ženách stejně a aby je vyšetřovala a trestně stíhala rovným způsobem, spravedlivě, transparentně a rychle;

16.  zdůrazňuje, že nikdo by neměl být podroben svatbě bez svého souhlasu nebo pod pohrůžkou či nátlakem; zdůrazňuje, že žádná z obětí by neměla být nucena ke sňatku s útočníkem, který ji napadl, a že je třeba oběť dále podporovat a zabránit sociálnímu tlaku, aby tak učinila;

17. žádá Radu a Komisi, aby zajistily, že EU bude v rámci příštího víceletého finančního rámce a příštího strategického dokumentu pro tuto zemi po roce 2013 i nadále poskytovat Indii cílenou odvětvovou pomoc s cílem splnit rozvojové cíle tisíciletí; domnívá se, že součástí této pomoci by měla být sociálně-sektorová pomoc určená pro zdraví a vzdělávání žen a pro osvědčené postupy v oblasti řádné veřejné správy, rozhodování a rozvoje, včetně metod zlepšování poskytování služeb s cílem řešit problémy chudoby, genderových záležitostí, institucionálních reforem a řízení veřejného sektoru;

18. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, vládám členských států, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, prezidentovi, vládě a parlamentu Indie, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedům podvýboru OSN na podporu a ochranu lidských práv a Komise OSN pro postavení žen, generální ředitelce UN Women a zvláštní vyslankyni OSN pro násilí na ženách.