Sacharovovu cenu za svobodu myšlení by mělo dostat běloruské opoziční hnutí Zubr |
|
Sacharovova cena by neměla být jen společenskou událostí, ale jasným politickým názorem Evropského parlamentu.
|
|
[ 17. září 2004 | Autor: Zuzana Roithová ] |
|
Poslankyně EP Zuzana Roithová se připojuje k návrhu poslance Rolandase Pavilionise, aby Sacharovovu cenu za svobodu myšlení Evropský parlament udělil běloruskému opozičnímu hnutí Zubr.
Sacharovova cena by neměla být jen společenskou událostí, ale jasným politickým názorem Evropského parlamentu. Odpovídá to jak životnímu postoji Andreje Sacharova, který se dostal do nemilosti komunistického režimu, protože ač jedním z otců sovětské vodíkové bomby začal protestovat nejen proti jaderným pokusům, ale i proti porušování lidských práv, tak významu Evropského parlamentu, který je nejširším demokratickým forem starého kontinentu. Ocenění může být navíc pro ty, kteří právě v disentu pracují, významnou finanční pomocí v odporu proti totalitnímu režimu i politickou oporou, která tlak tohoto režimu zmírní.
Běloruská organizace mladých lidí Zubr se řadu let podílí vzdor represím ze strany prezidenta Alexandra Lukašenka na organizování prodemokratických demonstrací a petic. Její členové jsou zatýkáni a vězněni podobně, jako členové českého disentu sedmdesátých a osmdesátých let (naposledy v červenci tohoto roku). V současné době, kdy běloruský prezident Alexander Lukašenko organizuje referendum, zda se má potřetí ucházet o svůj úřad, což je v rozporu s běloruskou ústavou, má postoj Evropského parlamentu i aktuální význam. Tím spíš, že Unie vnímá poslední všelidové hlasování, které Lukašenkovi prodloužilo pětiletý mandát o dva roky, za zmanipulované a že před nadcházejícími říjnovými parlamentními volbami režim přitvrzuje represe jak proti politické opozici, tak svobodnému tisku. Hnutí Zubr a Charta 97 patří k těm nejpronásledovanějším.
Běloruskou opozici letos jednoznačně podpořili významní evropští i čeští politici – vysoký představitel EK Javier Solana či komisař Günter Verheugen pozvali její představitele přímo do Bruselu. Zuzana Roithová ještě jako senátorka osobně setkala s disidenty v Bělorusku i následně v Praze a pomáhala při organizaci setkání běloruského disentu s předsedou Petrem Pithartem a někdejším prezidentem Václavem Havlem Senátu v Praze. Právě jeho společně se sedmi dalšími disidenty pozval z podobných důvodů v roce 1988 francouzský prezident Francois Mitterand při návštěvě Prahy na snídani.
Spojovat udělení ceny za svobodu myšlení s ekonomickou perspektivou let 2007-13 je zavádějící a neladí to s jejím smyslem. Sám Andrej Sacharov dostal Nobelovu cenu míru v roce 1975, tedy dávno před tím, než mu Michail Gorbačov dovolil vrátit se z „domácího vyhnanství“ do Moskvy (to bylo možné až v roce 1986, tři roky před Sacharovovou smrtí).
Po rozšíření má Evropská unie s Běloruskem společnou hranici a na jeho osudu by jí proto mělo záležet dvojnásob.
Sacharovovu cenu uděluje Evropský parlament každý rok za ochranu lidských práv a základních svobod, zejména práva na svobodu názoru. V roce 1989 ji získal Alexander Dubček, letos ji převzal generální tajemník OSN Kofi Annan. K držitelům ceny patří také předseda Afrického národního kongresu Nelson Mandela, barmská disidentka Do Aun Schan Su Ťij nebo sarajevský deník Oslobodjenje.