ODPŮRCI LISABONSKÉ SMLOUVY NEMLUVÍ O REÁLNÝCH HROZBÁCH, CO SE STANE, POKUD NEBUDE LISABONSKÁ SMLOUVA SCHVÁLENA:
-         několikarychlostní Evropa – některé státy začnou spolupracovat užším způsobem i bez Lisabonské smlouvy a společné úsilí se začne nejen drolit, ale utrpí i princip solidarity, na což doplatí chudší a menší státy (včetně ČR)
-         politická krize důvěry – evropské instituce díky krizi důvěry občanů nebudou mít silný mandát provádět odpovídající odvážnou politiku pro zvládání celoevropských úkolů (např. bude nižší mandát EU pro vyjednávání společné obchodní politiky vůči Číně a zbytku Asie ve Světové obchodní organizaci či pro společné čelení finanční a hospodářské krizi)
-         vlna populismu o obraně národních zájmů vůči EU bude růst – populističtí odpůrci budou i vůči médiím posíleni a mohou slavit úspěch i ve vnitrostátních parlamentech (vzniknou noví „Haiderové“)
-         zastavení či zpomalení potřebných reforem – nebude odvaha předkládat reformy evropských institucí, bude zmražen stávající stav, který byl vytvořen pro daleko menší počet států (dnes EU má téměř pětinásobek zakládajících států) a pro jiné politické poměry 2. poloviny 20. století, než je dnešní provázaná světová ekonomika (je iluzí, že bude předložena jiná, lepší verze smlouvy)
Lisabonská smlouva je kompromisem - každý autor by do textu přidal to či ono, ale JEDNOZNAČNÁ ODPOVĚĎ JE, ŽE EU BUDE PROSPĚŠNĚJŠÍ PRO OBČANY S LISABONSKOU SMLOUVOU, NEŽ BEZ NÍ.
1) efektivnější EU:
OTÁZKOU JE, ZDA-LI CHCEME EU FUNGUJÍCÍ DLE PRAVIDEL A LÁ 20. STOLETÍ ČI PODLE PRAVIDEL PŘIPRAVENÝCH PRO VÝZVY 21. STOLETÍ. Nová smlouva unii pomůže obstát v podmínkách rostoucí světové konkurence a dopadajících demografických změn.

- modernizace - chce-li Evropská unie plně využít svůj potenciál, musí se modernizovat a reformovat. EU se rozšířila a má v plánu integrovat i další státy, avšak funguje podle pravidel stanovených pro 15 členů (a v řadě případů pro zakládajících 6 členů).

- zjednodušení právních předpisů a struktury EU – odpadne rozdělení EU na 3 pilíře, odpadnou některé kategorie právních předpisů

- přibude manažer na plný úvazek a nikoliv na přechodnou dobu – jmenovaný předseda Evropské rady na 2,5 roku umožní efektivnější stanovování hlavního strategického směru vývoje EU. Navíc se bude věnovat svému evropskému mandátu naplno (není možná kumulace s pozicí na národní úrovni – dnes je předseda Evropské rady zároveň premiérem předsednické země a střídá se každých 6 měsíců)

- spravedlivější ekonomický růst - mezi cíli Evropské unie figuruje vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství.

– větší čitelnost EU - zjednodušení struktury - počet poslanců Evropského parlamentu je snížen na 751. Maximální počet poslanců z jedné země byl stanoven na 96 a minimální na 6. Počet komisařů se od roku 2014 sníží podle Lisabonské smlouvy (ta zároveň umožňuje jejich počet dohodou států znovu navýšit), ale podle Niceské smlouvy se má snížit počet komisařů už v letošním roce (a Niceská smlouva neumožňuje změnu). Členské státy dospěly k rozhodnutí, že každý stát má mít svého komisaře.

- EU bude moci spolupracovat v nových oblastech – v době, kdy nové světové velmoci zahajují své vesmírné programy, vytváří smlouva právní základ pro ucelenou vesmírnou politiku. Lisabonská smlouva vytváří nový právní základ pro oblast cestovního ruchu, jehož cílem je upevnit postavení EU jako cíle největšího množství turistů na světě. Lisabonská smlouva jasně uvádí, že každý má právo na ochranu osobních údajů. Lisabonská smlouva rozšiřuje působnost evropské obchodní politiky na přímé zahraniční investice.

- větší bezpečnost pro všechny – díky efektivnějším rozhodovacím postupům vyzkoušených na jiných evropských politikách bude EU lépe čelit terorismu, obchodu s lidmi, nedovolenému obchodu s drogami a jiné závažné trestné činnosti s mezinárodním rozměrem (včetně zmrazování finančních prostředků). Zachováno však zůstane právo členských států na legislativní iniciativu (nejméně čtvrtina států) pro oblast soudní a policejní spolupráce v trestních věcech; nové pravomoce v oblastech civilní ochrany, humanitární pomoci a veřejného zdraví je též posílení schopnosti EU reagovat na ohrožení bezpečnosti občanů.

- energetika - cílem EU bude zajišťovat bezproblémové fungování trhu s energií a bezpečnost dodávek energie a podporovat energetickou účinnost a úspory energie, jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie. Zásada solidarity znamená, že pokud bude některý členský stát čelit vážným potížím, pokud jde o zásobování energií, ostatní členské státy pomohou zajistit potřebné dodávky.

- zdravotnictví – větší podpora ochrany veřejného zdraví, včetně opatření boje proti kouření a alkoholismu, norem pro léčivé přípravky a zdravotnické prostředky či včasného varování před epidemiemi (např. před ptačí chřipkou).

- výzkum - vytvoření Evropského výzkumného prostoru umožňujícího volný pohyb výzkumných pracovníků, vědeckých poznatků a technologií.

- solidarita mezi členskými státy - pokud by některý členský stát byl cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy (včetně povodní a požárů), EU a členské státy společně pomohou.

EU je potřebný a užitečný nástroj pro dobu krize
2) EU blíže občanovi:
LISABONSKÁ SMLOUVA NENÍ VÝHODNÁ JEN PRO NĚKTERÉ, JE VÝHODNÁ PRO VŠECHNY.

- Listina základních práv EU – se stane právně závaznou. Bude garantovat práva občanů vůči institucím EU i členským státům, čímž budou zdravě limitovány jejich případné zásahy do nejzákladnějších hodnot a práv jednotlivců. Charta zůstává samostatným textem schváleným v roce 2000, na který je ve smlouvě odkaz. Stanoví nová práva (neobsažená v Evropské úmluvě o lidských právech) jako jsou práva v oblasti ochrany údajů, bioetiky či právo na řádnou správu. Listina nijak nemění pravomoci EU.

- ochrana základních práv – EU bude moci přistoupit k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, takže soudní ochranu bude moci poskytnout i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

- svobody občanů - smlouva zachovává a posiluje tzv. „čtyři svobody“

- posílená spolupráce s národními parlamenty – národní parlamenty se budou moci šířeji vyjadřovat k návrhům legislativních aktů EU a budou dohlížet na dodržování tzv. zásady subsidiarity (rozhodnutí se přijímají co nejblíže občanům – poprvé je vložen přímo odkaz na místní a regionální úroveň). Ještě před podrobným projednáváním navrhovaného právního předpisu bude možné, aby národní parlamenty daly předpisu tzv. žlutou či červenou kartu.

- petice - jeden milion občanů bude moci přímo vyzvat Komisi, aby přijala určitou iniciativu (legislativní návrh)  v oblasti působnosti EU.

- dialog - Lisabonská smlouva rovněž podtrhuje význam konzultací a také dialogu se sdruženími, občanskou společností, sociálními partnery, církvemi a nekonfesijními organizacemi.

- nepřesouvá rozhodovací pravomoce do „Bruselu“ - Lisabonská smlouva prosazuje decentralizovanější a transparentnější provádění politik EU a pomůže zajistit, aby se rozhodnutí přijímala co nejblíže občanům. Zapojuje místní a regionální dimenzi do právního rámce EU a stanoví, že unie musí ctít národní identitu členských států,.

- nevytváří se evropský „superstát“ - Lisabonská smlouva je mezinárodní smlouva, kterou mezi sebou uzavírají svrchované členské státy, jež se dohodly sdílet část své svrchovanosti v rámci nadnárodní spolupráce. Lisabonská smlouva uvádí, že unie odráží vůli členských států a jejich občanů a že její pravomoci vycházejí z členských států. Ovšem nikoli na úkor členských států. Právě naopak – EU doplňuje činnost členských států tam, kde nemohou dosáhnout svých cílů samy. Smlouva pouze lépe rozděluje pravomoci mezi unii a členské státy a jasně říká, kdo za co odpovídá.

Fungující a efektivní EU není pro ČR hrozbou, opak by byl pravdou
3) EU demokratičtější a čitelnější:
Je právo veta každé jednotlivé země důležitější než akceschopnost celku?

- pravomoci EU jsou přehlednější – poprvé je přehledně určeno jakými pravomocemi disponuje EU

• výlučné pravomoci: pouze EU má pravomoc tvořit právní předpisy v oblastech, jako je celní unie, společná obchodní politika nebo hospodářská soutěž;
• podpůrné, koordinační a doplňkové činnosti: EU může pouze podporovat činnost členských států, například prostřednictvím finančních intervencí. Zde se jedná o oblasti, jako jsou kultura, vzdělávání nebo průmysl;
• sdílené pravomoci zahrnují ostatní oblasti, jako je životní prostředí, doprava a ochrana spotřebitele. Unie a členské státy sdílejí pravomoc tvořit právní předpisy v souladu se zásadou subsidiarity.

- oslabení ryze mezivládního přístupu a posílení domokratické legitimity - v řadě oblastí, kde mohl jeden stát blokovat všechny ostatní a Evropský parlament neměl právo veta bude platit standardní spravedlivější procedura s tzv. kvalifikovaným hlasováním členských států („kvalifikovaná většina“ bude od roku 2014 (do roku 2017 je možné na žádost uplatnit u jednotlivého hlasování dosavadní systém) třeba souhlasu 55 % členských států (nyní alespoň 15 z 27), které dohromady reprezentují 65 % obyvatel EU) a vetem přímo voleného Evropského parlamentu. Jednomyslnost bude zachována zejména v oblasti daní, zahraniční politiky, obrany a sociálního zabezpečení.

- princip zpětné brzdy - je možno pravomoci EU odebírat zpět na národní úroveň

- transparentnost a demokratičnost rozhodovacího procesu - jednání a rozhodnutí ze zasedání Rady EU o legislativě budou veřejná (ve více oblastech, než dnes).

- spolurozhodovací procedura – Evropský parlament bude mít nově právo veta a tudíž rovnocenné postavení s členskými státy u např. legální migrace, justiční a policejní spolupráce v trestních věcech, obchodní politice či společné zemědělské politice.

- rozpočet - Lisabonská smlouva ruší současný rozdíl mezi takzvanými povinnými výdaji (například na přímé podpory pro zemědělství) a takzvanými nepovinnými výdaji, čímž dává Evropskému parlamentu rovnocenné postavení nad výdaji s členskými státy.

- mezinárodní smlouvy - Lisabonská smlouva rozšiřuje právo veta Evropského parlamentu u mezinárodních dohod.

- odpovědnost z funkce - předseda Komise zároveň získá novou pravomoc odvolávat jednotlivé komisaře.

- ratifikace - vstoupí v platnost, pouze pokud ji ratifikuje všech 27 členských států. Dokud všechny členské státy ratifikační proces nedokončí, bude EU nadále fungovat podle Niceské smlouvy, jež vstoupila v platnost v roce 2003.

- vystoupení z EU - poprvé výslovně uznává možnost vystoupení z EU.

Lisabonská smlouva umožní rozhodovat rychleji a transparentněji, s větší demokratickou kontrolou.
4) EU jako silnější globální hráč:
Zájmy občanů z EU je potřeba hájit v globálním měřítku efektivně.

- jasná tvář na globální scéně - zavedením jednotného „vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku“ bude EU mluvit na mezinárodní scéně „jedním hlasem“ (dnes vystupuje EU zdvojeně – komisař pro vnější vztahy, vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku). Funkce vysokého představitele nevytváří nové pravomoci, bude jednat na základě rozhodnutí přijatých jednomyslně všemi členskými státy. Nebude nahrazovat, nýbrž doplňovat zahraničněpolitické a diplomatické aktivity členských států. EU tak bude moci využít svůj hospodářský, humanitární, politický a diplomatický potenciál (EU je největším světovým obchodním blokem a největším poskytovatelem pomoci pro rozvojové země) k prosazování evropských zájmů a hodnot ve světě, při současném respektování zahraničněpolitických zájmů jednotlivých členských států.

- posílení odborného zázemí - vznikne Evropský útvar pro vnější činnost zahrnující pracovníky evropských institucí a diplomaty členských států, kteří vytvoří vysoce kvalifikované zázemí pro zahraniční působení EU.

- společné hodnoty - Lisabonská smlouva stanoví společné zásady a cíle činnosti EU na mezinárodní scéně: demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity.

- rozvojová pomoc - Lisabonská smlouva rovněž zavádí konkrétní právní základ pro humanitární pomoc (hlavním cílem bude zmírnění a vymýcení chudoby). Předpokládá též zřízení Evropského dobrovolnického sboru humanitární pomoci.

- právní subjektivita EU – vyřeší se rozdělení mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím a EU se bude moci stát členem mezinárodních organizací a podepisovat mezinárodní smlouvu, které dosud spadaly do 2. a 3. pilíře (např. nově bude moci EU podepsat smlouvu o boji proti terorismu apod.).

- společná energetická politika – nově bude moci EU vytvářet společnou energetickou politiku a tím čelit energetický krizím s dodávkami podobným té ze začátku roku 2009 a lépe vyjednávat z třetími státy, které nás energiemi zásobují – Ruskem, Ukrajinou.

- donutíme jiné velmoci jako jsou Čína, Rusko či USA dodržovat naše ekologické standardy - udržitelný rozvoj a změna klimatu jsou nově uznány za jeden ze základních cílů EU ve vztazích se zbytkem světa.

- lepší ochrana - občanům, kteří cestují mimo EU, smlouva zajistí praktičtější diplomatickou a konzulární pomoc.

EU může být naší odpovědí nejen na výzvy v oblasti mezinárodní bezpečnosti