Zlepšují |
20812 |
Zhoršují |
18762 |
Nepozoruji žádnou změnu |
12012 |
Někdy musím bojovat - Parlamentní listy č. 10/2010 | |
(nezkrácená verze) | |
[ 7. října 2010 | Autor: ] | |
Podle statistik nezávislého serveru VoteWatch.eu, který shromažďuje údaje týkající se hlasování, aktivity a účasti všech poslanců v Evropském parlamentu, patří čeští zákonodárci k nejméně aktivním. Výjimku představujete jen vy. Bez čeho se kromě znalostí, jazykové vybavenosti a pracovitosti europoslanec neobejde?
Samozřejmě Vám velmi děkuji za vyseknutou pochvalu, ale nemyslím si, že ostatní kolegové nejsou také aktivní. To, že zvládnu mít velký záběr je také díky aktivitě, schopnostem a vysoké erudici a pracovitosti mých asistentů. Důležité je také umět přesvědčit kolegy z ostatních států, že se případný problém, s kterým se potýkáme v ČR, může příště týkat i jich a že jsem schopna vnímat i jejich národní potřeby. Jsou samozřejmě záležitosti, kdy poslanec musí být bojovníkem a prosazovat svůj postoj velmi důrazně, ale většinu času je potřeba mít vůli najít s ostatními společnou řeč. Občas se setkávám se zbytečně vyhrocenými postoji při schvalování pozměňovacích návrhů, přitom někdy ti kolegové nejsou apriori proti, jen mají např. jinou historickou zkušenost. To se ukázalo např. při debatě o tom, jak přísně regulovat veřejné zakázky, kdy jsme já a mí kolegové z nových členských zemí prosazovali co největší zpřísnění podmínek jako snahu omezit korupci, zatímco staré členské země naopak usilovaly o jejich rozvolnění, jelikož se snažili o co nejmenší byrokratickou zátěž pro své podnikatele a neviděli korupci jako nějaký rozšířený jev při veřejných zakázkách. Úspěch v Evropském parlamentu při počtu 736 poslanců je málokdy individuální záležitostí. Mojí výhodou je, že jsem členem nejsilnějšího poslaneckého klubu v Evropském parlamentu - Evropské lidové strany - díky tomu mohu prosadit řadu svých priorit.
Přerušení předsednictví nikomu z Čechů na sebevědomí příliš nepřidalo. Nezatlačila tato zkušenost české reprezentanty do poněkud submisivní role?
Nijak výrazně a nijak trvale. Přerušeno bylo předsednictví pravicové vlády Mirka Topolánka, nikoli administrativní výkon, ten, ovšem s menšími ambicemi, dotáhl do konce úřednický kabinet Jana Fischera. Je mi líto, že kvůli přepřahání jsme neprosadili všechno to, co ministři během představování v našich výborech slíbili. Tím jsem se zařadili k průměru. Jako ostudu to pak – samozřejmě oprávněně – vnímali především Češi, protože jsme se předvedli jako národ, který je uzavřený do vlastních tahanic o moc. Ale Evropa je zvyklá na ledacos. Uvědomme si například, že současné předsednictví Belgie bylo poznamenáno demisí vlády jen několik týdnů před svým začátkem. Takže o submisivní roli českých reprezentantů jako celku se v důsledku pádu předsednické vlády nedá mluvit. Někteří čeští europoslanci jsou submisivnější s ohledem na svůj vztah k Unii, nebo své ambice, ale to už je individuální věc. Já nemám potíže ovlivnit rozhodování ve svých výborech, ve frakci či při interpelacích na Evropskou komisi.
Mezi vaše dominantní témata patří také práva uživatelů internetu a ochrana dětí před nebezpečnými částmi jeho obsahu. Kam se zatím v tomto ohledu posunula evropská legislativa?
Evropská komise splnila požadavek mojí Zprávy o důvěře spotřebitele v digitálním prostředí, takže od loňského května běží celoevropský internetový portál eYouGuide, kde se uživatelé poprvé v ucelené a jednoduché formě otázek a odpovědí dozvědí o svých právech a povinnostech na internetu a při používání informačních technologií. Evropská unie bude do zvýšení bezpečnosti dětí na internetu do roku 2013 investovat 55 milionů eur, kromě informační kampaně posílí i nástroje pro zabezpečení on-line prostředí. Také sedmnáct internetových společností, mimo jiné Facebook či Google, se zavázalo lépe chránit své dětské uživatele. Fenomén internetové komunikace se rozvíjí tempem, kterému paradoxně nejlépe sekundují ti nejmladší. A bohužel o dětech často mluvíme jako o těch, kteří jsou snadno zneužitelní pro nejrůznější internetové ohavnosti. Současná česká legislativa přesto nikterak neupravuje ochranu dětí při používání internetu. Problémem je pak i nízká osvěta ve vzdělávacích institucích a přímo v rodinách. Na školách v ČR chybí hodiny mediální výchovy a také je pořád dost rodičů, kteří s internetem vůbec nepracují, proto si reálná rizika číhající na děti nepřipouštějí. Čtrnáct procent dětí, tedy každé sedmé, šlo na schůzku s člověkem, kterého poznalo právě na internetu. Tuto skutečnost ale připouštějí pouhá čtyři procenta rodičů a nevěnují pozornost mnohdy rizikovému obsahu, který děti komunikují přes Internet..
Které oblasti ochrany evropského spotřebitele jsou podle vás právně ošetřeny zcela nedostatečně?
I když se mnohé vylepšilo, stále pokulhává dodržování spotřebitelských práv při přeshraničním online nakupování, také proto se k němu odhodlává jen velmi malé procento lidí. Při práci na Zprávě o důvěře spotřebitele v digitální prostředí jsem upozorňovala na vyloženě diskriminační jevy (online prodejce hudby iTunes nefunguje v nových členských zemích apod.), některé z nich byly odstraněny a kvituji, že se v této oblasti vývoj ubírá tím správným směrem. Otřesena je také důvěra v evropské označení shody CE, které napodobují čínští výrobci a Unie nemá nástroj, jak napodobení a zneužití značky postihnout, protože na to není regulace. Já usiluji o zavedení systému komunitárních certifikačních značek po vzoru USA či Velké Británie, který je chrání stejně jako jiné druhy duševního vlastnictví. Není třeba žádná nová instituce a rozpočet - Evropský systém duševního vlastnictví poskytne všechny existující výhody: sankce, mezinárodní úmluvy, dozorové orgány, národní i evropské předpisy atd.
Léta bojujete za vytvoření standardů pro výrobu a prodej dětské obuvi. Kam se vám podařilo v EP řešení tohoto problému posunout?
Loni na jaře jsem v Evropském parlamentu iniciovala písemné prohlášení o evropských standardech pro dětskou obuv, aby děti byly ochráněny před závadnými botami, které mohou způsobit nenávratné zdravotní poškození v pozdějším věku. Už dlouho chci prosadit povinnou certifikaci zdravotní nezávadnosti dětských bot pro veškerou vyráběnou, ale i dováženou dětskou obuv do EU. Nyní jsem podala v tomto směru pozměňovací návrhy do zprávy Evropského parlamentu o evropské standardizaci a normalizaci, kde apeluji na Evropskou komisi a evropské organizace pro normalizaci na vytvoření evropských standardů u spotřebního zboží, které mohou ovlivnit zdravý vývoj dětí a mládeže (jako např. u dětských bot).
Patříte mezi europoslance – přezdívané čtyři mušketýři – kteří požadují transparentnost v jednání o kontroverzní mezinárodní dohodě proti padělání (ACTA). Kde vidíte její největší rizika pro všechny uživatele internetu?
Dovolte mi začít ze široka. K jednání o dohodě ACTA nejsou přizvány státy jako je Čína, Rusko, Indie, Brazílie, atd., z kterých přichází nejen do Evropy nejvíce padělků. Státy rezignovaly na hledání sice možná obtížnějších řešení proti velkým padělatelům a padělkům ohrožujícím životy (např. padělaná léčiva bez účinných látek, tedy zboží s přímým dopadem na lidské zdraví, padělky potravin a nápojů, dětské hračky či kosmetika), které by však byly daleko účinnějšími opatřeními v dlouhodobém horizontu. Takto vznikla dohoda, kterou nekomplikovaly při vyjednávání státy jako je Čína a která se snaží postihnout obsahově vše, ale tato dohoda bude bezzubá, co se týče dopadu na problematické země a co se týče zaměření na oblasti padělání. Jedním z hlavních problémů dohody je, že se kromě skutečného komerčního a ve velkém rozsahu provozovaného padělání, které způsobuje obrovské hospodářské ztráty, zaměřila i na potírání nekomerčního pirátství. Pod naším tlakem Evropská komise zveřejnila dubnovou verzi smlouvy a vzala vážněji názory nás politiků i odborné veřejnosti, takže dnešní verze je kvalitnější, i když i tak působí problémy. Odpojování uživatelů od internetu sice z dohody vypadlo, ale státy budou moci (tedy nikoliv muset) poskytnout svým orgánům pravomoc nakázat poskytovatelům internetového připojení, aby odtajnili identitu svých zákazníků; dále jsou státy povinny poskytnout opatření proti nelegálnímu sdílení dat (P2P file-sharing/streaming), nejsou však stanoveny žádné konkrétní podmínky. Jako posun vpřed je však možné chápat dodatek, že tato opatření musí dodržet zásady spravedlivého procesu, svobody vyjadřování a soukromí. Pozitivními změnami, které se podařilo prosadit, je zrušení ustanovení o navádění, napomáhání, podněcování k trestnému činu - hrozil dopad na běžné aktivity jako je půjčování děl ve třídě mezi středoškoláky. Zrušen byl také právní postih poskytovatelů připojení k internetu za porušení práv k duševnímu vlastnictví uživateli připojení a nebude zavedeno ani prohledávání obsahu osobních notebooků a MP3 přehrávačů při prohlídkách na hranicích.
Do vyjednávacího týmu patřila i Česká republika. Hovořila jste na toto téma s našimi zákonodárci? Jak se k němu postavil náš parlament a vláda?
Naše vláda bohužel nerozporuje obsah dohody ACTA. Je to dáno tím, že hlavním garantem je Ministerstvo průmyslu a obchodu a to se uspokojilo s co nejvyššími sankcemi, ale již neřešilo dopad dohody na internetové uživatele. Ministerstvo zahraničních věcí ČR nemá žádné mantinely mandátu od našeho parlamentu, oproti např. holandskému Ministerstvu zahraničních věcí, které dostalo od dolní komory jasné zadání. O mých postojích k dohodě ACTA byla prostřednictvím Stálého zastoupení ČR při EU informována česká státní správa. Problém je ale i v tom, že oproti jiným státům u nás oblast duševního vlastnictví spadá roztříštěně na několik ministerstev a ústředních orgánů státní správy. Nejsem si jista, že se zrušením postu ministra pro evropské záležitosti bude koordinace důležitých českých postojů na evropské úrovni efektivnější.