Usnesení Evropského parlamentu o nedávných projevech násilí vůči křesťanům a jejich pronásledování, zejména v Maalúle (Sýrie) a Pešáváru (Pákistán), a o případu pastora Saída Ábedíního (Írán)

Evropský parlament,

–    s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2007 o vážných událostech, které ohrožují existenci křesťanských a jiných náboženských komunit[1], usnesení ze dne 21. ledna 2010 o nedávných útocích na křesťanské komunity[2], usnesení ze dne 6. května 2010 o masových zvěrstvech v nigerijském městě Džos[3], usnesení ze dne 20. května 2010 o náboženské svobodě v Pákistánu[4] a usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o Iráku: trest smrti (především případ Tárika Azíze) a útoky proti křesťanským komunitám[5], usnesení ze dne 20. ledna 2011 o situaci křesťanů v souvislosti se svobodou náboženského vyznání[6], usnesení ze dne 27. října 2011 o situaci v Egyptě a Sýrii, zejména s ohledem na křesťanská společenství[7] a na usnesení ze dne 13. prosince 2012 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2011 a politice Evropské unie v této oblasti[8],

–    s ohledem na své doporučení Radě ze dne 13. června 2013 o návrhu pokynů EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení[9],

–    s ohledem na pokyny EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení,

–    s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise Catherine Ashtonové ze dne 23. září 2013, v němž odsoudila útoky na křesťanské společenství v pákistánském Pešáváru,

–    s ohledem na závěry Rady ze dne 21. února 2011 o nesnášenlivosti, diskriminaci a násilí na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení a na závěry Rady ze dne 16. listopadu 2009, v nichž se zdůrazňuje strategický význam svobody náboženství nebo vyznání a boje proti náboženské nesnášenlivosti,

–    s ohledem na článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948,

–    s ohledem na článek 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966,

–    s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

–    s ohledem na zprávy zvláštního zpravodaje OSN o svobodě náboženství či vyznání,

–    s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že se Evropská unie opakovaně zavázala k tomu, že bude chránit svobodu náboženského vyznání, svobodu svědomí a svobodu myšlení a zdůraznila, že vlády na celém světě jsou povinny tyto svobody zaručit; vzhledem k tomu, že političtí a náboženští vůdci na všech úrovních mají bojovat proti extremismu a podporovat vzájemnou úctu mezi jednotlivci i náboženskými společenstvími; vzhledem k tomu, že posilování lidských práv, demokracie a občanských svobod je společným základem, na němž Evropská unie buduje své vztahy s třetími zeměmi a jenž je stanoven v doložce o demokracii, která je součástí dohod mezi EU a třetími zeměmi;

B.  vzhledem k tomu, že podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv a zejména podle článku 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech má každý člověk právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání; vzhledem k tomu, že toto právo zahrnuje svobodu změnit náboženství nebo vyznání a svobodu projevovat své náboženství nebo vyznání individuálně nebo skupinově, ať veřejně nebo v soukromí, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou, zachováváním obřadů a vyučováním; vzhledem k tomu, že podle Rady OSN pro lidská práva se svoboda náboženství nebo vyznání vztahuje na ochranu jakéhokoli přesvědčení, včetně teistických a neteistických náboženství a ateismu;

C.  vzhledem k tomu, že několik rezolucí UNHRC vyzývá „všechny státy, aby do své vnitrostátní právní úpravy začlenily v souladu s mezinárodními lidskoprávními nástroji veškerá vhodná opatření s cílem bojovat proti nenávisti, diskriminaci, nesnášenlivosti a násilným, zastrašujícím a nátlakovým činům motivovaným náboženskou nesnášenlivostí, včetně útoků na místa, která mají náboženský význam, a aby podporovaly pochopení, toleranci a úctu v otázkách souvisejících se svobodou náboženství či vyznání“;

D.  vzhledem k tomu, že podle různých zpráv v některých oblastech, zejména v Pákistánu, zemích Arabského jara a některých afrických regionech, nabývají na intenzitě represivní opatření přijímaná vládami a společenské projevy nesnášenlivosti vůči osobám a skupinám různého náboženství či vyznání; vzhledem k tomu, že v některých případech se křesťanské komunity dostávají do situací, které ohrožují jejich budoucí existenci, a pokud by tyto komunity zmizely, znamenalo by to významnou ztrátu náboženského dědictví dotčených zemí;

Maalúla, Sýrie

E.   vzhledem k tomu, že dne 4. září 2013 zaútočila vojenská skupina Džabhat an-Nusra, jež má vazby na Al-Káidu,  na syrskou obec Maalúlu;

F.   vzhledem k tomu, že Maalúla symbolizuje přítomnost křesťanů v Sýrii a po staletí byla pokojným domovem různých náboženských společenství; vzhledem k tomu, že každoročně sem v září přicházejí Syřané všech náboženských vyznání, aby se zúčastnili svátku Povýšení sv. Kříže; vzhledem k tomu, že Maalúla je jedním ze tří měst a obcí v Sýrii, v nichž místní obyvatelstvo stále hovoří aramejsky;

G.  vzhledem k tomu, že v případě násilných střetů v Maalúle se od vypuknutí krvavé krize v Sýrii jedná o první útoky namířené konkrétně proti významné křesťanské komunitě; vzhledem k tomu, že během střetů zemřeli minimálně čtyři lidé – Michael Taalab, Antoine Taalab, Sarkis Zakem a Zaki Džabra – a další osoby – Šadí Taalab, Džihád Taalab, Músá Šannis, Ghassán Šannis, Dáwúd Milaneh, Átif Kallúmeh – byly uneseny nebo jsou pohřešovány; vzhledem k tomu, že po vypuknutí bojů ve městě uprchla většina z 5 000 obyvatel do sousedních vesnic nebo do Damašku; vzhledem k tomu, že události v Maalúle dokládají, že syrský konflikt stále více nabývá náboženského charakteru;

H.  vzhledem k tomu, že klášter Sv. Tekly (Mar Takla) byl odnepaměti domovem řádových sester a křesťanských i muslimských sirotků; vzhledem k tomu, že navzdory prudkým bojům v Maalúle zůstalo v klášteře asi 40 řádových sester a sirotků, kteří jsou nyní uvězněni v klášteře a jejich situace se kvůli nedostatku vody a dalších zásob zhoršuje;

Pešávár, Pákistán

I.    vzhledem k tomu, že dne 22. září 2013 zahynulo při dvojitém sebevražedném bombovém útoku na kostel Všech svatých, který se nachází na pešávárském předměstí Kohati Gate, minimálně 82 osob a více než 120 osob bylo zraněno;

J.   vzhledem k tomu, že k útoku se přihlásila islamistická skupina Džundulláh napojená na skupinu Tehrík-i-Tálibán Pákistán, která oznámila, že v útocích na křesťany a nemuslimy bude pokračovat, protože jsou nepřáteli islámu, a že neustane, dokud USA v Pákistánu nezastaví útoky bezpilotních letounů; vzhledem k tomu, že skupina Tehrík-i-Tálibán Pákistán jakoukoli účast na bombových útocích popřela, stejně jako jakékoli vazby na Džundulláh;

K.  vzhledem k tomu, že pákistánský premiér Naváz Šaríf útok odsoudil s tím, že útoky na nevinné lidi odporují učení islámu;

L.   vzhledem k tomu, že křesťané tvoří asi 1,6 % populace Pákistánské islámské republiky a čelí předsudkům a občasným výbuchům davového násilí;

M.  vzhledem k tomu, že většina pákistánských křesťanů vede nejistou existenci a často se musí obávat obvinění z rouhačství, které může vést k výbuchům veřejného násilí;

N.  vzhledem k tomu, že dne 9. března 2013 muslimové v Láhauru zapálili více než  křesťanských 150 domů a dva kostely v reakci na vznesená obvinění z rouhačství;

O.  vzhledem k tomu, že kvůli pákistánským zákonům o rouhačství je pro náboženské menšiny nebezpečné svobodně se projevovat nebo se otevřeně účastnit náboženských úkonů;

Případ pastora Saída Ábedíního, Írán

P.   vzhledem k tomu, že Saíd Ábedíní, íránsko-americký pastor, který je v Íránu vězněn od    26. září 2012, byl odsouzen dne 27. ledna 2013 revolučním soudem v Íránu k osmiletému vězení na základě obvinění z narušení národní bezpečnosti tím, že vytvořil síť křesťanských církví v soukromých domech; vzhledem k tomu, že je doloženo, že se Saídem Ábedíním bylo ve vězení fyzicky i psychicky špatně nakládáno;

Q.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice tvrdí, že křesťané by neměli být vystaveni sankcím za projevení a vyznávání své víry, a proto vyjadřuje stálé znepokojení nad tím, že křesťané jsou údajně zatýkáni a soudně stíháni za to, že vyznávají svou víru, na základě vágně formulovaných trestných činů proti národní bezpečnosti;

1.   rozhodně odsuzuje nedávné útoky na křesťany a vyjadřuje svou solidaritu s rodinami obětí; vyjadřuje znovu vážné znepokojení nad tím, že stále častěji dochází k případům netolerance, represí a násilí, jejichž terčem jsou křesťanské komunity, zejména v afrických a asijských zemích a zemích Blízkého východu; vyzývá vlády těchto zemí, aby učinily vše pro to, aby pachatelé těchto trestných činů a všichni, kteří jsou odpovědni za útoky i za jiné násilné činy namířené proti křesťanům či jiným náboženským menšinám, byli předáni spravedlnosti a souzeni v řádném soudním řízení;

2.   důrazně odsuzuje veškeré formy diskriminace a nesnášenlivosti založené na náboženském vyznání a víře a projevy násilí vůči všem náboženským komunitám; opětovně zdůrazňuje, že právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání je základním lidským právem;

3.   znovu opakuje, že je znepokojen exodem křesťanů z různých zemí, zejména ze zemí Blízkého východu, k němuž v posledních letech dochází;

Maalúla, Sýrie

4.   je velmi znepokojen situací, v níž se v současné době nacházejí křesťané v Sýrii; odsuzuje akce skupiny Džabhat an-Nusra a s ní spojených ozbrojených skupin v Maalúle a jejím okolí; konstatuje, že až dosud křesťané i muslimové žili v této obci vedle sebe v míru , a to i během konfliktu, a dohodli se, že město musí zůstat místem, kde vládne mír; je si vědom toho, že útok na Maalúlu je pouze jedním z rysů občanské války v Sýrii;

5.   zdůrazňuje, že kláštery v Maalúle musí být chráněny, aby v nich byl zachován život, náboženské činnosti a architektonické poklady a aby mohli křesťané i muslimové žít společně v míru;

6.   vyzývá k poskytnutí okamžité podpory a humanitární pomoci řádovým sestrám a sirotkům, kteří jsou v pasti v klášteře Sv. Tekly (Mar Takla); vyzývá všechny strany zapojené do konfliktu, aby umožnily humanitárním skupinám přístup do kláštera;

7.   je znepokojen důsledky těchto útoků a možných hrozeb pro křesťanskou komunitu; je si vědom toho, že se křesťanské a jiné komunity ocitly v křížové palbě a jsou nuceny postavit se ve válce, v níž se stále více rozvíjí sektářství, na něčí stranu;

8.   zdůrazňuje, že všechny zúčastněné strany mají povinnost chránit všechny různé menšiny, které žijí v Sýrii, včetně šíitů, alávitů, Kurdů, drúzů a křesťanů;

Pešávár, Pákistán

9.   ostře odsuzuje útok na kostel Všech svatých v Pešáváru a další nedávné teroristické útoky;

10. vítá všeobecné odsouzení těchto útoků ze strany politických aktérů a částí občanské společnosti v Pákistánu;

11. naléhavě žádá pákistánskou vládu, aby učinila vše, co je v jejích silách pro to, aby byli pachatelé útoku na kostel Všech svatých v Pešáváru pohnáni před spravedlnost;vyzývá k posílení opatření zajišťujících ochranu všech pákistánských občanů – bez ohledu na jejich víru nebo náboženské vyznání – a k tomu, aby byli postaveny před soud všechny skupiny      i jednotlivci odpovědní za podněcování k teroristickým akcím a za jejich provádění;

12. vyzývá pákistánskou vládu, aby přijala opatření na ochranu obětí nábožensky motivovaného davového násilí, aby společenští aktéři aktivně řešili situace, v nichž se projevuje náboženská nenávist, s cílem bojovat proti náboženské nesnášenlivosti, případům násilí a zastrašování a přijmout opatření proti pocitu beztrestnosti;

13. je hluboce znepokojen rostoucím nebezpečím, jemuž jsou vystaveni křesťané v Pákistánu, a to vzhledem k nedávnému nárůstu útoků na tuto menšinu, např. pronásledování stovek křesťanů islámskými fanatiky v březnu v Láhauru na základě neopodstatněných obvinění      z rouhání proti islámu;

14. je hluboce znepokojen všeobecnou situací, v níž se nacházejí náboženské menšiny                 v Pákistánu, a zejména křesťanské církve, jimž byly adresovány hrozby ze strany Tálibánu a dalších extremistických skupin;

15. vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že kontroverzní zákony o rouhání mohou být snadno zneužity, což se může v Pákistánu dotýkat lidí všech vyznání; vyjadřuje zvláštní znepokojení nad tím, že uplatňování zákonů o rouhání, proti kterým se veřejně postavil bývalý ministr Šahbaz Bhátí a bývalý guvernér Salmán Tásír, je v současné době na vzestupu a zaměřuje se na křesťany v Pákistánu;

16. vyzývá pákistánskou vládu, aby důkladně přezkoumala zákony o rouhání a jejich uplatňování v současné době, zejména odstavce 295 B a C trestního zákoníku, které stanoví povinný trest doživotí (295 B a C) nebo dokonce trest smrti (295 C) za údajné činy rouhání;

17. připomíná, že pákistánská ústava zaručuje svobodu náboženského vyznání a práva menšin; vybízí všechny Pákistánce, aby spolupracovali na podpoře a zajišťování tolerance a vzájemného porozumění;

18. vítá opatření přijatá v zájmu náboženských menšin, která pákistánská vláda přijala v období od listopadu 2008, k nimž patří zavedení 5% kvóty pro zastoupení menšin na federálních pracovištích, uznání nemuslimských svátků a vyhlášení Národního dne menšin;

Případ pastora Saída Ábedíního, Írán

19. je hluboce znepokojen osudem pastora Saída Ábedíního, jenž byl déle než rok zadržován a byl v Íránu odsouzen k osmi letům vězení na základě obvinění souvisejících s jeho náboženským vyznáním;

20. vyzývá íránskou vládu, aby Saída Ábedíního a všechny ostatní osoby zadržené nebo obviněné na základě jejich náboženského vyznání zprostila viny a ihned propustila z vězení;

21. opětovně vyzývá Írán, aby přijal opatření, která by zajistila, že bude plně dodržováno právo na svobodu víry či náboženského vyznání, mj. tím, že bude zajištěna plná shoda právních předpisů a postupů s článkem 18 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech; upozorňuje, že to také vyžaduje, aby bylo bezpodmínečně a plně zaručeno právo každého člověka změnit svou víru, pokud se k tomu rozhodne;

22. znovu vyzývá Radu, Komisi a místopředsedkyni Evropské komise / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby otázce svobody náboženství či vyznání a situaci náboženských komunit, včetně křesťanů, věnovaly zvýšenou pozornost jak při uzavírání dohod a opatření zaměřených na spolupráci se třetími zeměmi, tak ve zprávách      o lidských právech;

23. vítá skutečnost, že Rada přijala dne 24. června 2013 pokyny EU týkající se podpory a ochrany svobody víry nebo náboženského vyznání; naléhavě žádá Komisi, ESVČ a členské státy, aby tyto pokyny plně provedly a plně využívaly všechny nástroje a návrhy, které jsou v nich uvedeny;

24. podporuje veškeré iniciativy zaměřené na podporu dialogu a vzájemného respektu mezi komunitami; vyzývá všechny náboženské autority, aby podporovaly toleranci a podnikly kroky proti nenávisti, násilné radikalizaci a extremismu;

25. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Evropské službě pro vnější činnost, místopředsedkyni Evropské komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě OSN pro lidská práva, agentuře UN Women, vládě Sýrie, Syrské národní radě, vládě a parlamentu Pákistánu a vládě a parlamentu Íránu.