Stránky prezidentské kampaně:

Evropská unie se zavázala, že se do roku 2010 stane nejmocnější ekonomikou světa a předežene USA a Japonsko – v tzv. lisabonské strategii z roku 2002. Zatím však v této oblasti nenastal výraznější pokrok – podle expertů musí všechny členské státy omezit štědré sociální systémy a zároveň zvýšit výdaje na vědu a výzkum. Letošní rozšíření Unie se pro dosažení cílů se stalo novým impulsem. Počet obyvatel EU a tím i velikost trhu jsou vyšší o 20 procent, HDP se ale zvýšilo pouze o pět procent. I když růst ekonomiky a produktivita práce je v nových zemích dynamičtější než ve starých, celková výkonnost je b regionech nových zemí nižší. Rezerva je v oblasti malého a středního podnikání a s tím souvisí i rezerva ve vnitřním trhu EU. Proto odstranění bariér vnitřního trhu a jeho plná liberalizace je další podmínkou pro nastartování dynamiky hospodářského růstu. Jako poslankyně EP chci mimo jiné prosazovat větší podporu vzdělávání, vědy a výzkumu – v rámci ČR jde především o zvýšení spolupráce podnikatelů s akademickou obcí a to za porozumění a podpory regionálních i místních politiků. Mezi mé priority patří také podpora rozvojových regionálních programů, které jsou založené na solidaritě ekonomicky silnějších regionů Evropy s chudšími. Ty totiž hrají významnou roli pro uskutečnění této strategie. Rozvoj hospodářství založené na znalostech a nikoli na levných pracovních místech se musí stát také prioritou české vlády. Vedle změn v rozpočtu jde hlavně o motivace k celoživotnímu vzdělávání a podporu podnikatelského prostředí.. Česká republika nepatří k zemím, které přitahují zahraniční investory jenom kvůli levnějším pracovním silám a kvůli nenasycenému trhu. Je zemí se vzdělanostní tradicí. Vše, co podporuje tvořivost a podnikavost, podněcuje k inovacím. Evropská unie tomu může napomoci nejen v rámci regionálních fondů, ale i projektů v rámci lisabonské strategie. V době, kdy investice do výzkumu a vzdělávání zaostávají za USA i Japonskem a kdy se vědecké výsledky těžko dostávají k aplikaci i výrobě, je více než žádoucí, aby EU podporovala perspektivní trendy. Co tedy konkrétně Česká republika Evropské unii nabízí? Český stát například usiluje stále více o tzv. softwarové investice. Jde o snahu přilákat společnosti, které nepotřebují jen levnou pracovní sílu, takové se totiž po čase přesunou do hospodářsky méně rozvinutých a tedy lacinějších oblastí, ale které vyžadují stabilní prostředí, kvalitní infrastrukturu, kvalifikované a vzdělané zaměstnance a v neposlední řadě i prostředí pro vyšší kvalitu života. Praha už řadu firem přilákala – jednou z největších investic tohoto druhu je přesun výpočetního střediska DHL do české metropole. Proč to samé udělaly společnosti jako PSA, IBM, Sun Microsystem či Dell? Úroveň vzdělání v Česku je velmi vysoká, včetně znalosti cizích jazyků (ze tří tisíc míst, vytvořených zahraničními investory, je třetina pro vysokoškolsky a třetina pro středoškolsky vzdělané), navíc Praha jako město je nejen historicky atraktivní, ale patří i k těm moderním – vysoce převyšuje průměr HDP na obyvatele a je geograficky ve středu rozšířené Evropy. V celosvětovém měřítku je ČR pro offshore centra čtvrtou nejatraktivnější zemí – před ní jsou jen Indie, Čína a Malajsie. Navíc podobně jako Maďarsko stále zvyšuje svou potenci z průmyslové na HI-TECH úroveň. To je lákavé nejen pro nadnárodní podniky, ale i pro menší společnosti – v Česku se zabydlelo i 15 izraelských počítačových firem. Český stát se snaží vytvářet prostředí pro sofistikovanější investory a zároveň je seznamovat se srovnatelnými, méně známými městy, než je Praha. Univerzity v Brně, Plzni, Ostravě, Hradci Králové a v dalších městech, kde se navíc významně zlepšila infrastruktura, činí z těchto měst perspektivní místa pro investory.