Fotbal a červená karta nucené prostituci |
|
I na počátku jedenadvacátého století si v Evropě můžete koupit člověka. Nemá na sobě okovy ani jiné známky otroctví, ale v principu je v jeho zajetí - podstatná je pro obchod stavba těla, nikoli duše, právo, co a za kolik určuje zpravidla někdo jiný. Mluvím o prostituci, která se v zemích pětadvacítky provozuje legálně i nelegálně a jíž se zabývá Evropský parlament i Evropská komise.
|
|
[ 21. dubna 2006 | Autor: Zuzana Roithová ] |
|
Názory na to, zda legalizace prostituce podporuje, či naopak potírá nelegální formy sexuálního průmyslu, se liší. Předně proto, že se údaje o obchodování se ženami těžko shánějí, dále proto, že se na evropské úrovni tomuto tématu věnoval téměř výlučně jen Europol, a to jako zločinu, nikoli coby společenskému jevu. Napříč pětadvacítkou existují různá pravidla: třeba v Amsterdamu může erotické služby nabízet i Češka, získáli povolení. Policie ovšem může zkontrolovat jen příslušnou dokumentaci, a ne to, zda se prodává dobrovolně. Z údajů nevládních organizací vyplývá, že více než dvě třetiny prostitutek poznaly násilí. Argument, že si každý se svým tělem může dělat, co chce, neobstojí - stejně jako je nelegální prodej lidských orgánů či sebepoškozování, je především nucená prostituce trestná jako porušování lidských práv a evropské instituce proti ní musí bojovat.
Výbor Evropského parlamentu pro práva žen chce využít nadcházejícího mistrovství světa ke kampani „červenou kartu nucené prostituci“. Podle odhadů se totiž do Německa nechystají jen statisíce fanoušků, ale také na třicet tisíc prostitutek, které se prodávají za cenu nižší než lístek na derby, jak upozornila místopředsedkyně Evropské komise Margot Walströmová. Obchodníci s prostitucí se chystají vskutku velkolepě. Poblíž stadionů hodlají instalovat tisíce přístřešků podobných mobilním toaletám. To má zajistit rekordní obrat. Místopředseda Evropské komise Franco Frattini chce proto zpřísnit kontrolu víz udělovaných ženám ze třetích zemí. Stejně tak mají všechny státy Unie vyhotovit zprávu, zda a jak se zákony pro a proti prostituci promítají na nelegálním obchodu se sexuálními službami nejen v souvislosti se sportovními událostmi.
Podle nevládních organizací si kuplíř může prodejem jediné ženy vydělat ročně až 67 tisíc dolarů (kolem 1,6 milionu korun), v řadě zemí Unie riskuje přitom tresty nižší, než se udělují za dopravní přestupky.
Není divu, že vůči prostituci liberální země, jako je Německo nebo Nizozemsko, čelí nárůstu souvisících zločinů - násilí na ženách, pašování lidí a zneužívání dětí.
Ročně se v Evropě stane obětí nezákonného obchodu s lidmi na 100 tisíc žen. Aby se jejich počet snížil, musí Unie zvýšit kontrolu na hranicích i při akcích, jako jsou sportovní mistrovství, nabízet zneužívaným ženám pomoc a uvědomit si, že nabídka vzniká tam, kde je poptávka. Bez ohledu na to, jaké je zařazení těchto služeb, vím, že prostituce rozhodně není projevem lidské dovednosti -spíš sobectví, zoufalství a neúcty k člověku. Tedy toho, proti čemu by každá společnost měla bojovat.
Vyšlo v Mf Dnes 21.dubna 2006