Stránky prezidentské kampaně:

Proto je dobře, že EU chce proti padělatelům a pirátům zakročit koordinovaně sankcemi. Mám ale pochybnosti, zda jde o domyšlený systém.
Porušování práv duševního vlastnictví poškozuje evropskou ekonomiku čím dál víc (za deset let vzrostl počet padělaného zboží o 1600 %), jádro problému ale leží za hranicemi EU a nová směrnice ho neřeší.
Vnitřní trh sedmadvacítky totiž nejvíc ohrožují padělky z Číny a dalších zemí, proto by Evropská komise měla napnout diplomatické síly a dotáhnout do konce strategii z roku 2004 o vymáhání práv k duševnímu vlastnictví vůči třetím zemím. Nová směrnice nejvíc zasáhne „malé ryby“, třeba stánkaře. Proč je ale neodrazují už současné postihy, které mají již léta státy ve svém právu?
Považuji za nepřípustné, aby EU zasahovala do trestního práva na unijní úrovni tam, kde jsou na jedné straně mnohá ustanovení natolik obecná, že v praxi nastanou komplikace při jejich interpretaci v každé ze 27 zemí, a na druhé straně zavádí například pro české trestní právo neznámé pojmy (odpovědnost právnických osob - v Česku ale může trestný čin spáchat jen fyzická osoba).
Navíc návrh počítá s nesouměrně vysokými finančními tresty - pokuta sto tisíc eur pro Švéda není stejně vysokých jako pro Poláka. Představa, že za padělek trička či pirátskou kopii filmu můžu dostat pokutu 3 milióny korun či 4 až 5 let vězení, je o to bizarnější, že pachatel znásilnění může jít do vězení i jen na dva roky...
Není ani možné trestat novináře, vydavatele, internetové editory či vědce na základě „odvozené trestní odpovědnosti“, v jejímž rámci se bude trestat už pokus, pouhá podpora či teoretický návod k porušování práv duševního vlastnictví. Lze článek o studentovi, který bravurně vyrábí kopie filmů, jež se ještě nedostaly do prodeje, považovat za podporu či návod k trestnému činu?
Směrnice chce potírat pirátství a padělání v obchodním měřítku, ale je spíš hrozbou pro řadového spotřebitele či malé a střední podnikatele, protože běžné obchodní spory se místo občansko-právního řízení stanou předmětem trestního stíhání.
Nyní se k návrhu legislativy vyjádří vlády zemí EU. Doufám, že ministři budou mít víc nadhledu než většina mých kolegů v Evropském parlamentu a uvědomí si rozdíl mezi zištným plagiátorstvím či ziskuchtivým pirátstvím a neautorizovanou citací díla či nekomerční kopií.
Můj známý si pro zábavu zkusil namalovat obraz ve stylu Jana Zrzavého - neprodává ho, nevystavuje, jen pro radost (a nepodílí se tak na ztrátách EU - jen padělání značek ji stojí 500 miliard eur, tedy 14 biliónů korun, ročně). Možná ze stejného důvodu dělá kopie současných tvůrců a autorů. Pojďme ho nezavřít...

Článek vyšel v deníku Právo, 15.5.2007