Stránky prezidentské kampaně:

ÚVOD. Evropská smlouva zakládající ústavu symbolizuje další křižovatku na společné cestě evropských národů rozšiřující se Evropské Unie, která se tak stane nikoli státem, ale mezinárodní organizací s právní subjektivitou. Této organizaci jsou svěřeny takové kompetence, které samostatné státy považují za výhodné pro dosahování společných cílů. Ačkoli je tento dokument jen mezinárodní smlouvou mezi samostatnými státy a nikoli skutečnou ústavou, definuje i hodnotová východiska a cíle a to spíše deklaratorní formou. Politická diskuse o návrhu této smlouvy je vedena ve třech rovinách. První je střet o reformu institucí Unie zejména v souvislosti se změnou vah jednotlivých zemí při rozhodování . Druhou rovinou je legislativní a politická polemika o formě ratifikace této smlouvy, která nahrazuje a právně zjednodušuje všechny základní předešlé smlouvy včetně poslední smlouvy z Nice. Třetí oblastí je střet o hodnotových prioritách v souvislosti s preambulí a vtělením Evropské charty lidských práv do smlouvy. Protože ČR vstupuje do EU, stalo se projednávání smlouvy na mezivládní konferenci v Římě poprvé také zajímavým tématem pro česká média a tím i nepřehlédnutelným vnitrostátním tématem. Oponenti integračního procesu v Evropě smlouvu zavrhují , protože zlepšuje administrativní fungování Unie a bere tak vítr z plachet argumentaci kritiků rozšiřování Unie. Postupující integrace Evropy a zejména rozhodnutí o největším jednorázovém rozšíření EU o půl miliardy občanů z 10 nových členských států zvýšilo nároky na fungování institucí, zejména pokud jde o skloubení pružnosti a demokratičnosti vyvolalo tak potřebu provést reformu institucí , kterou z větší části již zakotvila smlouva z Nice v roce 2000. Reforma je procesem, jehož cílem by mělo být také posilování role Evropského parlamentu jako skutečného aktéra v rozhodovacím procesu a Evropské komise jako výhradního exekutivního orgánu s právem výlučné legislativní iniciativy. Dalším důvodem pro novou smlouvu byl sílící požadavek na lepší srozumitelnost a zjednodušení legislativy, tak aby se občané EU měli možnost lépe orientovat i bez právních poradců v platných společných pravidlech. V prosinci 2001 v belgickém Laekenu Evropská rada formulovala zadání a také rozhodla, že konkrétní návrh připraví Konvent o budoucnosti Evropy. Nové, Evropě dosud v tomto rámci neznámé pracovní politické fórum, do něhož byli přizvání i zástupci z kandidátských zemí. Po více jak ročním jednání Konvent předal návrh evropské ústavní smlouvy zástupcům vlád členských a kandidátských zemí EU v Soluni v červnu 2003. Lze konstatovat, že dokument zadání z Laekenu splnil . POSTOJ KŘESŤANSKÝCH DEMOKRATŮ: KDU-ČSL přistoupila k debatě o budoucnosti Evropy s vědomím jejího zásadního významu. Základním východiskem je respektování tradičního kulturního rámce Evropy v moderním prostředí. Duchovní kořeny posledních dvou tisíc let zakotvily v evropské civilizaci hodnoty, které jsou positivním nábojem integračního procesu. Jsou filosofickým i spirituálním základem tří základních východisek pro fungování Unie, kterými jsou subsidiarita, proporcionalita a solidarita. Všechny tyto principy byly v nové smlouvě posíleny. Čeští křesťanští demokraté se účastnili od počátku aktivně diskuse o budoucnosti Evropy a podporovali zahájení prací na ústavní smlouvě. Prosadili proto řadu bodů do tohoto dokumentu. Podařilo se posílit průhlednost rozhodování, vyjasnit kompetence EU, zjednodušit složitý systém zákonodárných mechanismů, rozšířit roli národních parlamentů při kontrole, zda orgány EU nejednají v oblastech, kde k tomu nemají kompetence. KDU-ČSL považuje návrh vypracovaný Konventem za kvalitní dokument , Podporuje pokračování diskuse na mezivládní úrovni , kde usiluje o doladění několika bodů. . Je zřejmé , že výsledek jednání ač bude kompromisem by neměl být překážkou pro přijetí smlouvy, neboť obsahuje výše popsané významné změny, důležité pro zlepšení fungování Unie. KDU-ČSL podpoří jeho přijetí na mezivládní úrovni a následně při ratifikaci v České republice. V rámci mezivládních jednání KDU- ČSL usiluje o prosazení následujících dílčích úprav : Hodnotové zakotvení V Preambuli namísto obecného odkazu na „kulturní, náboženské a humanistické dědictví Evropy“ by měl být konkrétní odkaz na kulturní a duchovní kořeny evropské civilizace, mezi nimi řeckou filosofii, římské právo, křesťansko-židovské kořeny a filosofickou tradici osvícenství. Jde o vyjádření nepopiratelného faktu, neboť jde o principy, které z Evropské unie vytvářejí skutečné pevné společenství evropských národů, které není jen hospodářským paktem, ale je také spojováno kulturně a civilizačně- unií společných hodnot. Stejně tak by měla preambule ústavní smlouvy obsahovat jasný a zřetelný odkaz na Boží autoritu, jaký známe z ústav řady evropských států i USA. Jasnější vymezení kompetencí V ústavní smlouvě musí být zřetelněji formulováno vymezení působnosti Unie, zejména v oblasti tzv. sdílených kompetencí. Jde o pojistku, aby nemohlo být případně rozhodováno o přesunech pravomocí ze států na EU pouze na úrovni Rady, aniž by s nimi souhlasili občané. Předsednictví Evropské rady Předseda Rady má být volen na dva a půl roku a má zároveň representovat Evropskou unii, jakožto mezinárodní organizaci navenek. Zároveň bude zachováno rotační předsednictví v jednotlivých formacích Rady ministrů . V případě, že dojde na základě většinového postoje ke vzniku této funkce, by měl předseda Evropské rady vzejít z jedné země aktuálního týmového předsednictví. Klíčové je však definování kompetencí tohoto představitele EU při jednání s vnějšími partnery Unie. Složení Evropské komise Evropská komise má mít dle návrhu od roku 2009 pouze 15 členů. Složení bude určené „rovnoprávnou rotací“ podle systému, který určí Evropská rada. Případní další komisaři , jmenovaní předsedou Komise nebudou mít hlasovací právo. Navrhujeme, aby ve 25-ti členné Evropské komisi byli zastoupeny všechny členské státy i po roce 2009 s hlasovacím právem. I v případě, že by nakonec došlo ke snížení počtu členů Komise, způsob rotace jejích členů by musel respektovat především politickou a geografickou proporcionalitu. Složení Komise nesmí odrážet jeden politický směr. Kvalifikovaná většina Pokud nemusí být o opatřeních navržených Evropskou Komisí v Radě ministrů či Evropské radě hlasováno jednomyslně, hlasuje se kvalifikovanou většinou. V tomto hlasování může být několik států přehlasováno. Podle čl. I-24, odst. 1 je hranicí pro přijetí rozhodnutí kvalifikovanou většinou potřeba souhlasu 50% států reprezentujících nejméně 60% obyvatel. Tento model je ovšem nevýhodný pro menší státy s nižším počtem obyvatel. Navrhujeme proto zásadně sjednotit limity pro počet států i s počtem reprezentujících obyvatel. K hledání větší shody navrhujeme stanovit obojí hranici na 60%. Kompromisem je sjednocení limitu nutného pro přijetí návrhu na 50 % států i 50% počtu obyvatel těchto států. Charta základních práv Charta základních práv je uceleným dokumentem a stala se součástí kvůli potřebné hodnotové dimenzi Evropské unie, ale ničím nepřesahuje současné pakty. Charta má být měřítkem pro činnost evropských institucí, a proto je logickou součástí základního dokumentu, který měl za cíl zpřehlednit všechna pravidla. Charta pokrývá zdroje práva Evropské unie komplexněji než mezinárodní pakt o občanských a politických právech a mezinárodní pakt o hospodářských, kulturních a sociálních právech, neboť se opírá o tři zdroje ústavnosti práva Evropské unie. Kromě mezinárodního práva obecně, reprezentovaného zde hlavně Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv, ale mimo jiné i oněmi výše uvedenými mezinárodními pakty ještě o aquies commounitaure a navíc o tradice a zvyklosti vlastní ústavním řádům členských států. Základní práva jsou zakotveny ve čtyřech hlavách – důstojnost, svoboda, rovnost a solidarita. Věcně je pro křesťanské demokraty problémová definice zákazu diskriminace a definice rodiny. Formulace v Chartě neodpovídají křesťanské nauce o společnosti. Dokument má dále poněkud jednostranný charakter vyzvedávající práva hospodářsko-sociální. Chartě se ovšem dává po právní stránce větší váha než asi ve skutečnosti má. Zejména není jasná interpretace s ohledem na roli Evropského soudního dvora. Role Evropského soudního dvora při interpretaci práv zakotvených v Chartě základních práv a jejich právní závaznosti, zejména práv třetí generace, je podle slov mnoha lidí kontroverzní, protože existuje názor, že tato práva budou inkorporována do národních právních pořádků prostřednictvím judikatury Evropského soudního dvora, která je závazná a je de facto součástí primárního práva. Diskutabilní je tak názor, že Charta není plně závazná, protože v jednom z jejích ustanovení se uvádí, že může být uplatňována pouze v souladu s národními právními instrumenty, které už jsou zvykově používány v té které zemi. V současné podobě Charta nemění strukturu soudních žalob obsažených ve smlouvách, kompetence Evropského soudního dvora zůstávají nezměněny. Při posuzování základních práv bude Evropský soudní dvůr i nadále vycházet z čl. 46 Smlouvy o Evropské unii, který omezuje jeho kompetence pouze na žaloby institucí. U tzv. třetí generace lidských práv, tedy například sociálních, Charta rozlišuje mezi právy a principy. Podle tohoto právního pojetí je třeba práva respektovat, zatímco principy je třeba uvádět v život. Jinými slovy k převedení principů do reality je aplikovatelné normy nejdříve potřeba přijmout. K právům lze zařadit například zákaz práce dětí, k principům pak třeba právo na informovanost a konzultace s pracovníky v podniku, přístup k sociálním dávkám apod. Jelikož Charta uznává základní práva, která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, má se při jejich výkladu přihlížet k vnitrostátnímu zákonodárství. To platí i pro stanovení minimálních pravidel, resp. harmonizace například v trestním právu, kde se postupuje na základě principu vzájemného uznávání právních rozhodnutí, učiněných v jednotlivých členských státech. Charta ovšem shrnuje principy základních práv, k nimž se ČR zavázala přistoupením k řadě mezinárodních smluv, zejména Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, k jejichž přezkoumání slouží Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Proto diskuse o problémové vymahatelnosti těchto práv v Chartě je z pohledu občana právním nikoli věcným problémem. Charta ovšem zahrnuje také práva občansko-politická, kterých se problém nejasné vymahatelnosti netýká. KDU-ČSL navrhuje, aby Charta základních práv byla pouze formou protokolu ústavní smlouvy. Ochrana lidských práv by měla spočívat primárně na Evropské úmluvě o ochraně lidských práv , k níž EU po podpisu ústavní smlouvy přistoupí jako celek. Hlasování v oblasti azylové a migrační politiky . Třetí část smlouvy se týká politik EU, které se proti dohodě z Nice nemění, pouze u tzv. společné azylové a migrační politiky má být namísto jednomyslného hlasování zavedeno hlasování kvalifikovanou většinou, kde nelze vyloučit, že jeden nebo více států jsou přehlasovány. KDU-ČSL vnímá citlivost regulace přistěhovalectví. Azylová politika souvisí i s rodinnou politikou (např. ve věci definice rodiny za účelem scelování rodin), a v této otázce je vždy nutno hledat plný konsensus všech zúčastněných států, proto podporujeme zachování současného systému jednomyslného hlasování . Schvalování ústavních změn Považujeme za nutné, aby jakákoli změna ústavní smlouvy probíhala podle tradičního mechanismu vyžadujícího schválení jednotlivými národními parlamenty. Nesouhlasíme tedy s tím, aby modifikace způsobu hlasování v jednotlivých oblastech (přechod z jednomyslného rozhodování na kvalifikovanou většinu) probíhala pouze na úrovni Evropské rady . Způsob přijetí smlouvy v ČR: Forma ratifikace smlouvy je otázkou ústavního pořádku a souvisí s posouzením definitivního návrhu, který schválí mezivládní konference zřejmě až v druhé polovině roku 2004. Diskuse se týká toho, zda má ratifikace proběhnout formou referenda. Klíčové je posouzení změn ve vztahu ke smlouvě z Nice, neboť občané referendem rozhodovali o přistoupení ČR do EU fungující podle institucionálních pravidel platných v té době podle smlouvy z Nice. Názor na to, zda ratifikovat parlamentem či referendem je v tomto případě otázkou více ústavního pořádku než politikou. Ovšem pouze změny odlišující se od smlouvy z Nice by měly být zkoumány právě Senátem z pohledu čl. 10a. Protože občané suverénně v referendu rozhodli o řadě věcí, které jsou součástí této ústavní smlouvy, která není skutečnou ústavou . Je naší povinností upřít svou pozornost, na zkoumání, zda obsahuje takové změny, které by měly být posuzovány podle čl. 10a. Členské země budou mít na ratifikační proces prostor 2 roky. Závěr: Ačkoli mezi velkými a menšími státy probíhá legitimní boj o poměry vah při rozhodování v rámci vyjednávání o dílčích změnách na mezivládní úrovni, pozici České republiky v EU ovlivní mnohem více to, jak budou naši zástupci umět vyjednávat s ostatními podobně smýšlejícími zeměmi, hledat další kompromisy a především konsensus ve společných a důležitých cílech. Proto hodnotová orientace je samozřejmě základem pro úspěšnost České republiky v Evropském prostoru. Perspektivou jsou i pasáže o otevřenosti unie umožňující uzavírat dohody o privilegovaném partnerství se státy sousedícími s unií, které nedosáhly ještě členství v Evropské unii. Také hlava 9 konstatuje, že unie je otevřená všem evropským státům, které zachovávají hodnoty specifikované v čl. 2 a zavazují se k jejich společné podpoře. EU musí komunikovat a hledat společné dobré s dalšími velkými uskupeními, jakým je Amerika a jakým je Asie. Bez hledání společných cílů a společných cest by tato planeta dopadla velmi špatně. Odmítání smlouvy ze strany principiálních odpůrců je de facto výtkami již vůči současné podobě Evropské unie, nemíří jen na zastavení integračního procesu, nýbrž na vrácení integračního procesu směrem zpět, to znamená na vrácení směrem k pouhým mezivládním dohodám, tedy před Amsterodamskou smlouvu. To, že se podařilo připravit reformu institucí tak, že EU může přijmout 10 nových členů, je zřetelným důkazem vitality procesu evropské integrace. Tato smlouva navazujíc na změny přijaté v NICE umožnila vyšší transparentnost, zjednodušila zákonodárné mechanismy a vyjasnila kompetence, posílila kontrolu dodržování subsidiarity národními parlamenty. Evropská smlouva zakládající ústavu je důkazem vitality projektu sjednocené Evropy.