Stránky prezidentské kampaně:

Je dobře, že europoslanci text podpořili. Lisabonská smlouva je právním základem pro Evropu hodnot, bezpečnosti, solidarity a Evropou konkurenční. Smlouva přispěje k hospodářskému rozvoji Unie, šetrnému k životnímu prostředí, a k volnému obchodu, který bude zvyšovat kupní sílu občanů. Podstatně posiluje úlohu Evropského parlamentu, jediného přímo voleného orgánu Evropské unie. Lisabonská smlouva představuje zásadní rozšíření demokratického rozměru EU. Evropští občané očekávají, že Unie bude řešit nové, vážné výzvy, kterým dnes čelíme - terorismus, organizovaný zločin, dopady globalizace na evropské výrobce, enviromentální úkoly či sociální a hospodářské důsledky globalizace a stárnutí Evropy. Jednotlivé státy to úspěšně řešit nedokážou, ale svazek sedmadvaceti států je velkou ekonomickou i politickou
silou, která má šanci prosadit na globálním hřišti své zájmy - hospodářské, bezpečnostní a společenské.
Někteří politici (zejména z extrémní levice a pravice) budují  svou kariéru na nenávisti ke společnému řešení společných problémů. Je to sobecké a vůči evropským občanům krajně nezodpovědné. Nová smlouva pro EU je nutná, aby Evropa mohla při počtu 27 členů lépe komunikovat a měla šanci se dál rozšiřovat.
Lisabonská smlouva je z 90 % identická s dříve navrhovanou Ústavou odmítnutou v referendech ve Francii a Nizozemsku. Přepracovaný dokument postrádá většinu symbolů spojovaných s evropským státem, jako je hymna nebo vlajka, zachovává však proti Smlouvě z Nice například nový poměr hlasování, zavádí funkci prezidenta Evropské rady a jednoho společného představitele evropské zahraniční politiky. Mění se složení Evropského parlamentu a Evropské komise v rozšířené Unii, unijní kompetence budou striktněji odděleny od národních a posílí se role národních parlamentů. Všech 27 států unie musí nyní smlouvu ratifikovat. Na rozdíl od původní euroústavy však nyní státy unie většinou nepočítají s referendy – smlouvu mají schvalovat jen parlamenty.
Některé členské státy se loni na podzim postavily proti začlenění Listiny základních práv do textu reformní smlouvy, většina členských států však sdílela postoj Parlamentu, který trval na přiznání právní závaznosti Listině ve Smlouvách. To se nakonec v jednom z článků Lisabonské smlouvy stalo a Listina tak poskytuje občanům EU záruku ochrany základních práv. Některé členské země si přesto vymínily, že práva obsažené v Listině nebudou pro jejich občany soudně vymahatelná – Velká Británie a Polsko. Jejich občané tak mohou být v důsledku zbaveni svými vládami práva požívat plné ochrany základních práv. Charta v sobě zahrnuje řadu tradičních občanských svobod, ale také politická, ekonomická a sociální práva evropských občanů. Jelikož chceme, aby byl tento kodex základních práv a hodnot v praxi důsledně uplatňován, vybudovali jsme reálné pojistky - na dodržování budou dohlížet nejen soudy, ale i Evropská agentura na ochranu lidských práv. V minulosti byla již jednou vyhlášena hlavami členských států a vlád během Evropské rady v Nice v roce 2000, ale toto vyhlášení mělo pouze politickou hodnotu. Lisabonská smlouva učiní z Listiny právně závazný dokument, který budou muset respektovat veškeré evropské instituce, orgány i členské státy, které se řídí právem Společenství.
Nová Listina je symbolem, který říká, že EU není jen velký trh, ale také společenství hodnot, které se uplatňují ve vnitřní i zahraniční politice EU. Charta vylepšuje právní ochranu obyvatel unie a obsahuje i práva, která nejsou ve všech ústavách členských zemí. To se týká například zákazu reproduktivního klonování, práva na ochranu dat či práva na svobodu informací a přístup k dokumentům. Dokazuje, že založením EU jsme se poučili z evropské historie. Vzpomeňme na světové války a posléze studenou válku, která kontinent dělila na západ a východ a následné ničení bariér po pádu železné opony. Respekt k právům jednotlivce, jeho svoboda, demokracie či právní stát jsou hlavním motorem dalšího sjednocování. Svoboda každého z nás nemůže být bez respektu k právům toho druhého.