Telefonní otesánek a regulace, Právo 18.5.2006 |
|
Už víte, kam pojedete na dovolenou a kolik za to zaplatíte? Pochybuji ovšem, že víte, kolik vás bude stát občasný telefonát či SMS (neřku-li MMS). Evropané v létě migrují na jih, Češi nezaostávají a v posílání textových zpráv dokonce vítězí (setina všech evropských textových zpráv je česká, loni Češi poslali tři miliardy SMS). Dohledání ceny zahraničních hovorů a textových zpráv je nepoměrně složitější a neprůhlednější než u vcelku transparentních domácích hovorů. Nepřiměřeně drahý roaming (podle Evropského sdružení na ochranu spotřebitele BEUC jsou velkoobchodní sazby mezi operátory 4-5krát vyšší než skutečné náklady) či poplatek za příchozí hovor (s tím opravdu málokdo počítá a navíc takový hovor těžko ovlivní) se mohou promítnout v nepříjemně vysoké platbě za telefon. Jenže reklamovat neprůhledný účet za zahraniční hovory je téměř nemožné, stejně tak se obtížně hledají informace o sazbách předem.
|
|
[ 18. května 2006 | Autor: Zuzana Roithová ] |
|
Ochrana spotřebitele selhává a trh nefunguje, protože operátoři využívají dominantního postavení. I když neporušují smluvní závazky, mám pocit, že využívají nefér praktiky -účelovou netransparentnost, která umožňuje jakýsi neviditelný kartel - jednotné postupy při zavádění tarifů, drahé a neprůhledné roamingové tarify.
V EU působí téměř výhradně evropští mobilní operátoři, žádní zahraniční. Proto se tím zabývá dlouhodobě i Evropský parlament, který také vyzval Evropskou komisi k činu. Má přimět mobilní operátory, aby snížili ceny za telefonování v zahraničí, tzv. roaming, na úroveň nákladů a přiměřeného zisku. Komisařka Viviane Redingová chce, aby všichni občané EU měli stejné podmínky pro telefonování i v jiné zemi v rámci pětadvacítky. Zanikl by tak rozdíl neuvěřitelných 12 eur 50 centů (zhruba 360 korun) mezi nejlevnějším a nejdražším mezistátním voláním v Evropě (čtyři minuty mezi Finskem a Švédskem, respektive mezi Maltou a Lotyšskem). Příčinou jistě nejsou tak odlišné náklady, ale spíše místní monopol.
Dalším problémem jsou poplatky za příchozí hovory, což nová evropská regulace hodlá zakázat. Operátoři v Evropském parlamentu tvrdili, že pokles příjmů za případné omezení roamingů a příchozích hovorů (prý až o 13 procent) se promítne do zvýšení cen na vnitrostátních linkách. Jsem však přesvědčena, že příjmy operátorů neklesnou, protože lidé využijí nižších cen a přestanou se tolik omezovat při zahraničních hovorech. Vždyť více než polovina všech roamingových hovorů je dnes kratší než jednu minutu! Podle operátorů chce zákazník co nejlevnější domácí hovory a za roaming si prý rád připlatí jako za přidanou hodnotu. Je to ale skutečné přání zákazníka, nebo je to jev vyvolaný deformací trhu, který v případě telefonování do zahraničí není otevřený, a tudíž nefunguje správně? Vždyť o dostatečných rezervách v oblasti roamingových služeb svědčí právě to, že jakmile se EK začala zabývat regulací, začali operátoři slibovat snížení cen (letošní „letní balíčky“).
Zdá se, že evropská regulace začala fungovat už s předstihem. Vodafone a T-Mobile zveřejnily v Evropském parlamentu plán na postupné snižování cen za roaming. Snaží se tak odvrátit politické rozhodnutí o cenové regulaci - zřejmě už samotná hrozba funguje lépe než regulace samotná. Nicméně zveřejnění cen poplatků na stránkách Evropské komise loni na podzim ceny nesnížilo, ve čtyřech zemích EU se ceny zahraničních hovorů dokonce zvýšily.
V době, kdy se tolik mluví o uvolnění trhu v EU, ať už jde o volný pohyb služeb, či pracovních sil, není možné stavět překážky pro komunikaci, která je klíčem pro fungování vnitřního trhu, k integraci a většímu porozumění stejně jako obchodní spolupráci.
Věřím, že dalším krokem bude zánik národních kódů podobně, jako zanikly meziměstské kódy. Proč bychom neměli mít jednu předvolbu - jenom evropskou? A proč by roaming měl být překážkou komunikace mezi Evropany uvnitř Unie?
Evropští poslanci jsou na jedné lodi s ostatními spotřebiteli. Současně však mají odpovědnost za vyváženou regulaci. Proto považuji za důležité, aby Evropská komise připravila odpovídající analýzu dopadu. Není možné nepřiměřenou regulací potopit evropské operátory a vyklidit tak prostor pro jiné ze třetích zemí. Roaming je služba, za kterou rádi zaplatíme, ale nechceme za ni platit nepřiměřeně. Přiměřená regulace v tomto případě není omezováním volného trhu, ale ochranou spotřebitele.
Vyšlo 18.5. 2006 v deníku Právo