Stránky prezidentské kampaně:

ZDRAVOTNĚ NEZÁVADNÁ DĚTSKÁ OBUV PRO DĚTI VE VĚKU DO 10 LET (podklady pro jednání k povinné certifikaci dětské obuvi na úrovni Evropského komise pro zdraví a ochranu spotřebitele) Lidová moudrost praví, že zdraví začíná od nohou, což v případě dětských nohou platí stoprocentně. Všestranná péče o zdraví nohou dětí je důležitá i proto, že sebemenší poškození nohou v dětském věku se může projevit v plné míře až v dospělosti. Na zdravotním stavu dětských nohou se podepisuje mnoho faktorů, z nichž nejvýznamnější je obuv. Podle odborných odhadů udělá průměrný člověk za den asi 9 tisíc kroků a malé dítě 18 až 20 tisíc kroků. Z těchto údajů lze snadno vyvodit, že člověk ujde za svůj život pěšky dráhu, která se rovná asi tři a půl až čtyřem obvodům zeměkoule po rovníku. Zajímavé na tomto údaji je skutečnost, že první pomyslnou trasu kolem naší planety ujde člověk už jako dítě do svých 12 let, tedy v době, kdy ještě nemá plně osifikované kosti nohy a kdy nohy, stále rostou a dále se vyvíjejí. V odborné literatuře se uvádí, že více než 98 % nožních deformit u dospělé populace lze spojovat se zárodky nožních deformací, ke kterým došlo v době růstu nohou, tj. v dětském věku. Zvláštní pozornost je proto bezpodmínečně nutné věnovat správnému a zdravému obouvání dětí, neboť špatně padnoucí nebo nevhodně zvolená obuv v ranném dětství, v období růstu a funkční adaptace vzpřímeného postoje a chůze způsobuje řadu poškození nohou, která vedou k funkční insuficienci nohy a všech článků pohybové soustavy. Asymetrické zatížení kloubů, ke kterému v důsledku nemocných nohou dochází, přispívá k jejich předčasnému opotřebování. Podle výsledků průzkumů zdravotního stavu pohybové soustavy dětí a mládeže, které soustavně od roku 1991 provádí Katedra funkční antropologie a fyziologie Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, dochází u českých dětí ke vzrůstu podílu funkčních poruch hybného systému, a to ve smyslu svalových disbalancí, vadného držení těla, vertebrogenních poruch páteře apod. Většina těchto poruch začíná bohužel již v dětském věku a takto postižených je u nás více než 50 % dětí. Co myslíte? Mělo by se zdraví těchto dětí ještě více zhoršovat špatnou obuví? Děti jsou nejvíce zranitelné v období svého růstu a vývoje, zdravý vývoj jejich nohou by měl být důležitý nejen pro lékaře a rodiče dětí, ale i pro výrobce a prodejce dětské obuvi. Dětská noha je jen částečně osifikována a k plné osifikaci dochází teprve mezi 8 a 10 lety věku dítěte. Chrupavčitý skelet dětské nohy se může lehce deformovat buď špatnou obuví, nebo nadměrným zatížením. Větší riziko poškození dětské nohy špatnou obuví spočívá také v tom, že dětská noha se neustále vyvíjí, roste nejen do délky, ale i do šířky a objemu, mění se její proporce, tvar, ale i biomechanika chůze, což by se mělo respektovat při každodenním obouvání dětí. Dítě má navíc snížený práh citlivosti vůči tlaku a bolesti, není proto schopno samo posoudit, jak mu obuv padne a zda ho netlačí. V souvislosti s ekonomickými změnami po roce 1989 došlo v České republice k převratným změnám, jež se odrážejí ve všech oblastech lidské činnosti, tedy i obuvnictví. Privatizační proces s tendencí přiblížit naši ekonomiku tržním principům odboural státní dotace, které ve formě tzv. záporné daně z obratu umožnily výrobcům i prodejcům nabízet kvalitní dětskou usňovou obuv v cenových relacích, které dnes nepokrývají ani ceny na nákup materiálů potřebných pro výrobu obuvi. Obuv dnes patří mezi jednu z nejdražších položek našeho šatníku, proto se nelze divit, že spotřeba obuvi klesla z 5 párů v roce 1990 až na necelé 3 páry na 1 obyvatele v roce 2000, což je zvláště pro rostoucí dětskou nohu absolutně nedostatečné. I když se průměrná spotřeba obuvi v České republice postupně zvyšuje, podíl kvalitní a zdravotně nezávadné dětské obuvi na českém trhu je velmi nízký. Pokud si uvědomíme skutečnost, že každé malé dítě potřebuje ročně minimálně tři různé velikosti obuvi a pokud vynásobíme tento počet minimální spotřebou obuví podle účelovosti (jako např. obuv domácí, přezouvací do školky či školy, obuv letní, zimní, sportovní, obuv do deště apod.) dostaneme opravdu úctyhodný počet párů různé obuvi, které dítě v průběhu svého růstu každoročně potřebuje. K výrazným změnám došlo především v nabídce obuvi na českém trhu. Český obuvnický průmysl produkoval před rokem 1990 zhruba 70 miliónů párů obuvi ročně. Po roce 1990 nastal propad produkce obuvi v důsledku ztráty ruského trhu. V letech 1994-1995 nastala určitá stabilizace odvětví, přičemž ročně bylo vyprodukováno cca 30 mil. párů obuvi. Od roku 1996 však začaly do České republiky neúměrně stoupat importy levné obuvi z asijských zemí. Česká republika je každoročně doslova zaplavována levnou nekvalitní obuví z asijských zemí, především z Číny. Od roku 2002 tvoří dovozy obuvi z Číny do České republiky ročně asi 30 miliónů párů, což je cca 3 páry obuvi na 1 obyvatele za rok. V roce 2004 bylo do České republiky dovezeno dokonce 35 milionů párů obuvi z Číny za průměrnou deklarovanou cenu 54,-Kč, ( tj. necelé 2 EURO). Asijské velkosklady v České republice jsou stále plné tohoto zboží. Mnozí čeští výrobci obuvi nedokázali konkurovat mohutnému přívalu nelegálně importovaného levného zboží, což vedlo k likvidaci mnoha výrobců i maloobchodních prodejců obuvi. Problémy poddeklarovaných dovozů obuvi v České republice umocňuje i způsob prodeje takto dovezené obuvi, kdy její převážná většina je prodávána na tzv. „tržištích“ mimo řádný maloobchodní rámec prodeje. V důsledku těchto nekalých praktik zaniklo v České republice od roku 1990 do roku 2004 již 30 000 pracovních míst v kožedělné a obuvnické výrobě. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem představovala v loňském roce nabídka obuvi tuzemské produkce na českém trhu pouze malý podíl (odhadem 5 – 10 %), obuv čínské, resp. asijské produkce více než 70 % a zbytek obuvi pochází z Itálie, Vietnamu, Slovenska, Polska, ale také z Německa, Španělska, Brazílie, Portugalska atd. Dalším velkým problémem je způsob prodeje takto dovezené obuvi na tržištích. Obuv se prodává se i tam, kde zákazník nemá možnost si sednout a obuv řádně vyzkoušet. Stánkový prodej na tržištích je nejen nehygienický, ale pro zákazníka nevýhodný, protože prodejce zde již druhý den nemusí být a nekvalitní zboží tedy nemůže zákazník ani reklamovat apod. Obuv prodávají nekvalifikovaní prodejci, kteří nejsou schopni zákazníkovi při výběru odborně poradit a pomoci s výběrem nejvhodnějšího tvaru a velikosti, ani doporučit správný výběr obuvi podle účelovosti. Tato situace je umocněna početnou skupinou zákazníků, včetně rodičů dětí, pro které je v současné situaci cenové hledisko nejdůležitější a nehledí již na zdraví a pohodlí nohou dětí. Mnozí rodiče tak bohužel činí jen proto, že neznají zásady zdravého obouvání a nakupují svým dětem nevhodnou obuv. Tímto způsobem svým dětem nevědomky vážně poškozují zdraví mnohdy na celý život. To potvrzují i alarmující výsledky celostátního průzkumu zdravotního stavu nohou u 10 236 dětí a mládeže ve věku od 3 do 19 let, který v období 1977 až 1999 zpracovala Univerzita Tomáše Bati, Fakulta technologická Zlín. Zvlášť varující jsou informace, že přestože více než 99 % dětí se rodí se zdravýma nohama, již 30 % prvňáčků přichází do školy s výrazně poškozenýma nohama v důsledku nošení nesprávné obuvi a počet takto poškozených nohou dětí s věkem ještě narůstá. Nebezpečí nošení zdravotně závadné obuvi dětmi a dospívající mládeží spočívá především v tom, že každé poškození nohou a pohybového aparátu v dětství se mnohdy projeví v plném rozsahu až za 30 – 40 let. Výsledky průzkumu evidentně prokázaly, že za posledních patnáct let skutečně došlo k těžké devastaci nohou českých dětí, protože zboží, které se dováží z východoasijských zemí je obvykle velmi nízké kvality, je vyrobena převážně ze syntetických materiálů bez hygienických atestů a svým tvarem, proporcemi a velikostí je velmi často v přímém rozporu s antropometrickými charakteristikami nohou české, a tedy i středoevropské populace. Získané poznatky odráží nejen sníženou úroveň obouvání, ale také nedostatečnou péči o hygienu a zdraví nohou populace dětí a mládeže. Příčiny lze hledat především v nedostatečné nabídce kvalitní zdravotně nezávadné obuvi na českém trhu, v relativně vysokých cenách této kvalitní obuvi a ve zhoršené ekonomické situaci mnoha rodin s malými i dospívajícími dětmi. Rovněž tak se na současném stavu podepisují i nedostatečné znalosti rodičů, lékařů a pedagogických pracovníků o škodlivosti nošení nevhodné obuvi. Především však jde o fatální neznalost rozpoznat dobrou botu od špatné. Častý výskyt bradavic a jiných kožních onemocnění varuje před podceňováním hygieny v lázeňských zařízeních, společných šatnách, umývárnách a sportovních klubech a v neposlední řadě před nošením obuvi ze syntetických materiálů, často bez hygienických atestů. Z uvedených výsledků jednoznačně vyplývá, že je nesmírně důležité zajistit kvalitní nabídku dětské obuvi na českém, ale i na evropském trhu, čehož je možné dosáhnout pouze určitým povinným hodnocením dětské obuvi. Nutné bude také zvýšit odbornou úroveň prodejců obuvi, protože i sebelepší a sebekvalitnější obuv, pokud není správně vybrána do délky a do šířky, může dětskou nohu vážně poškodit. Tomuto požadavku by mohlo přispět zařazení prodeje dětské obuvi pod tzv. „vázanou živnost“, kde by byla vyžadována po prodávajícím určitá kvalifikace pro prodej dětské obuvi. Prodejny s dětskou obuví by měly být povinně vybaveny např. měřícími zařízení pro nohu apod. Jedině komplexní systém garantované kvality může zajistit konečnou kvalitu i u spotřebitele. Rodiče dětí by tedy měli chtít u prodejce nejen garanci kvality, ale i odborné poradenství, odborné přeměření nohou svých dětí a v závislosti na délce a šířce nohy dítěte i pomoc s výběrem vhodného modelu obuvi. Obzvlášť šokující jsou zjištění v nárůstech importů obuvi z Číny do Evropské unie v letošním roce. Již první letošní výsledky importu obuvi z Číny do Evropské unie za měsíce leden-duben 2005 naznačily, co se bude letos odehrávat po plné liberalizaci obchodu s Čínou, která nastala 1. ledna 2005. Jen v lednu vzrostl meziročně import usňové obuvi o 153 procent, což se v té době jevilo jako šokující zjištění. Nyní máme k dispozici aktuální statistiku leden – 19. květen 2005, která sleduje dříve licencované skupiny obuvi, (dle Nařízení Komise ES č. 117/2005 ze dne 26. ledna 2005). Aktuální data však zcela předčila veškerá pesimistická očekávání, neboť u sledovaných položek obuvi došlo meziročně k nárůstu o neuvěřitelných 1573 %!!! Zmíněné Nařízení není omezujícím prostředkem importu obuvi s Čínou, pouze sleduje vybrané položky obuvi, jejich množství a cenu. Velmi šokujícím zjištěním je také pokles cen u sledované obuvi, aktuálně sledujeme meziroční pokles o téměř 28 %!! Co na to laická veřejnost, tedy běžní zákazníci? Velmi nízké prodejní ceny importované obuvi z Asie svádějí zákazníka k tomu, že zapomíná na to nejcennější. Ano, máme na mysli tu největší devizu, kterou má většina z nás a tou je zdraví naše a našich dětí. Samozřejmě, že k podobné situaci jako v České republice bude docházet a jistě dochází již i nyní ve všech ostatních zemích Evropské unie. Z neblahého příkladu České republiky by si mohla Evropská unie vzít ponaučení a zavčasu zamezït systémem vhodných preventivních opatření poškozování zdraví nohou dětí v zemích Evropské unie v důsledku nošení nevhodné, či dokonce zdravotně závadné obuvi. Mezi základní úkoly, jak zlepšit zdravotní úroveň obouvání dětí a zamezit poškozování nohou dětí v důsledku nošení nevhodné a zdravotně závadné obuvi v rámci Evropské unie, patří následující opatření: 1. Nabízet v prodejnách pouze kvalitní certifikovanou dětskou obuv, která splňuje základní kritéria zdravotní nezávadnosti. Tuto zvláštní pozornost certifikované obuvi si zaslouží především děti do věku 10 let, což představuje děti s délkou nohy do 230 mm včetně. Ve francouzském systému číslování obuvi, který je nejčastěji používán v zemích Evropské unie i v České republice, se jedná o velikosti obuvi od čísla 17 do čísla 36 (tento rozsah velikostí dle české normy ČSN 79 5601 Třídění obuvi zahrnuje tři skupiny velikosti dětské obuvi: skupina velikostí 0 – obuv pro nejmenší děti, skupina velikosti 1 – obuv pro batolata a skupina velikosti 2 – obuv pro předškolní věk, skupina velikosti 3 – obuv pro mladší školní věk). 2. Vyloučit prodej dětské obuvi z prodeje na tržištích. Podmínky, ve kterých se zboží na tržištích prodává, jsou zcela nedůstojné a nehygienické a není zde možné dítěti obuv náležitě vyzkoušet. 3. Zařadit prodej dětské obuvi v rámci zemí Evropské unie pod tzv. „vázanou živnost“. Obuv by měli prodávat pouze proškolení prodejci, kteří dovedou odborně změřit nohu, seznámit rodiče se základními principy správného padnutí obuvi a poradit při správném výběru obuvi podle účelovosti. 4. V rámci podpůrných opatření věnovat pozornost osvětovým aktivitám. Důsledně vzdělávat a vychovávat učitelky mateřských škol a pedagogické pracovníky alespoň prvního stupně základních škol o hlavních zásadách správného obouvání dětí. Zvýšit osvětu také u odborných lékařů a samozřejmě také u laické veřejnosti. Komplexní systém garantovaného vzdělávání prodejců, lékařů, pedagogů a jejich prostřednictvím i rodičů dětí může rovněž výrazně zlepšit úroveň obouvání a péči o zdraví a hygienu dětských nohou. Zlín, červen 2005 ČESKÁ OBUVNICKÁ A KOŽEDĚLNÁ ASOCIACE Tř. T. Bati 5267, 760 06 Zlín tel./fax: +420-57-752 52 30 e-mail: coka@leatherindustry.cz, www.leatherindustry.cz