Pomiňme slovní paradox, že se období čtyřiadvacetihodinové a psychicky i fyzicky náročné péče o mimino říká dovolená, a zamysleme se spíš nad tím, jakou má povahu. Především vybočuje jak z nemocenských, tak důchodových systémů, protože nepředstavuje pro společnost zátěž, ale investici. Za druhé je těhotenství jediným receptem na stárnutí evropské populace. A za třetí narození dítěte a starost o něj formují základní mezilidské a rodinné vztahy, které se promítají do celé společnosti.

V médiích se objevují poněkud nepřesná tvrzení, že Evropská unie nařizuje matkám povinně čerpat dvacetitýdenní dovolenou. Není to tak. Návrh Evropské komise zatím pozměnil a schválil jen Evropský parlament, nyní ho bude projednávat Evropská rada a vzhledem k rozdílným systémům a ekonomických možnostem členských zemí sedmadvacítky se dá očekávat, že se nová legislativa do Evropského parlamentu vrátí. Pokud bude přijata, mají státy na její implementaci do národního práva tři roky. Obligatorní pak není dvacetitýdenní, ale jen šestitýdenní mateřská. Čtrnáct dalších týdnů je nepovinná možnost, která nicméně matkám zaručuje, že budou dostávat plnou výši výdělku z předchozího měsíce po dobu deseti a minimálně tři čtvrtiny této částky po dobu čtyř posledních týdnů mateřské. Stejně dobrovolná je možnost, aby se o matku s dítětem čtrnáct dní mohl starat otec.

Nové povinnosti bude mít ovšem zaměstnavatel. Ten nesmí během těhotenství a půl roku po narození dítěte ženu propustit. Deset týdnů před očekávaným porodem ji nesmí úkolovat prací přesčas či v nočních směnách. A při návratu do zaměstnání je povinen nabídnout jí stejné místo a platové podmínky, jaké měla před nástupem mateřské. Důvod je prostý: s jistotou, že se žena bude moci vrátit po mateřské na rovnocennou pozici, odpadne obava, že ji dítě připraví o kariéru. 

Není pochyb o tom, že pro veřejné finance členských zemí představuje navrhovaný legislativní rámec novou zátěž. A není pochyb ani o tom, že se v každém státě promítne jinak: například v Německu a Polsku by se mateřská měla protáhnout o šest týdnů, v Nizozemsku o čtyři, ve Švédsku mají matky už nyní možnost doma zůstat devadesát šest týdnů. Všechny země ale čelí problémům způsobeným stárnutím populace. Podle loňské zprávy Evropské komise se poměr lidí v produktivním věku vůči starším pětašedesáti let zvýší do roku 2060 ze současného poměru čtyři ku jedné na dva ku jedné. Nejrychleji rostoucí vrstvou společnosti přitom budou občané nad osmdesát let a státní výdaje na důchodovou péči vzrostou v průměru téměř o pět procent.

Nejdramatičtější zlom by měl při zachování současné politiky v Evropské unii přijít již po roce 2015. Tehdy bude údajně počet úmrtí vyšší, než počet narození, a do důchodu začne odcházet silná generace lidí narozených v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Do zmíněného roku 2060 klesne počet obyvatel sedmadvacítky na půl miliardy obyvatel, ale poměr starších pětašedesáti let se zvýší ze sedmnácti na třicet procent. Je jasné, že členské země budou muset změnit i důchodové systémy. Legislativa podporující mateřství je z tohoto pohledu přirozeným protipólem.