Komu patří budoucnost - Evropě nebo Asii? |
|
Ve dnech 29.11.- 2.12. 2005 se z iniciativy poslankyně Evropského parlamentu MUDr. Zuzany Roithové v Bruselu uskutečnil rozsáhlý projekt s názvem "Komu patří budoucnost - Evropě nebo Asii?". Akce to byla výjimečná i v tom ohledu, že si nekladla za cíl oslovit pouze politiky a zaměstnance evropských institucí, kteří aktivně ovlivňují současnou politiku Unie, ale přizváni k aktivní účasti byli také studenti oboru žurnalistiky Fakulty sociálních věd UK v Praze.
|
|
[ 5. prosince 2005 | Autor: Martin Horálek ] |
|
Devět studentů využilo nabídky poslankyně Roithové a vypravili se i s potřebným technickým vybavením do Bruselu. Mohli se zde v reálu seznámit se způsobem práce evropských institucí, zjistit, jakým způsobem funguje například tiskové středisko Evropského parlamentu a v neposlední řadě se osobně setkat s mnoha výraznými osobnostmi evropské politiky a požádat je o odpovědi v krátkém interwiev. O své názory se s nimi podělili například předseda Skupiny Evropské lidové strany a Evropských demokratů (ELS-ED) Hans-Gert Poettering, bývalý polský premiér a nynější euro-poslanec Jerzy Buzek, člen předsednictva ELS-ED Robert Sturdy a mnozí další. Získaný materiál využijí studenti při tvorbě dokumentu, kteří by měl být ve formě DVD k dispozici na jaře příštího roku. Vyvrcholením celého projektu bylo diskusní fórum u kulatého stolu, které se uskutečnilo v parlamentních prostorách ve středu 30.11. Nad hodnotovým střetem Evropy a Asie a nad možnostmi budoucího vývoje vztahů obou kontinentů se zamýšleli theolog a sociolog prof. Tomáš Halík, astronom RNDr. Jiří Grygar, orientalista PhDr. Martin Hála a odbornice v oboru molekulární biologie a bioetiky RNDr. Scarlett Vasiluková Rešlová. Funkce moderátorky se zhostila poslankyně Zuzana Roithová. Každý z účastníků debaty představil svůj osobní pohled na problematiku Euro-Asijských vztahů, který vycházel především z jejich vlastního profesního zaměření. Zatímco Jiří Grygar se zaměřil především na aspekty moderní globální vědy, Martin Hála mohl díky svým četným návštěvám a hluboké znalosti Číny objasnit přítomným některé z reálií, které se mohou zdát pro Evropany nesnadno pochopitelné. Scarlett Vasiluková ve svém referátu o hodnotové orientaci současné Evropy uvedla mimo jiné zajímavou tezi, že klonování je pokusem, jak prostřednictvím moderní vědy uspokojit odvěkou touhu člověka po dosažení vlastní nesmrtelnosti. Tomáš Halík pak upozornil především na to, že v islámu je nutné pozorně rozlišovat mezi jednotlivými směry tohoto náboženství a nesměšovat islám s islamismem. Radikální směry Islámu jsou podle prof. Halíka do určité míry reakcí na situaci, kdy se mnoho lidí arabského světa cítí v ohrožení své identity, kultury a tradice. Mnoho zajímavých názorů zaznělo také z pléna posluchačů. Namátkou lze připomenout příspěvek slovenského euro-poslance MUDr. Miroslava Mikolášika, ketrý vysvětlil, jakými politickými prostředky se snaží křesťansky orientovaní politici zamezit tomu, aby byl z rozpočtu Evropské unie hrazeny eticky kontroverzní výzkumné programy. Za paradoxní označil situaci, kdy přestože praktických léčebných úspěchů je dosahováno pouze metodami, při kterých jsou využívány kmenové buňky z pupečníkové krve a dospělých jedinců, finančně je dnes v Evropě podporován především výzkum na kmenových buňkách získávaných z lidských embryí. O své dlouholeté zkušenosti s praktickým fungováním státní správy v islámských zemích a s také tím, jak se náboženství promítá do téměř všech oblastí života muslimů, se podělila poslankyně PhDr. Jana Hybášková. Všechny názory a argumenty, které na diskusním fóru zazněly, měly jednoho společného jmenovatele - přesvědčení, že pokud má být Evropa v budoucnu schopna ochránit své vlastní hodnoty a z nich plynoucí prioritní zájmy, musí především sama sobě jasně říci, kam chce do budoucna směřovat a jakými prostředky tohoto cíle chce dosáhnout.Výstižně to shrnula poslankyně Zuzana Roithová když řekla: "Chybí nám zřetelnější vize evropské budoucnosti v globálních podmínkách. Pro řadu oblastí nemáme vlastní strategie, a pokud ano, tak nejsou provázané. Jednotlivé evropské politiky jsou velmi kvalitně propracované, ale jejich cíle i taktiky nejsou součástí jednotné dlouhodobé vize. Spíše mezi sebou soutěží, neboť není dohoda o pořadí priorit. Zejména nám chybí odhodlání podřídit tzv. národní zájmy společným prioritám. Jednou z nich by měla být ambice Unie mít vliv na formování globálních pravidel v zájmu nekonfliktního soužití civilizací, globálních pravidel pro bezpečný výzkum a globálních pravidel pro vymahatelnost minimálních ekologických, sociálních a dalších standardů nutných pro udržitelnost rozvoje v tržních podmínkách... Vnímám, že se uzavírá jedna kapitola evropských dějin. Kapitola, kterou psali především sami Evropané. Zdá se mi, že po své válkami vyztužené historii, kdy našla nekonfliktní model soužití mezi svými národy, neumí Evropa čelit konfliktům z vnějšku a má problémy, na něž není lékem rychlost integrace a rozšiřování Evropy, ale jedině kvalita těchto procesů. Vnímám proto, že stojíme před přehodnocením priorit, které Evropany spojují a také revizí kompetencí, které Unie potřebuje, aby je mohla účinně prosazovat." K tomu, aby Evropa byla schopna uhájit své místo na slunci, musí být vybavena znalostmi o kulturách, se kterými se bude v budoucnu střetávat, současně ale musí být schopna realisticky-kritického pohledu na sebe sama. K obojímu mohou takové projekty, jakým byl ten, který se z iniciativy Zuzany Riothové uskutečnil v uplynulém týdnu v Evropském parlamentu, přispět nemalou měrou.